Frances

S "hollywoodom" nezápasí len hlavná hrdinka filmu, ale aj samotný režisér, ktorý akoby strašne rád dve veci naraz - vzdať hold konvenciami doby nespútanej povahe i osloviť čo najširšiu divácku obec, prípadne aj samotnú akadémiu. Zatiaľ čo presvedčená Francis (presvedčivá Jessica) ide bez zaváhania hlavou proti múru, Graeme Clifford iba čo tu vystrčí rožky, tam pohladí proti srsti, nikdy však nie do tej miery, aby dvíhal zo stoličky či dokonca privádzal do mrákot. Umiernená neposlušnosť, tlmený výkrik, predstieraný protest a v konečnom dôsledku nefunkčná, totálne neškodná správa o bezohľadnom strachu konzervativizmu. (13.04.2009)

Naprosto bravurní a bezchybná Jessica Lange ve strhujícím biografickém dramatu o herečce Frances Farmer. Dramatu, které jsem musela dát asi natřikrát, než jsem ho dokoukala do konce. Byla trochu bláznivá, ale v dnešní době by se to hravě ztratilo. Ona však vyrůstala v té špatné době, kdy se pěstovaly konvenční řeči, lži a kdy herečky byly pouze na okrasu a ne aby měly svůj vlastní názor. Měla smůlu na chlapy, což vedlo k alkoholu a (díky matce) blázinci. Scény z tehdejších léčebných postupů mě docela mrazily, léky, elektroléčba, lobotomie (= vyřazuje nervy, které dávají myšlenkách emocionální zabarvení, kdybyste náhodou nevěděli).. A co zbylo? Loutka v rukách společnosti. Jejím životem nás provází fiktivní postava, její přítel Harry York. Škoda že fiktivní, takový princ na bílém koni by se hodil. (17.06.2014)

Já Paní herečku (to P je tam schválně) Jessicu Lange, znám už delší dobu, takže ačkoliv jsem na film dneska koukal vlastně náhodou, tušil jsem co mohu čekat. A přesto mně překvapila. Film stál na jejím výkonu a věřil bych i tomu, kdyby svým výkonem předčila svojí skutečnou historickou předlohu Frances Farmerovou. Chilkami z ní šel strach a například když stála v blázinci proti sedícímu lékaři a usmívala se na něj, měl jsem o něj vážně strach a být v tom sále s nimi, doporučím mu ať zdrhá tím oknem co má za křeslem a s otevíráním ať se nezdržuje. Tak dokonalé hraní jsem už dlouho neviděl! A uniklo mi to v titulkách, ale skvělý byl i český dabing a tuším, že to byla paní Munzarová, kdo ji propůjčil skvostný hlas. Ačkoliv o Frances Farmerové jsem dodnes nic nevěděl a asi bych na filmy s ní narazil spíše náhodou, jsem moc rád, že jsem film viděl a doplnil si mozaiku herců z Hollywoodu o další střípek. Film byl úchvatný, zpracování Ameriky té doby také. V tom blázinci bych nevydržel ani minutu a dost jsem se divil, že zřízenci na chovanky za úplatu pouštěly nadržené vojáky... Člověk si ta čtyřicátá léta asi dost idealizuje musel jsem sám před sebou uznat a to mám toto období obzvláště rád... Dávám tedy za 5 skvělých scénářů pro vyléčenou herečku! * * * * * (05.07.2018)

Vysokým hodnocením na CSFD jsem byl řádně naladěný a snad i proto mě výsledek vcelku zklamal. Nejde sice o vyloženě špatný film, ale porovnám-li jej s tématicky blízkým snímkem Přelet nad kukaččím hnízdem, pak ten Formanův kousek drtivě vítězí. Zatímco Přelet je nadčasový film, ke kterému se dá stále vracet, Frances je na jedno pokoukání. Scénář je daleko plošší a jediná věc, která Frances zvedá, je přítomnost Jessicy Lange v hlavní roli. O tom, že jde o vynikající herečku, jsem věděl dávno, přinejmenším od doby, kdy jsem sledoval Tramvaj do stanice Touha, a tady dostala příležitost, kterou v maximální míře využila. Pravda, tu šestnáctiletou holku jsem jí nevěřil, ale ani maskér nemůže udělat zázraky. Tam, kde Přelet nad kukaččím hnízdem dokázal na příkladu zkázy jednoho nekonformního jedince ukázat netoleranci společnosti, represivnost a manipulaci, tam Frances sklouzává do škatulky rodinného dramatu a líčí konflikt dcery s dominantní matkou. Celkový dojem: 60 %. (16.04.2009)

Pokud si odmyslíme všechnu tu hrůzu lunatických ústavů (která je zřejmě přehnaná) a transorbitální lobotomie (ke které zřejmě nedošlo), pak zásadním problémem zůstává patologická fixace na dominantní matku. Tím odpadá relace k "Přeletu nad kukaččím hnízdem", která při sledování napadla asi mnohé, která je zde jen nepříliš šťastným pokusem o nápodobu. Zmíněná fixace až fetišizace matky, ambivaletní vztah lásky a vzdoru a neschopnost se z něj vymanit, je už ovšem dostatečně silným motivem pro film, silnějším než je jeho zpracování. Pozn.: Právě prvky tušené z Formanova "Přeletu" a odkaz na konkrétní osobu tu působí jakýmsi "zpomalovacím" efektem. (26.04.2019)