Má je pomsta

Velice silný filmový zážitek o mladém hluchoněmém Ruyovi, který se snaží zachránit život své pomalu umírající sestře. Nemá cenu, abych příběh nějak zevrubně popisoval, když to za mě již udělal Lhurgoyf, takže jen napíši, čím mě tolik zaujal. Skvělá práce s kamerou dala vzniknout takovým záběrům, jako je například podvodní zabíraní padající cigarety a její následné odplutí po vodní hladině nebo celkem strašidelné záběry z výšky (především na hřišti). Nádherný byl i záběr schodů, který nemá cenu rozebírat, neboť ti kdo film neviděli, by si jej stejně těžko představovali. Ze začátku se může zdát, že to bude jen nějaké pochybné drama, ale ke konci nabírá film poněkud jiný směr. Mnohem akčnější a drsnější... může se i zdát, že se režisér vyžívá v krvi, o čemž by svědčila scéna, kdy si přímo pohrává z vodou a krví... vlastně se pokouší o takovou hru barev. Celkově film působí velice dobře, jednotlivé části na sebe dobře navazují, i když někdy může mít divák z děje celkem guláš. Herecké výkony jsou dobré a nezaostává ani hudební doprovod... 80% (02.12.2005)

První snímek z trilogie pomsty jihokorejského režiséra Park Chan-Wooka se výrazně stylisticky odlišuje od následujících dvou filmů. Znervózňující syrovou atmosférou, smyslem pro černý humor a citem pro nepatetická, byť fatální vyústění, připomíná jeho bolestivý film jiného jihokorejského režiséra - Kim Ki-duka. I u něj bývá krutost a bolest motivována láskou, a i u něj se objevují voayeurští mladíci (v Sympathy for Mr. Vengeance je však jejich šmíráctví dovedeno na mnohem absurdnější úroveň). Kdo má na pomstu větší právo? A má někdo vůbec podobné právo? Mou analýzu celé "trilogie pomsty" najdete tady. (13.01.2006)

Sympathy for Mr. Vengeance je prvním filmem z trilogie o pomstě uznávaného jihokorejského režiséra Chan-wook Parka. Tento film se stylisticky i tempem výrazně odlišuje od zbylých dvou. Oldboy i Sympathy for Lady Vengeance jsou akčnější a jejich scénář dynamičtější, v tomto ohledu tedy vyniká hlavně Oldboy, který by se dal nazvat i akčním filmem. Sympathy for Mr. Vengeance je také prostý všemožných vizuálních perliček, jakými je dominující zelený filtr či choreograficky dokonale sladěná akční sekvence v úzké chodbě točená na jeden záběr. První část trilogie naopak vyniká syrovostí a nestylizovanou brutalitou. Vše se zde děje s naprostou samozřejmostí, ať už jde o mučení elektrickým proudem či brutální vražda basebalovou pálkou. Emocionální dopad na diváka je tedy o to větší. Příběh vypráví o hluchoněmém mladíkovi jménem Ryu a o jeho sestře, která je vážně nemocná a potřebuje transplantaci ledviny. Doktoři bohužel nemohou najít vhodného dárce a tak se Ryu rozhodne, že daruje svojí ledvinu. Ryu ale také není vhodným dárcem a po váhání se upíše obchodníkům s orgány, od kterých má dostat vhodnou ledvinu výměnou za tu svoji a peníze, které měl našetřené na operaci. Po operaci se ale probouzí bez oblečení, bez peněz, bez své ledviny i bez té požadované. Ryu byl podveden. Zanedlouho mu doktor oznámí, že konečně našli vhodného dárce, ale Ryu už nemá peníze. Se svou přítelkyní se nakonec rozhodne získat peníze prostřednictvím únosu dcery Ryuova zaměstavatele. Vše bohužel nejde podle plánu a otec unesené holčičky se chce mstít. Zoufalý Ryu se pod tíhou tragických událostí, které se stále množí, také chce mstít. Kdo z těch dvou mužů má větší právo na pomstu? A komu z nich budete držet palce? Soucítit budete s oběma, i když každý z nich stojí na opačné straně. Více vám z příběhu už neprozradím, abych vás nepřipravil o spoustu překvapení, která se ve filmu objevují od začátku do konce. Musím ale ještě vyzdvihnout úplný závěr filmu, který je vskutku excelentní a dává slovu „pomsta“ nový význam. Tempo filmu je pomalé, ale postupný vývoj příběhu vás stále udržuje v napětí a ani na chvilku nenudí. Stavba příběhu je v porovnání s mainstreamovou tvorbou nezvyklá. Děj je občas zkratkovitý, jsou vypuštěny některé pro děj důležité události, jakými je například průběh únosu malé holčičky. Naopak se zde vyskytují scény, které nemají s příběhem zdánlivě nic společného, ale nakonec nacházejí ve filmu své uplatnění a pomáhají vekreslovat charaktery postav a jejich vzájemné vztahy ( například scéna s copánky). Kamera je většinou statická a záběry dlouhé. Jejich kompozice je tak dokonale promyšlená, že v některých scénách kamera nemusí měnit pozici a celé dění je perfektně přehledné. Chan-wook Park po celý film udržuje diváky v napětí a daří se mu velmi často navozovat nepříjemné mrazení v zádech, ale s citem do svého díla vložil i několik humorných momentů, a to značně černých. (28.08.2006)

První snímek z Parkovy revenge-trilogie mě popravdě tolik neoslovil, jako jiné zdejší uživatele. Jen jsem hold neměl čekat další Oldboy či tématicky spřízněný, avšak dimetrálně odlišný I Saw the Devil. Tenhle film jde na to úplně jinak a připomíná spíše smutné kriminální drama. Zběsilá akce typu "zabili jste mi dceru a já vás teď všechny postřílim a rozsekám" se tu vlastně skoro nevyskytuje. Veškerá zabití zdejších postav spíše logicky vyplývají z úmrtí jiných postav, čímž se všechna ta krvavá odplata na sebe neustále vrství a vrství. Gore to nemá žádné, za to nechybí perfektní herecké výkony a snad každý divák si zde najde tu svou nezapomenutelnou scénu. (04.01.2011)

Prvá hodina je pomalý rozbeh s výbornými jednotlivými scénami. Celý čas mi vŕtalo v hlave, za čo a kto sa vlastne bude chcieť komu pomstiť. Park to zase raz zamotal, potom rozmotal a v druhej polovici to roztočil. On jednoznačne patrí do desiatky mojich obľúbených režisérov, aj keď tam vlastne nie je. (03.11.2014)