Paríž, Texas

Prečo je Paríž, Texas rovnako nekonečne pomalým filmom, ako sú nekonečné texaské plániny, dekorované zeleňou a modrou oblohou, ktorá počas ubíjajúcej pražskej zimy pôsobí na diváka ako balzám na dušu? Pretože tak prenádherný záver, ktorý zatajuje dych a nenecháva oko suché, si musíme zaslúžiť. A ešte k tomu mladučká Nastassja Kinski, ako z oka vypadnutá mojej prvej láske. (09.03.2009)

Je to anti-romance? Je to anti-road-movie? Je to anti-film? Nebo je to jen další divná slátanina o rodinný krizi a daddy issues? Ano, i ne; tím vším Paris, Texas je, ale zároveň není. Jedno je však jistý: jde o vizuálně překrásnou, rozjímavě pomalou a melancholicky podmanivou alegorii o úniku od reality, vzpomínek, minulosti a přítomnosti. Alegorii, která se snaží obejmout nekonečno a samotu texaských pustin, velkoměst i lásky, a kterou si můžete interpretovat k obrazu svýmu. Remasterovaná verze, v níž vyniká saturace barevný palety a čaro mizanscény jako takový, je prostě must see. Vskutku nádherásné...... 8,6 svetrů z 10 (26.11.2022)

Zarostlý muž v červené kšiltovce se vynoří z vyprahlé pouště. Kde se tam vzal? Odkud přišel? A kam míří? Wim Wenders postupně odkrývá vrstvy tajuplné skládačky v poutavém rodinném dramatu o hledání sebe sama, který i při takřka 2,5 hodinové délce baví a překvapuje. Barevná symbolika, pohlcující hudba, naprosto úchvatná kamera, prvotřídní herecké výkony v čele s naprosto přesně obsazeným Harrym Deanem Stantonem. A Nastassja Kinski. Na tomhle snímku je hodně co obdivovat. Velké plátno se zde rovná velké přidané hodnotě. [KVIFF 2024] (06.07.2024)

Ne každý film, kterému dám 5*, mě připraví o řeč. Paříž, Texas mě připravil i o myšlenky na cokoli jiného a to na velmi dlouhou dobu. Nemám vhodná slova, ale přesáhl to, čemu říkám film o lásce. O lásce, která sahá až za zdravý rozum, za bolest, za zřeknutí se jí samé..... A pak přišla chvíle, kdy se tváře muže a ženy překryjí ve skle, když se zvednou stavidla zadržovaných pocitů, a zasáhla mě do hloubi duše. (26.08.2006)

Jeden z mála filmů, který na mě zapůsobil do hloubky mojí duše. Být ve víru emocí by byl asi ten nejvhodnější výraz pro to, co jsem mohla přes dvě hodiny sledovat, aniž bych si tu délku vůbec uvědomovala. Od prvního momentu, kdy jsem spatřila Trevise, který ztratil paměť i řeč mně bylo jasné, že půjde o mimořádný zážitek. A byla to pravda. Velmi silný, lidský a hluboký příběh o muži, který utíká před stíny minulosti, aby našel klid v duši, který před čtyřmi roky ztratil. Slova na papíru nestačí zachytit moje pocity z filmu (já vím, zní to pateticky, ale je to tak), kde slovo láska má mnoho podob, od lásky bolestné, žárlivé, odpouštějícící a nakonec té nejvyšší, obětující se ve prospěch štěstí toho druhého. Závěrečná finální část, která se odehrávala při rozhovoru u zrcadla a kde se překrývá tvář Trevise s tváří Jane mě už úplně dostala. Nádherný film s úžasnou atmosférou, perfektní kamerou s jejími skvělýmí záběry a v neposlední řadě chválím nezapomenutelný soundtrack o který se postaral Ry Cooder. Film, který z mé hlavy hned tak nevyprchá.. (23.11.2012)