Lovec jeleňov

,,Však jsme to vyhráli..." ,,Jo" ,,Už musím jít pracovat." V jednom z nejlepších filmů americké kinematografie 70. let, v přesvědčivém sociálně-protiválečném snímku Lovec jelenů, je válka reflektována jako pouhá epizoda života, ovšem tak důležitá, že ovlivňuje kvalitu života samého. Válka v objektivizovaném pohledu - to je ta věc v hlavě, která lovci jelenů vychýlí zbraň v rozhodující fázi výstřelu, to je ruská ruleta se životem. Právě motivem ruské rulety se tenhle snímek proslavil a tento leitmotiv vinoucí se větší částí filmu sice odkazuje k ruskojazyčnému původu hlavních postav a jejich komunity, sociálně a především hodnotově však stojí k ruské ruletě v opozitu. Je to vlastně absurdní paradox - silně socializovaní a ukotvení hrdinové tohoto příběhu živící se manuální prací a tím si utvrzující hluboce fixovaný žebříček životních hodnot utápí sice svůj život v alkoholu, ale i přesto si ho velmi váží a cení si ho. K uspokojování svých potřeb nepotřebují praktiky dekadentních carských plukovníků znuděných životem. Ty k nim přinese až absurdní svět války negující dosavadní hodnoty a tříštící pevnou sociální kotvu jejich komunity. Jako jsou různé cesty k zobrazení života, jsou i různé způsoby filmového zobrazení války - někdo použije princip vizuálně otřásající (Apokalypsa), jiný autentizující (Četa), v Lovci jelenů je válka vylíčena spíše v psychologických dopadech na život a psychiku člověka. A všechny vyobrazení dohromady utvoří celistvý obraz hrůzy Vietnamu... Podobné filmy: Apokalypsa, Četa, Olověná vesta, Oběti války, Narozen 4. července, Nebe a země, Tábor tygrů (21.07.2008)

Napínavá a mistrně ovládnutá hra s očekáváním a dojmy. Dlouhý úvod prodchnutý decentními náznaky budoucího vývoje není vůbec na škodu, dovoluje divákovi lépe se sžít s postavami a intenzivněji vnímat náhlý a "brutální" střih do vietnamského pekla. Snímek se může pyšnit značně realistickým pojetím, což bez okolků přisuzuji na vrub přirozeného nasvícení, nehereckého (tudíž geniálně úsporného) herectví a improvizací zavánějícího scénáře (rozuměj obyčejného, ale silného). Cimino navíc skvěle pracuje s překvapujícím momentem, stejně tak s výraznou dokumentaristickou stylizací. Vilmos Zsigmont se pro změnu skví za kamerou. Ke všemu dobrému bych ještě mohl připočíst zásadní politický a lidský rozměr - aspekty, které od roku 1978 neztratily nic ze své výpovědní hodnoty a naléhavosti. Shrnuto a podtrženo, Lovec jelenů (artové válečné drama velkorysého civilního i metrážního rozměru) lze bezesporu zařadit mezi nejzásadnější díla světové kinematografie a je nepsanou povinností každého filmového nadšence nenechat si jej ujít, následně podrobovat analýze a přemýšlet nad ním. (05.09.2008)

Lovce jelenů je těžké hodnotit. Na jednu stranu obsahuje herecké výkony jaké se nevidí každý den i neuvěřitelné množství silných scén, ze kterých se rychle neoklepete. Natož že byste na ně snad někdy zapomněli. Na druhou stranu má naprosto neopodstatněnou délku stopáže. Přes hodinu se čeká na Godota (3/5), ten se pak na čtyřicet minut dostaví (5/5), jenže se rychle klidí ze scény a tak se čeká dál (4/5). Tentokrát na konec, kdy se Godot ještě na pár minut přeci jen vrátí (5/5). V každé z částí by se našly celé pasáže, které jsou tam navíc či by šly výrazně prostříhat, aniž by to mělo výraznější dopad na film jako celek. Mění cokoli z oho zásadnost Lovce jelenů? Samozřejmě že ne, jen ho všichni znají a všichni si ho pamatují "kvůli tamtomu". A přitom o to vůbec nejde a je tomu věnována minoritní část stopáže. (10.02.2008)

Válka v tom teda abych pravdu řekl příliš není, nebo rozhodně není natolik nakolik bych já chtěl. Začátek filmu se úděsně táhne, ale je důležitý pro další vývoj filmu, to co dělá filmem tak slavným není film samotný, ale jednotlivé nezapomenutelné scény, které se opravdu musí vidět, a až pak pochopit, jinak je to ale podle mě zdlouhavá a relativně i průměrná výprava do světa oblkopeného válkou. Fakt, že v první hodině filmu se toho moc neděje mě totiž docela znechutila, aby mi pak ukázala, jak z diváka umí vyrejžovat napětí až do samého dna, kde jsem propotil triko a po skončení filmu ho mokrý musel jít usušit. Jenže válečný film si mě má získat akcí, a nejen akcí, také hlavně okolím, tak jak to ukazuje Coppola v Apokalypse. V lovci jelenů, když si vzpomenu na ruskou ruletu, je to sice dost, ale pro celkový objem filmu hodně málo. Vždyť je přes tři hodiny dlouhý...Rozhodně jsem ale rád, že jsem tento film mohl vidět. Sice jsem byl trochu zklamán tím vším, ale jinak jsem se i přesto skvěle bavil, po první hodině nudy určitě až do konce. (18.10.2008)

Autory vyfabulovanou vietkongskou ligu ruské rulety možno brát jako alegorii, či chcete-li symbol, který je nejdřív v pensylvánském rezavém pásu mezi všemi těmi obřady, slavnostmi, kamarádstvím a malichernými půtkami netknut, aby se po návratu na stejné místo nelítostně vložil do hry. Ti, co se vrátí, dostanou tak málo a o tolik přijdou. Není se co divit, že válka pro ně často skončí až tou jednou ránou.. Na rozdíl od Apokalypsy nebo Full Metal Jacket si Cimino hůře obhájí přítomnost úplně každého záběru, ale jeho epické protiválečné drama patří mezi ty filmy, které i po dekádách mají diváka měnícího se v čase čím oslovit. Mě třeba scénou lovu po návratu, kdy setkání se spárkatou trofejí už má zcela jiný význam či okamžiky v baru těsně před odjezdem, kdy bujaré veselí přeruší hra Chopina na klavír. Všichni tuší, co se blíží a nejlépe to ví John Cazale. A samozřejmě, Cavatina.. (09.05.2023)