Jatka č. 5

Povinnost především pro ty, kteří mají rádi netypické a tak trochu jiné filmy. Celý děj je mozaikou různých momentů ze života Billyho Pilgrima, jejíž hlavní část tvoří události odehrávající se ve druhé světové válce. Navíc jsou tu ještě jeho představy o pobytu na planetě Trafalmador. A to všechno je skvěle setříháno (střihač se musel opravdu zapotit) bez ohledu na časové zařazení jednotlivých událostí. V malé roličce se objevuje i český herec Oto Ševčík. (22.05.2009)

Komentář může obsahovat spoilery: Celkem expresivní film, kde tou hlavní postavou je vlastně američan, který v roce 1945 zažil bombardování Drážďan a který se nemohl zbavit vzpomínky na toto nesmyslné a zničené město. I jeho soukromý a současný všední život je poznamenán válkou, tentokrát ale tou ve Vietnamu. Zatímco jeho ambiciózní žena snila o jeho velké kariéře, on se utíká do svého vysněného světa na imaginární planetu Trafalmador. Zajímavost na konec : Tento film byl v roce 1972 na MFF Cannes odměněn zvláštní cenou poroty jakožto brilantní satira na typicky americkou neotřesitelnou víru v úspěch. Knižní předlohu jsem sice nečetl, tak nevím o co jsem přišel, ale z filmem jsem byl jakžatkž spokojen a v některých jeho částech mě celkem i zaujal. (20.08.2006)

Takhle to dopadne, když svébytné dílo vezme do ruky nějaký upocený řemeslník s americkým patriotismem v srdci a vše, co je v románu ironické a sarkastické, se pokusí převést na div ne slapstickové prvky. Není divu, že Vonnegut proti adaptaci později protestoval (navzdory tomu citátu tupě převzatému na Wikipedii) - absolutně neodráží to, oč mu v knížce šlo. Tedy o jistou nepříjemnou, byť jemnou, kritiku americké politiky a toho cukrkandlového života, který je v přímém rozporu s tím, co lidé zažívali a zažívají. V České republice bychom také mohli mluvit o mnoha Američany prý omylem vybombardovaných městech, kdy se strefovali nejen do cirkevních památek, ale i civilního obyvatelstva. Dodnes si Američani stojí - přes veškeré práce historiků i mnohá svědectví - za tím, že ta jatka, která provedli v Drážďanech, jsou ospravedlnitelná. Kurnik, nejsou. Nejsou, stejně jako americká jatka v Hirošimě a Nagasaki, nebo v nedávné době v Jugoslávii, kde povraždili hromadu civilistů, po nichž průměrná, tlustá Američanka za svůj dlouhý, pitomoučký život ani nevzdechne. Pan režisér měl zůstat u jednoduchých příběhů s černobílými postavami zlodějíčků, to mu šlo, ale tady by se musel dopustit hlubšího myšlenkového uvažování, na což evidentně neměl kapacity. Celá ta scéna odklízení mrtvol pak bohužel působí chladně jako psí čumák, i když se Ondříček snažil, seč mohl. Taky vydávat za Drážďany Prahu a starý Most nebylo moc chytré vzhledem k tomu, že se vypráví o východní Evropě, tudíž mohl tušit, že Východoevropané tak nějak ten švindl poznají a nemusejí jej akceptovat. Jo, a kam zmizel kurnik šopa Kilgore Trout?! Ostatně v knize i ta linie s mimozemšťany má daleko větší přesah. Podle mne je filmový přepis prostě povrchní a klišovitý, bez jemných nuancí knihy a jejích filozofických přesahů. Asi jako kdyby někdo vzal dejme tomu knihu Želary a natočil ji jako milostný příběh stylu červené knihovny z války... Oh, wait... (24.02.2021)

Čekala jsem, že to dopadne mnohem hůř. Snídaně šampionů byla pro mne hrůza. Jatka č. 5 jsou myslím přijatelné i pro diváky, kteří předlohu neznají. Knihu jsem četla dávno, takže jsem shovívavější k nedostatkům a film jsem si užila. Dost mě překvapilo, když jsem ve filmu poznala lokace z místa mého bydliště :-) Drážďanská jatka jsou natočena v Holešovické tržnici ( také bývalá jatka ) a jsou zde i jiná pražská zákoutí. Po skončení jsem si přečetla, že za kamerou stál Miroslav Ondříček. (04.11.2012)

Je to zvláštní film, který mě motivoval hlavně k tomu, abych si někdy sehnat knihu a zkusil na základě ní pochopit, o čem to vlastně bylo. Přechody jsou ve filmu skvělé, ale forma tu trochu přebíjí obsah, což si nemyslím, že byl úplně i záměr knihy. Rozhodně zajímavé a specifické vykreslení války, které není pro každého. (17.03.2015)