Hodiny zúfalstva

Pokud mám pocit, že hlavním kladem filmu byla skutečnost, že při jeho uvedení na Nova Cinema Anthonyho Hopkinse nedaboval Pavel Soukup, tak je cosi v nepořádku. V podstatě po všech stránkách se jedná i přes některé slušné momenty o nepříliš zdařilé dílo, filmařsky místy nudné a zkrátka takové... divné. Třetí hvězdička je za Hopkinse, jehož herectví byla pro tento film skoro škoda. Zřejmě jeden z nejslabších filmů, ve kterých se objevil - a že jsem jich s ním neviděl zrovna málo. Horší byl pro mě jen Freejack. (19.09.2010)

Film, ktory znamenal definitivnu bodku za reziserskou karierou Michaela Cimina. Ono je ho kariera dostala vazne trhliny uz filmami ako Heaven´s Gate a Year of the Dragon /oba vazne prepadaky/, no a Desperate Hours bol uz ten slavny klinec do rakvy. Jednu hviezdu len kvoli Hopkinsovi, ktoreho mam stale rad. Ludia typu Rourke idu uplne mimo mna ...... 10 % (29.03.2013)

V 80. letech začala kariéra Michaela Cimina uvadat. Po propadácích Heaven’s Gate, Year of the Dragon a The Sicilian přišel další propadák - Hodiny zoufalství. Zoufalé to bylo jen místy, a to díky hloupému scénáři, který má velké chyby...Nebýt Anthonyho Hopkinse, dal bych ještě nižší hodnocení. Rourke hraje násilnického idiota (skoro jako pokaždé), který zajme rodinu v jejich domě. Viděno na MGM. 2* (01.10.2013)

Na začátku jsem si říkal -co to sakra je? Tvářilo se to jako naprosto nemastný film, který prohrává i s většinou podobně zameřené televizní tvorby. Od vniknutí do domu to jde ale dost nahoru a hlavně David Morse v roli polobezduchého a ukázkového hnusáka je chuťovka. Dál už to pak jde podle klasických kolejí, takže jsem byl spokojen. (07.09.2008)

"Komentár" je čisto iba pre mňa, aby som nezabudol a vedel sa k tomu eventuálne vrátiť, tak v kľude môžeš teraz prestať čítať. --- Po dnešnej kompletnej obhliadke Ciminovej režisérskej filmografie, rozumej tvorcu, ktorého výpravy boli vždy opojné a ktorého práve oni samotné istým spôsobom nakoniec potopili a zničili, resp. teda snímka Nebeská brána, nakoľko na výpravy nedal dopustiť ani v jeho neskorších dielach, prišlo veľmi príjemné prekvapenie. --- Takmer 20 rokov dozadu, odhadujem 2003/2004, keď som mal krásnych 7/8 rokov, zostával som v škole po škole, v takzvanej družine, nakoľko mama pracovala do tretej poobednej a potom chodievala po mňa. Tieto dni nebývali len vždy v znamení hrania sa s kktinami, ale aj filmov. To, že som sa bál chodiť domov po tom, čo som videl dementov a dementorov vo Väzňovi z Azkabanu, a že keď sa deti začali rozprávať o Kruhu, radšej som ušiel a ani vidieť som ho nemusel, si necháme na inokedy. Raz som sa ale počas družiny zatúlal niekde po tých dlhých, šedých, špinavých chodbách k učiteľskému kabinetu, kde starší chalani sledovali, pravdepodobne na VHS kazete, nejaký (evidentne) akčný film. Netuším, či som tam bol dlho, alebo krátko, či som videl len jednu scénu, alebo viac, v spomienke však pretrváva jedno/dvojsekundový "úryvok" scény, v ktorej mal muž alebo žena počas noci namierený červený laser na čelo (a následne bol popravený – nie som si úplne istý – a taktiež sa mi do toho plietli stromy a exteriér). Táto spomienka sa vynárala počas rokov viackrát, bez nejakej nádeje, že by som ten film na základe takéhoto biedneho opisu našiel. Takmer identická scéna sa nachádza vo vynikajúcom filme Bleskový muž, no počas sledovania neprišiel ten uspokojivý, uisťujúci pocit, že toto je ono. Sledujem si však dnes Ciminove Hodiny zúfalstva a celý čas s nejakým vnútorným pocitom, že toto mi je známe, táto štylizácia mi niečo hovorí. Potom prišlo finále, stromy, exteriér, noc, červené lasery... intenzívnosť pocitu sa zvyšovala. Po skončení scény prišla konkluzívna otázka samému sebe, či je toto fakt ono? Aj napriek zásadnému rozdielu, že tu boli lasery mierené na hruď, si môžem myslím s konečným pokojom na duši povedať, že toto je krista ono! A musel som si to nájsť sám a trvalo to len takmer dve dekády. Super... Aspoň som dočasne naplnený. (x) (2003) (24.7.2021) (7.1.2022) (20.6.2022) (11.5.2024) (24.07.2021)