Tokijští kmotři

Ač k té myšlence název svádí, nejedná se v Kmotrech o mafii (a když, tak okrajově), ale o trojici východních „mudrců“, přesněji tedy tokijských bezdomovců, přičemž Jezule nenajdou v chlévě, nýbrž v odpadcích. Příběh je to převelice tklivý se zapeklitou motanicí zápletky, naštěstí se ale nesnaží podojit naše slzné váčky přes míru — je totiž protkaný cynickým a neuctivým humorem. Neuctivě se tvůrci chovají i ke vzhledu svých postaviček, jež na klasicky krásném anime pozadí tvoří skoro reálné panoptikum, jež se svým vzhledem rozhodně nesnaží zavděčit. Zpočátku jsem byl mírně rozpačitý, ale to se srovnalo a ve finále jsem příběh bezdomovce, homouše, utečence a nalezence musel zařadit mezi ty skvělé. (19.09.2011)

Vážně se bere jen když se mu to hodí, ale snad právě proto ukazuje okamžiky jak vystřižené z běžného života, kdy dokáže během jediné minuty dojmout, zamrazit i rozesmát. V nejnapínavější chvíli najednou vystřelí gag, který by se vyjímal v nejbláznivější komedii ze staré školy. A v neposlední řadě jsou tihle Kmotři i přes časové zasazení náladou až antivánoční příběh, který ale při projekci během prosincových svátků bere za srdce neuvěřitelně silně. Film jedinečný, naschvál jinaký a přitom univerzálně komunikující s divákem - a zároveň ho za nos tahající, protože z nejukřičenější postavy dělá postupem času tu nejoblíbenější. Důkaz, že Satoshi Kon byl jinde než další slavní tvůrci, které mám s anime spojené - a právě proto jeho předčasný odchod nepřestává mrzet. (05.01.2022)

Miloučký příběh. Tohle se parádně hodí k vánocům. Myšlenka není nikterak originalní a i toho sentimentu je tam dost a dost, ale zase se mi líbylo že hrdiny byly netypicky bezdomovci. Některé nápady byly zajímavé a bylo tam i několik sympatických vtípků. Nezapomenutelná je pro mě scéna kdy bezdomovci s dě'tátkem jedou přeplněnou městskou hromadnou dopravou a reakce na ně jsou podle očekávání. Samozřejmě mnohem důležitý se samotný hlavní motiv hledání lásky a odpuštění. No a tohle se povedlo podat zajímavou a nenudící formou. (30.06.2006)

Bol som nútený sledovať tento film s talianskym dabingom a milo ma prekvapilo, že taliančina sa k nemu skvele hodila. Sčasti vianočná "kúzelná" komédiálna rozprávka, sčasti dojemná sociálna dráma pripomínajúca taliansky neorealizmus, k tomu expresívne herectvo a vypiplané, extrémne detailné pozadia s peknou animáciou. Jej svojské, trochu dysneyovské podanie mi sadlo lepšie než bežné manga-klišé, ktorých bolo, až na nejaký ten pot a slzy, minimum. Až na trochu naťahovaný dej nenachádzam nič, čo by som Tokyjským kmotrom vytkol. (04.07.2007)

Tak tohle mě zklamalo. Příběh sám o sobě to je hezký, ale je v něm až moc náhod (a tím až moc chápejte fakt hodně) a to, že se to celé odehrává o vánočních svátcích, je strašný kýč. Spojení dramatu a komedie se Konovi naprosto dokonale povedlo v Herečce tisíciletí, ale tady to vůbec nešlo dohromady. Jako jo, pobavil jsem se a párkrát i zasmál nahlas, ale ve spojení s tím dramatickým příběhem to nešlo dohromady. Nakonec z toho nebylo ani pořádné drama, ani pořádná komedie, ani nic mezi. Animace mi tady moc nesedla a celkově mě celý ten film spíš nudil. Ale jo, ten příběh je zajímavý, nějaké silnější scény tady jsou, ale celkově mě ten film dost minul. Přitom ostatní filmy Satoši Kona mám fakt rád, hlavně Perfect Blue a Herečku tisíciletí, ale Tokijští kmotři mě neoslovili a víc jak slabé 3* jim dát nemůžu. (18.03.2020)