U pěti veverek

Lehká úsměvná komedie o světě, kde nakonec všechno dobře dopadne, jelikož starý dobrý trouba Plachta potře zlou povahu své ženy. Primitivní (ale účinný!) scénář, kořeněný Peškem a Pivcem v roli rozevlátých intelektuálů, namíchává výborný koktejl pro nedělní odpoledne "pro pamětníky". Vše je v prvním plánu jasné, zápletky se velmi brzy rozpletou, překvapení se nekonají, přesto nostalgie první republiky pohřbí všechny pochyby a výtky, a do duše se vplíží klid. A to především od filmů tohoto druhu očekávám. Moc se mi líbil, pohádka jak má být. (17.04.2011)

Lehce úsměvný příběh z dob švitořivých hlásků dam a lehkých vtipů a galance ze strany mužů. Ač je zápletka postavená na lidské dobrosrdečnosti a až naivním pohledu na svět, její myšlenka jest pravdivá. Prachy dokážou zamávat s charakterem a na to nemusí člověk koukat v televizi. Jindřich Plachta byl pan herec a přes to, že si vzal postavu takové „megery“ odvedl kus práce. Tohle opravdu není film, co si zapamatujete. Tohle je film, který se lehko konzumuje a se stejnou lehkostí tudíž zapomíná. Proto dávám za 3 hvězdičky, neb komediální potenciál dostal na frak posláním a stavbou celého příběhu. (09.04.2005)

Pačová si zahrála teda pěkně zlé a nesympatické stvoření, takřka bez srdce. Naštěstí doslova všechny ostatní postavy tohoto příjemně úsměvného a povedeného snímku nevyzařují žádnou špatnou energii, nýbrž právě tu opačnou. Díky jako vždy úžasnému Jindřichu Plachtovi, ale i skvělé Růženě Naskové, Jaroslavu Marvanovi a dvojice Pešek-Pivec se jedná o velmi příjemnou protektorátní komedii, která rozhodně stojí za zhlédnutí. Jen bacha na tu Filoménu, ta je totiž opravdu děsná kreatura.. 4/5 (18.04.2023)

Janu Pivcovi a Ladislavu Peškovi to náramně klape. Jindřich Plachta sehrál roli, která mu asi nejvíc seděla. Dobrosrdečný muž s laskavým srdcem - postava, kterou mu nelze nevěřit. A Jaroslav Marvan ve výjimečné roli, kdy nepředstavuje žádnou postavu význačnou postavením, ale hospodského a dokonce milého. A k tomu všemu píseň O děravém džbánu. Pobavilo a moc. (05.01.2021)

Milá pohodovka, která potěšila a pobavila diváky v tehdejších těžkých časech i mě po téměř po sedmdesáti letech. A ne jednou. S každou reprízou. Možná naivní, možná sentimentální, ale nakažlivě úsměvná a optimistická, která dokáže i po letech to, co dnes české filmy neumí. Potěšit duši a nabít baterky optimismem, pohodou, a kupodivu i energií. Plachta dotahuje k dokonalosti svého typického laskavého dobráka, stejně jako dvojka Pivec-Pešek vytváří další ze sehraných týmů chudých umělců. A potěší, jako vždy, Růžena Nasková, jedna z nejlaskavěji působících dam, které se kdy u nás objevily před kamerou. Stačí, aby se objevila na obrazovce a moje špatná nálada taje jako sníh. (12.11.2012)