Dych života

Bond v mých očích zaválel, přestože když jsem Dech života viděl poprvé, tak mě to tak nějak moc nechytilo. S odstupem času a nutnou reprízou se za svůj unáhlený verdikt omlouvám. Dech života je totiž znamenitou Bondovkou a spolu s Chobotničkou nejlepší díl 80. let. Timothy Dalton zde předvádí mnohem více než v pozdějším Povolení zabíjet, který moc s 007 nemá společného, jelikož se jedná o osobní pomstu. PS: Musím pochválit chytlavý hit A-Ha. 70% (25.03.2008)

S novým představitelem dostal agent 007 i nový, modernější háv (například Q může své hračky vyrábět v té nejlépe vybavené laboratoři, o které v minulých dílech jenom snil apod.). Nemůžu říct, že by se mi tenhle posun nelíbil, ale stará elegance prvních bondovek už tady prostě není. Místo ní nastupuje lepší technika, více akce a Bondova monogamie. Stále slušné 4*. (10.12.2004)

Je mi to líto, ale tahle Bondovka je jedna z těch slabších. A není to vinou Johna Glena, který natočil několik hodně dobrých Bondovek, vina není ani na straně Timothyho Daltona, který charismem dozajista oplývá a je příjemnou kombinací Conneryho a Moorova Bonda. Problém je v nevyrovnanosti scénáře. Zajímavý rozjezd, zajímavé finále. Prostředek je méně zajímavý, akční scény se mi zdají takové spíše béčkové. Ani prostředí Československa z toho neudělá nadprůměr. Dobrá Bondovka, ale nic víc než průměr. (20.08.2006)

15. bondovka -Tak já to řeknu hned a naplno. Po prvním Bondovi, nudném Bondovi a vtipném Bondovi přišel nejlepší Bond. Ano je to tak. Ti co mě znají vědí, že na Daltona nedám dopustit. Má charizma, hlášky, nepostrádá klid, ale i jistou zranitelnost. Přesto však stále působí drsně a tvrdě. Bůhvíjak by vypadal Brosnan, kdyby nebylo Daltona. On je pro mě spíše takovým pokračovatelem. A to je jen dobře. Dalton i přesně vystihl Bondovu osobnost a to mi nikdo nevyvrátí. No a teď k ději. Dalton měl nevýhodu na slabé příběhy. Možná pokud by dostal více propracované než jen vyloženě efektní akčňáky mohl tu být dýl než dva příběhy. Dech života nabízí Bratislavu. Tatry u rakouských hranic, ruské speciální jednotky a přeříznutou Ladu (nejsem sprostý, Bondgirl se jmenuje Kara). Potěší návrat Aston Martin V8 (IMHO nejluxusnější a nejpěknější Jamesovo vozítko). John Glen sice postrádal špionážní cit předešlých režisérů, ale zase přesně držel Broccoliovského hesla "Dopřejte divákům nejlepší akci. Od toho tu ty rozpočty jsou." A Glen to skutečně zvládal na výbornou jak dokazují scény v Afghánistánu. Ale se záporáky je to slabý. Válečný nadšenec a ruský floutek. Pche. Ti Bonda nemůžou ani postrašit :-) Vše zachraňuje bloňďáček Nekros a jeho průlet vzduchem bez boty ;-) A song? No jsem rád, že už jsem o norské A-ha potom už vůbec neslyšel. (31.07.2006)

Jelikož pohyb Rogera Moorea už připomínal lenochoda s arterosklerózou na cestě do jídelny domova důchodců, vytasili se producenti se staronovou volbou zvanou Timothy Dalton a ten i přes image učitele tance úplně nezklamal. V Living Daylights se především soustředil na agentskou práci, přestal honit každou sukni a u té jediné, co uhnal, horko těžko toleroval její někdy až přehnanou naivitu. Svižná bondovka se symbolickým hozením klíčů od cely Usámovi a s ukázkou vlivu nadměrného solení silnic na československé Lady ve službách VB.. (25.10.2010)