Prepadnutie vo vzduchu

„Nora, urob pre mňa niečo. Uvar mi kafčo. A prines aspirín.“ S chuťou nakrútené, solídne béčko stojace na Snipesovi, psychopatovi Payneovi („Aký chcete stejk?“ – „Krvavý.“), fajn kastu vedľajšákov (Tom Sizemore, Bruce Greenwood, Elizabeth Hurley a herec neuveriteľne sa podobajúci na Michaela Ironsidea) a svižnom scenári. Ten síce nezjedol všetku múdrosť sveta, ale aspoň sa v ňom plynulo striedajú atraktívne lokácie. Trvá to len 84 minút (aj s titulkami) a behom toho krátkeho obdobia stihneme navštíviť ambulanciu plastického chirurga, televízne štúdio, mesto, lietadlo, letisko a nakoniec zábavný park. V čase vzniku som tento film registroval, ale ignoroval. S pribúdajúcimi rokmi som kde-tu v televízii zahliadol pár minút, nejakú scénu. Ale poriadne som si ho pozrel až v roku 2018 a musím uznať, že s odstupom času sa na to naozaj dá pozerať. Možno dokonca ešte lepšie, ako v dobe premiéry. Vtedy totiž snímka bola porovnávaná s relatívnymi spriaznenými (ale oveľa lepšími, bombastickejšími a áčkarskejšími) titulmi Smrtonosná pasca 1 a 2 alebo Prepadnutie v Pacifiku. Jednak však so skromným 15-miliónovým rozpočtom nemala šancu (a teda ani ambície a chuť) vyrovnať sa 35-miliónovému Prepadnutiu v Pacifiku, nedajbože 70-miliónovej Smrtonosnej pasci 2 a jednak, ako píše choze, s nimi po stránke scenára nemá až toľko spoločného, ako by sa mohlo zdať, keďže v skutočnosti sa v uzavretom priestore odohráva len jedna dlhšia pasáž a nie celý film. Za to, že Prepadnutie vo vzduchu mnohí dodnes pokladajú za podobne „prepadový“ film však nemôžu tvorcovia, ale prekladateľ, ktorý z originálneho Passenger 57 urobil Prepadnutie vo vzduchu. No... čo už. (18.06.2018)

Tak já nějak nevím co tím vším pan Hooks myslel.Že by to byla komedie?Nene,na to tam bylo málo buranskejch policajtů.Že by drama?Nene,nic dramatickýho se za celou dobu neudálo.Že by thriller?Nene,napětí nejspíš letělo úplně jiným letadlem.Už to mám,akční film.Sice s minimem jakékoli akce a když už tak velmi špatně natočené.Bylo na tomhle filmu vůbec něco zajímavýho?Možná Snipes,když kolem sebe kopal. (10.12.2007)

Já bych chtěl být akční hrdina a mít proti sobě takovou bandu neumětelů, kteří dělají vše proto, ač mají tedy velmi „sofistikovaný“ plán, abych za jejich likvidaci dostal metál. Znovu jsme v izolovaném a uzavřeném prostoru (Bruce Willis nebo Steven Seagal by mohli vyprávět), jenže s ohledem na osmdesátiminutovou stopáž se ve vzduchu ani moc neohřejeme, ani nevyužijeme možnosti, které nám paluba letadla nabízí. Jak liknavě přistupují agenti k vynalézavému teroristovi, tak stejně nevzrušivě kupí tvůrci akční momenty, které přicházejí jen tak mimochodem a mnohdy (i kvůli střihu) jsou na poklepání na čelo. Naštěstí je to docela dynamické, Wesley Snipes se umí ohánět a Bruce Payne se snaží být démonický (na Alana Rickmana z mrakodrapu Nakatomi pochopitelně nemá), takže to ani po letech tak úplně neurazí. (20.03.2018)

Dobrý den, jmenuji se Kevin Hooks. Chtěl bych natočit nějáký film... Vy, že mě neznáte, jak je to možný... Ale něco by se určitě pro mě našlo. Beru cokoliv, aspoň mi to dá nějáký prachy. Koho bych tam chtěl? Je mi to jedno. Wesley Snipes? To mi nic neříká a Tropická horečka už vůbec ne. Tak jo, beru. Aspoň nějáká hvězda. To by mi mohlo vydělat ještě víc. Cože? Ne, vůbec se nechci ztrapnit, chci jen natáčet. Ha, jakej druhej Ed Wood? Já? Ale jděte, já vám to ukážu, jen počkejte. A jak se to bude jmenovat? Passenger 57? Super, název zní zajímavě. Beru, díky. Naschle. Uvidíme se na premiéře. Cože? vy u toho bejt nechcete? Jakej trapas... (Úryvek z rozhovoru o vytvoření filmu Přepadení ve vzduchu) (30.06.2004)

Délka filmu je to nejzvláštnější. 84 minut je věru zajímavé číslo a ideálně vyhovuje rozehrané partii klaďase Snipese a rádoby drsňáka Paynea. Akce je překvapivě rychlá, dynamická a osobní souboje dobře zvládnuté. Stereotypu zabraňuje i časté střídání lokací, takže jednolitost Die Hard, nebo Under Siege nečekejte. Nesmí chybět však řada nesmyslů a logických kiksů, ale pokud je člověk ochoten akceptovat jisté minely a brát Passengera 57 jen jako žánrovku let devadesátých, kde se slovo "realita" nebralo zase až tak vážně, nebude určitě znechucen. (12.09.2007)