Haibane renmei

Mám rád díla, u kterých si může divák leccos domyslet a vymyslet si vlastní verzi pohledu na věc. Tenhle seriál splnil mé očekávání do puntíku a i když jsem si v některých komentářích četl, že je to celkem pomalé a vyloženě nudné, nemůžu souhlasit. Mě to chytilo od prvního dílu a než jsem stačil vydechnout stejně roztomile jako Rakka, byl už konec. Fakt, není nic lepšího než si to pustit tak hezky na večer, kdy už máte všechny povinnosti za sebou a chcete se u něčeho uvolnit a při usínání trochu nad něčím zapřemýšlet, není lepší možnosti než si pustit právě Šedokřídlé. Je to o hovně a zároveň o všem, je to krásně hudebně podkresleno a nutí to vyloženě k přemýšlení. Ale z mysli to jen tak nedostanu a Rakka s Reki mi prostě zůstanou asi na hodně dlouho otištěny jako sympaťačky nevídaných rozměrů ;) (29.11.2011)

Nádherně animovaná, lehce poetická, a lehce nudná pohádka o kouzelně roztomilých šedokřídlých a jejich všedním životě, takový je Haibene renmei od samého počátku. První polovinu jsem se díval s lehkým zájmem, ale nedokázal jsem se přinutit k emocionálnímu ponoření se mezi fantaskní postavičky... jen racionálně jsem tušil, resp. doufal v lehkými náznaky uvozené ponoření se do větší hloubky... nahrazení roztomilé zábavnosti temnější melancholií... a dočkal jsem se, byť jen velmi pozvolna. Až čekání na vlak, v tichu a osamění, mě konečně uneslo tam kam dokáže jen opravdové umělecké dílo - až na dno mé duše. 9/10 (18.08.2008)

Yoshitoshi ABe je chlapík, ktorý má na svedomí psychedelický dizajn Lain. Haibane Renmei je jeho prvá nielen grafická, ale i scenáristická práca, ktorá dostala anime podobu. Popisuje príbeh niekoľkých detí, ktoré sa z ničoho nič objavili v meste niekde mimo ľudský priestor a čas, obohnanom vysokými múrmi, z ktorého sa môžu dostať len pokiaľ prídu na to, prečo ich tento osud postihol. Viac k príbehu skutočne nejde napísať bez prezrádzania tých podstatných vecí, ktoré robia toto anime takým výnimočným – pokiaľ vás zaujíma k akej interpretácii sa prikláňam, prečítajte si text „Spoilers ahead“. Epika však hrá v HR druhé husle – seriál je najmä o atmosfére a vzťahoch medzi postavami. Meno ABe zaručuje vizuál diametrálne odlišný od väčšiny anime produkcie, pretože tento výtvarník nie je zväzovaný klasickou manga školou; nikdy totiž mangu neštudoval a jeho práce podľa jeho slov inšpiruje „príroda a všetko okolo neho“. Celkový feeling vizuálu pripomína filmy Hayao Miyazakiho, dizajn postáv je však typicky ABeovsky „weird“. Hudobnú zložku si zamilujete hneď pri prvom openingu a napriek tomu, že OST je prevažne orchestrálny, je veľmi žánrovo i nástrojovo pestrý. HR je asi jediný seriál pri ktorom som nedokázal ani raz preskočiť opening. Príbeh obyvateliek Starého Domova odporúčam všetkým, ktorí chcú vidieť kvalitné anime s nespočetnými možnosťami existencialisticko - religionistických interpretácií a tým , ktorí majú radi nenásilné, dojemné a krehké príbehy.....a v neposlednom rade tým, ktorí v každom filme hľadajú očistec :-) 10/10 Spoilers ahead --> Podobne ako mnohí fandovia si myslím že ide o alegóriu detí, ktoré zo sveta odišli predčasne a nemôžu nájsť kľud; Haibane s čiernymi krídlami sú potom deti, ktoré spáchali samovraždu. Tomu nasvedčuje i pád Rakky v úvode a scéna záchrany Reki pred vlakom. Glie však nepovažujem čisto za koncept katolíckeho očistca z dôvodov pekne rozpísaných TU. ABe podľa vlastných slov použil koncepty rôznych svetonázorových systémov a i mnou preferovanú teóriu poprel; zároveň však fandom odkázal, že je veľmi rád že sa snažia nájsť i iné interpretácie ako tá jeho. Takže smelo do hľadania vášho vlastného výkladu. (05.12.2006)

Několik prvních dojmů svádí k dobré náladě při přemýšlení nad tím, co nového se asi Rakka dozví, jakou práci jí ukáže některá Šedokřídlá, nebo co na malé caparty zahlásí Reki. Ale někdy kolem šestého dílu najednou atmosféra přejde do zadumané přemýšlivosti a z Haibane Renmei se stane filozoficky-spirituální dokonalost. Touha po poznání podstaty vlastní existence je záludné téma, ve kterém se dá lehce ztratit a začít mluvit naprázdno a to samé v ještě větší míře platí o probírání viny, hříchů a odpuštění. Ale příběh je právě v těchto dialozích nejsilnější a bolestivě uvědomělý. Závěrečný díl je pak důkazem váhy přátelství a jeho nevyhnutelné vyvrcholení je ve své těžkosti téměř osvobozující - a nezapomenutelné. (20.10.2007)

Achich ouvej. Dobře. Budu si hrát na kacíře, ale nemůžu si pomoci. Musím otevřeně přiznat, že mám problém identifikovat chybu. On ten most mezi dokonalostí a průměrným zážitkem je tu opravdu tenký: Pochopení a přijmutí not, které vám seriál nabízí. První se dostavilo, druhé nikoliv. Jeden komentář to tu vystihl pro mě naprosto přesně: Čekal jsem, čekal, až zazvonil konec a zbylo mnoho otázek, které byly až protivně nezodpovězené. Drobný koloběh ze života Haibane o tom, jak přichází a poté odchází, mi jednoduše nestačil a už vůbec tězko v něm nacházet jakýkoliv druh naplnění, když život Haibane nakonec nikterak zvláštní není. Přišlo mi to jako krásně napsaná báseň, jejíž hloubka nedosahuje oné formě a neříká nám vůbec nic nového. Naivita, nekonečná dobrosrdčenost, nízká konfliktnost, i to filozofování by mohlo být hlubší a hledání pravdy a samé podstaty bytí zapálenější či mravokárnější. Postava Rakky mi vůbec nesedla, Reki mi byla mnohem bližší a její příběh mě zaujal a konec jí vzdal moc hezké díky. To vše podtrženo magickou kresbou a nádhernou hudbou. Jenže ta absence vnitřku hrozně moc mrzí a proto to pro mě znamenalo pouze mírně nadprůměrný zážitek. (08.03.2017)