Studujeme za školou

Mám takový dojem, že ten propastný rozdíl mezi školní teorií a pracovní praxí se nezměnil dodnes. Ale to už je na jiné povídání. Film je to poměrně solidní, ovšem na skvělá dílka typu "Škola, základ života" a "Cesta do hlubin študákovy duše" to nemá ani v nejmenším. A hvězdičku nepřidám ani kvůli tomu (či přesto), že jsem rovněž absolventem obchodní akademie. (11.12.2013)

Prostě Cikán, který uměl navodit atmosféru příjemně koukatelné komedie, ale dosti ji pokazit v samotném závěru, který byl ostatně okopírován ze dvou či tří předválečných študáckých klasik, především ale z prvním z nich - Před maturitou. Ale zatímco Plachtův hrdina se "napravil" poté, co byl studentem postřelen (a navíc v tomto filmu byl Plachta siced pedant, ale nikoliv nelida), tak napravení Františku Smolíkovi nemohl věřit snad ani dosti naivní divák. Takové věci se prostě nedějí, aby ze škroba, který požaduje doslovné znění vlastní učebnice, se stal učitel - šašek, jehož rázem miluje celá třída. Nejvtipnějším okamžikem filmu byl pokus o zabití králíka, zatímco Cikán okopíroval z filmu Eva tropí hlouposti scénu seznamování brigádníků se šéfem obchodu. (05.12.2020)

Trampoty studentů na prázdninové praxi. Rozpor mezi "zbytečnými" věcmi nabiflovanými ve škole a "skutečnou" potřebou žáků v práci. Přemýšlel jsem, jestli je téma aktuální, protože mnozí rodiče si myslí, že mají co mluvit do toho, co se děti učí ve škole. Bylo tomu tak i před 70ti lety, je tomu tak i dnes. A došel jsem k závěru, že ve filmu je to 1) zveličeno a 2) chyba byla i ve studentech, kteří školu flákali a 3) dnes je situace nesrovnatelně odlišná. Každopádně, František Smolík byl pan profesor, který měl velikou autoritu a Rudolf Hrušínský byl herec, který již od mládí převyšoval svými schopnostmi ostatní. (21.12.2010)

Film pro děti o kantorovi, který se z minus klauna změnil na plus klauna. Film pro děti,ale které? Ty současné by z toho asi vůbec neměli pojem, a ty někdejší musí nejspíš zastrašit nabubřelá naivita toho všeho, co se ve filmu odehrává. Jediné, co mě snad zaujalo, je porovnání "gymnaziálních" filmů českých a německých (předválečné doby). To, co se v Německu od počátku formuje jako tragédie, a často tragicky i končí, Češi dokáží sešvejkovat a proklamativně budit zdání, že o nic nejde. (Přitom se zde každoročně zabíje zhruba 50 dětí do 19 let - dívek je z toho jedna třetina.) Zkrátka: Marečku, podej mi pero a zmiz! (09.12.2017)

Příjemný český film, v kterém mimo jiné hraje i mladý Rudolf Hrušínský, Nataša Gollová a Jaroslav Marvan. Jde o komedii z každodenního života žáků, kteří se spiknou proti jednomu neoblíbenému učiteli. Pro mě je trochu naivní představa učitele, který přizná své chyby(nikdy sem u něčeho podobného nebyl a rád bych to aspoň jednou viděl :)). (16.12.2006)