Paríž, Texas

Nádherný silný film se skvělou hudbou Ry Coodera, melodramatická road movie - dle mého nejlepší film Wima Wenderse... Fantastické dlouhé úvodní zaběry pouště a vůbec kamera Robbyho Mullera. Výborná a krásná a mladá Nastassja Kinski jako "padlá" Jane ve své z nejlepších rolí ... Přiznávám - slzy v očích... (21.10.2005)

V jednoduchosti je síla. Příběh začíná tak tajuplně (Kdo je ten neznámý muž? Proč mlčí? Co se mu stalo?) a Win Wenders potvrzuje, že zná dokonale scenáristické řemeslo a postupné dávkování informací a emocí. K tomu přidává svůj „zasněný“ pohled, jaký se mi líbil v Nebi nad Berlínem, trošku si sem tam vypůjčí něco od Lynche, a přitom stále dodržuje filmařské principy, které ještě povyšuje - naprosto dokonalá scéna, kdy Travisům obličej v kabince překryje ten Janin, ale také třeba drobné detaily, jako že syn udělá stejný pohyb prohrábnutí vlasů rukama jako Jane a dokonce mají oba na sobě stejné oblečení stejné barvy. A když jsme v Texasu, kurnik, začne nejen znít country hudba, ale dokonce i celé to Travisovo vyprávění v kabince má schéma country písniček, kde nejde o hudbu, ale vyprávěný příběh (viz třeba u nás dívka s vlasem medovým - tu písničku mimochodem, protože má mystično rád, bych doporučil synovi, až to tady bude číst). Wenders si pohrává i se symbolismem - někdy nejsou lidé schopni si věci říct z očí do očí, ale je mezi nimi „zástěna“, zde ve fyzické, skutečné podobě. K tomu skvělá kamera, která se akčně netřepe, ale dokáže velmi působivě zarámovat obraz. Příběh sám je uvěřitelný, velmi dobře zahraný, postavy jsou životné, promyšlené, mají svou hloubku charakterů, celý příběh dává smysl (včetně pěšího putování, což by bylo na delší rozbor, ale Pavel Juráček nebo Miroslav Macháček také milovali dlouhé pochody - ono to člověku tak nějak utříbí myšlenky a pohled na život.) A dokonce je v konci zrnko naděje, protože ještě pořád, nezapomínejme, je tu ten pozemek v Paříži, Texasu. (07.12.2019)

Snímek Wima Wenderse Paříž-Texas jak už napsal Ekvizitor byl natočen výhradně jen v USA. Také v sobě spojuje rysy žánrově pevNě daných amerických filmů s vypravěčským uměním autorských filmů evropských. Travis (Harry Dean Stanton) se po asi pěti letech znovu setká se svým synem Hunterem, který žije u jeho bratra Walta (Dean Stockwell). Následné sbližování otce se synem je obtížné, ale nakonec se přeci jenom oba společně vydávají hledat chlapcovu biologickou matku. Objeví ji až v jedné peep.show v Houstonu. Tam si Travis a Jane (půvabná Nastassja Kinská), odděleni jen nějakou průhlednou stěnou, vyprávějí své životní příběhy. Později se spolu domluví na schůzce v jistém hotelu, ale když pak Jane na setkání přijde, čeká tam?...Dokončení ve filmu. Opravdu půvabné road movie s takovým milostným příběhem, záběry okolní přírody smyslově souzní s citovými stavy hlavních hrdinů, které byli pak pro mě jako pro diváka daleko pochopitelnější. Pro mě zcela určitě to nejlepší ještě společně s Buenou Vistou, co se mi zatím od tohoto tŕežiséra podařilo shlédnout. (24.11.2006)

Vyrabuje hlavu a zmizí. Zmizí z plátna, ale ne z vás. Paříž, Texas je tichá balada, která krouživým pohybem vyvolá pocit pomatenosti, aby se po pár zmatečných situacích stala ohromným pomníkem pro všechny osamocené a láskou rozervané obyvatele této planety. Jsem šutr, když jde o citové vydírání vyvolané úpěnlivými pohledy herců do kamer. Rychlík Paříž, Texas mě vyhodil na nástupišti, kde nebylo živáčka a nechal mě tam přes noc. A já se bál. Neměl jsem totiž nikoho, kdo by mě držel za ruku... Travis taky ne, a proto jsem s ním soucítil, až do roztrhání svého pyžama. V tu chvíli byl mým spojencem... Filmovým hrdinou! (11.03.2010)

Nechci být nespravedlivá - formálně a pocitově by to bylo za pět hvězd, tu bluesovou kytaru bych vydržela poslouchat celé dny a už dlouho jsem neviděla tak nádherně intimní scénu, jako Travisovo a Janeino setkání za zrcadlem. Jenže mě prostě velká, osudová melodramata příliš neoslovují, třebaže jsou spíše artově utlumeného rázu. Promiň emm. (05.03.2015)