Neděle ve Ville d'Avray
Les Dimanches de ville d'Avray
Sonntage mit Sybill
Sundays and Cybele
Réžia:
Serge BourguignonKamera:
Henri DecaëHudba:
Maurice JarreHrajú:
Hardy Krüger, Patricia Gozzi, Nicole Courcel, André Oumansky, Daniel Ivernel, Maurice Garrel, Serge Bourguignon, France Anglade, Malka Ribowska (viac)Obsahy(2)
Americkou Akademií oceněné drama Za nejlepší zahraniční film v roce 1963 vypráví příběh válečného pilota, který trpí traumatem a amnézií. Přežil sestřelení svého letadla, ale při dopadu zahynulo domorodé děvčátko. Pierre se nedokáže začlenit do normálního života, i když má vedle sebe milující Madeleine. Toulá se bezútěšným městem a jednoho dne si na nádraží všimne srdceryvné scény tatínka s malou holčičikou. Otec ji veze do dětského domova, protože se o ni nemůže starat, ale Francoise se brání. Pierre začne holčičku navštěvovat, a když ji opustí i otec, neděle ve Ville d'Avray patří jen jí. Jejich procházky a přátelství pro něj znamenají jediné pouto se životem. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (29)
Poetický a zároveň nesmírně krutý film, který je uchopitelný stejně obtížně jako vztah dvou hlavních postav. Za poetickými záběry hravých procházek po parku se stále silněji ozývají tóny hrozící tragédie a skvělé herecké výkony to jen umocňují. Film, který na mě po celou dobu působil tak intenzivně, že jsem po jeho skončení raději musel jít na čerstvý vzduch se vzpamatovat a opět vrátit do skutečného světa. ()
Nádherný film. Křehký a tragický přiběh dvou ztracených a bolavých duší. Skvěle zahrané. Chytalo to za srdce a zároveň byl člověk napjatý, kam až může tohle setkání zajít. Serge Bourguignon naštěstí nesklouzl k nějaké tupé senzacechtivost a skandálnosti. Pokud se držel věrně literární předlohy, pak si ji musím sehnat. ()
Nejdřív mě napadá přesmyčka (nebo se tomu říká jinak?): ECUTE - COUTEAU; poslouchej - nůž. Ano tak je to všechno vyhrocené, všude samý hrot. A voda, jako skutečný živel, která svými kruhy váže a svou beztvarostí naplňuje sny. A Cybèle není Kybelé (lat. Cybele) ale "Si Belle" - Kráska, která sdělila a posléze pozbyla své jméno. Pozn.: Málokdy se mi stává, že mě zaujmout samotní herci (jako zde), přestože si jejich občanská jména nezapamatuji, vlastně jsem je jen letmo četl v titulcích. ()
To je těžké. Silný závěr dělá najednou ze vztahu hlavních hrdinů něco, co jsem po většinu pozvolného plynutí filmu jen tušila a usilovně se snažila pocítit. Záběry sice hezké, ale dialogy (nic moc přirozeného, řekla bych) a důvěrnosti mě nechávaly naprosto chladnou. Zkrátka, splynutí duší "Kdybych umřela, taky bys umřel?" mě dokáže rozsekat, ale příště bych prosila sekat intenzivněji. ()
Snímek má bezesporu depresivní atmosféru a zajímavou kameru, chybělo mně však výraznější hudební podbarvení příběhu. Rovněž vztah Pierra a Francoise nedoznal takové hloubky, jakou bych v námětu očekávala, spíš se pomalu a jistě zvrhával v nenormální posedlost dospělého muže dvanáctiletou dívkou, která v něm zcela přirozeně, kromě náhrady za otce, hledala i svůj dívčí idol a konec filmu mně přišel zmatený a rozpačitý. Naopak za zmínku stojí herecký výkon dětské představitelky, absolutně přirozené chování předčasně dospělého dítěte. ()
Reklama