Nebo

Nebe jako (poslední) útočiště při útěku před zemskou tíží. Křehký snímek vyprávěný ve volném až meditativním tempu, ze kterého je cítit typické lyrično (autora scénáře) Krzysztofa Kieślowského. Duchovní spřízněnost (i vizuální podobnost) a jakási čistota hlavních protagonistů, kterou si udrží až do konce, přímo čiší z filmu a působí naprosto magicky. (30.05.2006)

Strašně dlouho jsem váhala, ale Tom Tykwer nasadil moc vysokou laťku Pokojným bojovníkem a Lolou. Problém byl v tom, že jsem tomu příběhu tolik nevěřila a i když Cate Blanchett hrála skutečně brilantně, tak Giovanni Ribisi mně tam ne a ne zapadnout. Jinak to byl nádherný vizuální zážitek a z některých záběrů kamery jsem byla nadšená, například jízdou tunelem a následně mezi lány polí, to bylo opravdu úžasný. Hudba taky dokonale ladila s příběhem, ale těch "ale" tam bylo trochu moc. Za první polvinu tři a za tu druhou, hlubší a víc emotivní část čtyři. 75% (20.12.2012)

3,5*/5...Niektoré zábery dokonalé, tak ako niektoré silné scény...Hoci je Tykwer nesporne zručný režisér so silným zmyslom pre estetické cítenie a filmovú senzitivitu, myslím, že keby to točil sám maestro filmovej psychológie Kieslowski, výsledok by bol kompaktnejší a dokonalejší...Takto vyhráva vizuál (Tykwerova parketa) nad bližším zžitím sa s postavami a silnejším citovým backroundom (Kieslowského parketa)...Každpádne som zvedavý na časti Peklo a aj Očistec (ak sa tá časť vôbec niekedy natočí:) (10.06.2010)

Závěrečný 2O-ti minutový sprint divákovo myslí byl naprosto dokonalý. Přirovnal bych ho k těm situacím, kdy přemýšlíte, zda-li to, co hodláte udělat, není kardinální blbost. Šoupete nohama: "Do háje, mám do toho jít po hlavě?". Skočíte. Možná to nevyjde podle vašich představ, ale zkusili jste to, a to je důležitý. Máte radost. Filippo a Philippa taky skočili. Do nebe. A já se při jejich činu fyzicky odhmotnil. Protože to ticho mě dorazilo. Tykwer je německý borec a jenom tak mezi řečí, našel jsem novou hvězdu, Giovanni Ribisiho! (15.11.2009)

Snaha konať dobro prostredníctvom zla sa vždy podpíše na karme konajúceho. To vedel už Dostojevskij, keď napísal Zločin a trest. Tykwer však neodvratiteľnú skazu a utrpenie svedomia pootočil a dokázal premeniť trest za smrť nevinných na osudovú (aj keď kratučkú) lásku a následne vykúpenie nebeské. Jemná a dojímavá hudba cez klavírne vyťukávanie len citlivo podfarbuje jemné vciťovanie do milostiplného príbehu. Postupná premena dvoch osamelých a blúdiacich bytostí, ktoré sa za takých podivných okolností našli, na jedno telo. Kieslowskeho jemná mystickosť a Tykwerova optimistická rozprávacia linka dala tomuto ľúbostnému príbehu to, čo robí z malých príbehov veľké filmy. (22.02.2005)