Nicholas G. Winton - Sila ľudskosti

Se vší úctou k mým bývalým pedagogům - téměř nikdy se vám nepovedlo nás vzít na nějaké slušné představení nebo promítání v rámci vyučování. Tohle byla výjimka a pokládám to za hodnotně stávený čas narozdíl od hodin matematiky a bezpředmětného tlachání o ničem ( např. chemie). Ne, vážně, výborný dokument, ale s takovým námětem, co na tom chcete pokazit, že... (11.07.2010)

Tak dobrý dokumentární film o 2. světové válce jsem už hodně hodně dlouho neviděl....Neuvěřitelná je i vitalita Pana Nicholase Wintona, který letos (tj. rok 2007) oslavil své 97. narozeniny. Stále je nad věcí, je velice vtipný a zábavný. I ve svém pokročilém věku stále řídí automobil (!!!), pravda letos mu byl za překročení rychlosti o 30mil/h odebrán na 5 let, na což říká: "Co já těch 5 let budu dělat?".....své 94. narozeniny oslavil v ultra lehkém letadle (!!!), jde skutečně o člověka, jakých po světě nechodí mnoho! Sám svůj šlechetný čin z 39. roku neopěvuje a zůstává nadále skromným mužem, co rád pracuje na svoji zahrádce. Právě v tuto dobu probíhá petice za to, aby Pan Winton dostal Nobelovu cenu za mír (respondenty jsou vesměs studenti ČR). Také je držitelem mnoha řádů a ocenění, mimo jiných i Řád T.G. Masaryka.... Vřele doporučuji!!!!! (13.03.2007)

Moc rád bych dal víc, už jenom kvůli tomu, že po filmu následovala skvělá beseda s někým, kdo se na všech filmech Mateje Mináče podílel, ale ne, tady hodnotím dokument, besedu k tomu jen tak nedostanete... Ze začátku je z toho cítit taková zajímavá retro atmosféra, bohužel, po čase kamsi vyprchá a dokument začne chvilku nudit. Pak se to tedy zase naštěstí rozjede. Co mě zaráží nejvíc je ten fakt, že tady všichni píšou o hrozně emotivním zážitku, všichni u toho prý brečeli... Podle mě - někteří odpusťte mi - to bylo spíš ještě slaboučké a šlo z toho udělat emotivnější zážitek. Třeba část o přepravě dětí byla podle mě natočená více optimisticky. Nějaká zmínka o pocitech dětí při přepravě tu bohužel není, a ta by mě právě zajímala, jelikož být jedním z Wintonových dětí, asi bych si už třeba v šesti letech uvědomil, že se blíží něco zlého a že svoji rodinu možná nikdy neuvidím... Nějaký emotivnější zážitek se konal dvakrát - při scéně z BBC, která je snad všem známá a pak i vyprávění starého člověka, který povídal o návratu z Británie a o tom, že všichni, které znal, jsou mrtví. Tohle byla nejemotivnější scéna snad z celého filmu, jenže pak nám po ní začne hrát Don´t Worry Be Happy a všechno smutné kouzlo předešlé scény bylo rázem pryč. Někdo by to ocenil, mě to vadilo. Asi takhle bych to shrnul. Ale Nicholase Wintona bych rád poznal osobně. 3* (13.02.2018)

,,Můžou se postavit všichni, kteří vděčí za život panu Wintonovi?" Tento dokument je hodně silný, ale přiznejme si to - s takovým materiálem by museli být tvůrci břídilové, aby z toho nevylezl srdcervoucí dokument. Mimochodem (abychom tu dnešní dobu neviděli příliš růžově) pan Winton nedostal Nobelovu cenu míru. Jásir Arafat už svou má. (13.02.2008)

Tento dokument se prostě musel udělat, aby informoval o tomhle vyjimečnym chlápkovi. Ale je to spíš povinnost než umění - udělat dokument o někom, kdo je tak vyjimečnej chlápek. Z hlediska dokumentárního to je průměrná záležitost, ale jinak má tenhle vyjimečnej chlápek můj respekt a uznání, minimálně za 4 hvězdy... (03.07.2013)