Atentát v Paríži

Triler, v ktorom na nejaké trilerové prvky treba čakať až do záveru. Dovtedy je to skôr mdlá a zbytočne preťahovaná politická dráma s absenciou napätia. A triler bez napätia je ako futbal bez gólov. Francúzi a ten ich večný tŕň v päte zvaný alžíska vojna. Spracovanie nie je zlé, herecky dajme tomu, ale zaujímavejší záver nedokáže priliš vykompenzovať to, čo sa dialo (resp. nedialo) predtým. (16.07.2019)

V úvodní dynamicky natočené scéně si to nekompromisně rozdávají rozvášnění demostranti s policejní jednotkou. V optice tvůrců filmu představují kameny metající demonstranti vybavení molotovovými koktejly projev oprávněného rozhořčení proletariátu a pracující inteligence, zatímco policisté jsou brutální silou určenou k potlačování mas a zajištění nadvlády imperialistů a nadnárodního kapitálu. Film zkrátka od prvních minut nenechá nikoho na pochybách, že je produktem své doby, kdy - především v Itálii a Francii - stála většina kulturní fronty na pozicích radikální levice. Komunistické strany byly ještě v módě a měly masovou členskou základnu. Pravda, pověst Sovětského svazu vážně utrpěla při invazi do Československa, padlý idol ale nahradilo uctívání čínské kulturní revoluce, kdy milióny mrtvých západoevropské intelektuály evidentně nevzrušovaly. Přelom 60. a 70. let znamenal vrchol vlivu maoismu v prostředí univerzit západní Evropy. Jen velmi zřídka jsou pro mě politická hlediska při hodnocení filmů rozhodující, ale Atentát v Paříži k nim musím zařadit. Nemá smysl zastírat, že v rámci studené války frustrace poltických elit z rozpadu svých říší, stejně jako snaha udržet pozice v bývalých koloniích někdy vedly k používání špinavých praktik popisovaných ve snímku. Politická realita zemí východního bloku byla ale výrazně horší, praktiky neméně špinavé a zahraniční politika neméně cynická. Atentát v Paříži dokonale zapadal do propagandy, kterou komunistická strana hustila do svých oveček, a bylo by zajímavé spočítat, kolikrát za rok byl tenhle kousek v televizi odvysílaný. Každopádně patřil k těm nejčastěji se objevujícím zahraničním titulům v našem vysílání. Obzvlášť nechutné je např. zobrazení západních novinářů, kteří jsou prakticky bez výjimky líčeni jako zkorumpovaní přisluhovači tajných služeb a mocných kapitálových skupin. Ve skutečnosti ve východním bloku žádný nezávislý tisk a další média neexistovaly a sloužit politické moci bylo samozřejmé a vlastně jedině možné. Kladem snímku jsou určitě herecké výkony a přítomnost velkých hvězd filmového plátna, ať už šlo o Trintignanta, Seberg nebo Volontého, ale tentokrát jejich nasazení nedokážu ocenit. Celkový dojem: 40 %. (08.01.2017)

Yves Boisset byl taková bílá vrána, rebel francouzské kinematografie, buřič již od svých začátků. I zde, ve svém druhém velkém filmu, se otírá o praktiky francouzských vládních kruhů a zejména pak samotné policie, která neváhá zabít i nevinného člověka. Nedivím se, že bolševik tenhle film s chutí promítal v kinech, to víte, levicově zaměřený hlavní hrdina a jeho partnerka – socialistka – oba v ohrožení života ze strany západní vládní mašinerie, to se muselo komoušům dobře prodávat. Ale ta zápletka je na dvouhodinovou stopáž až moc triviální, místama předvídatelná, hudba Morriconeho překvapivě nevýrazná a ta herecká elita, sesbírána napříč kinematografiemi celé západní Evropy, to už nevytrhla. Ale jako vždy mě potěšil Trintignant a zaujal Volonté se svým – pro něho nezvyklým – tlumeným herectvím. (07.06.2016)

Prvy uspesny film rezisera Yves Boisseta /aspon pred tymto filmom myslim nic schopne nenatocil/. Dej filmu je podciarknuty politickym podtextom, a je to velmi dobre- film s politickym podtextom totiz milujem. Jean-Louis Trintignant je samozrejme vyborny herec /predtym mal Corbucciho Velky Klid z roku 1968/. Ale okrem Trintignanta samotneho su tu aj dalsie zname mena ako Gian Maria Volonte /Podivne Vysetrovani, Pro par dolaru Navic/, Michel Piccoli /Topaz, Nenapadny Puvab Burzoazie/, Michel Bouquet /Sirena od Mississippi, Borsalino/. Film ma slusne tempo, akurat prvu polhodinu treba vytrpiet, lebo je len taka ... rozjazdova a nic sa dohromady nedeje. Potom vsak nastupia vyborne dialogy a hlavne kvalitna filmarina. Desive je prerastanie politiky so zlocinom, to tento film opisuje vskutku bravurne, a tych trojpismenkovych organizacii sa proste nezbavim, zas tu jedna bola : 86 % (14.07.2015)

Filmařsky určitě dobře zpracovaná věc i když na mě až s příliš silně levičáckým podtónem a taky souhlasím, že ta velmi triviální zápletka úplně nestačí na utažení téměř dvouhodinové stopáže a taky od postavy plukovníka Kassara jsem čekal trochu víc. Na druhou stranu Trintignant hraje jako vždy přesvědčivě atmosféra je díky místy opravdu nepříjemné hudbě správně stísněná a původní ČS dabing jako tradičně vydařený. Tragické finále je pak trochu očekávané a předvídatelné, ale svoji sílu určitě má. Za mě lepší průměr.60% (05.07.2023)