Aberdeen

Nechápu, kde se stala chyba, ale já měl celou dobu pocit, že sleduju tuctovou a strašně průměrnou road movie, jejíž děj je mixem nejčastějších road movie zápletek (potomek smiřující se s rodičem (nebo naopak), nějaká ta romantika, někdo umírající na rakovinu), který navíc je plný klišé a zvratů vycucaných z prstu. Proč ta srážka chodce, proboha? Ta tam působí tak strašně nahodile, že jsem jen nechápavě kroutil hlavou. Proč drogy? Proč ta první scéna v nemocnici, kdy je Kaisa ožralá? Proč ten mladý kluk od Kaisy odešel? Ty incestní scény byly sakra co? Kdyby to aspoň působilo uvěřitelně, ale tady je to neskutečně umělé. Nehledě na to, že charaktery postav ani nejsou pořádně propracované, za celý film jsem se ani nedozvěděl, co přesně se v té rodině stalo, proč jsou všichni navzájem pohádaní a z jakého důvodu ani Kaisa, ani Tomas nechtějí vidět Helenu. Jo, dostal jsem pár náznaků, ale ty říkají tak strašně málo, že si z toho stěží můžu cokoli poskládat. Navíc alkoholik se takhle rychle fakt nevyléčí, to je dost naivní představa. A proč mezi sebou rodilí Norové mluví pořád anglicky jsem taky jaksi nepobral. Po filmařské stránce to je dobré, ten občasný humor to oživí a pár scén není špatných, ale ve výsledku je to pořád strašně tuctový film, který pro mě má víc mínusů, takže si ani ty slabé tři hvězdy nezaslouží, i když jsem je chtěl celou dobu dát. Pak ale přišel srdceryvný závěr ve věznici a já si uvědomil, jak nefunkční to celé bylo. Špatné drama, špatný psychologický film, snad jen ta road movie se na tom povedla. Ale to na víc jak lepší 2* není. (02.03.2021)

„Jak se menuješ?“ - „Kaisa.“ - „Kaisa…to je hezký jméno. Co znamená?“ - „Zeptej se jeho, to on měl ten zkurveně skvělej nápad.“ Téma mě nijak zvlášť nelákalo, díval jsem se hlavně kvůli režisérovi a hercům. Moland mě i napotřetí potěšil, a přestože Vzkaz v láhvi a Boj sněžného pluhu s mafií řadím výš, Aberdeen o mnoho nezaostává. Jednoduchý děj táhnou suverénně vpřed ústřední postavy otce a dcery. V případě Švéda jsem se dočkal potvrzení kvality a jeho alkoholik opravdu byl maximálně věrný, ale překvapila mě Lena Heady, nejen výkonem, ale i hlasem, protože takhle rozkošný přízvuk jsem zaznamenal snad jen u Kelly Macdonald (měl bych víc zapátrat v její rané filmografii). Jinak je tahle road movie dle očekávání dojemná, ale nezaznamenal jsem citové vydírání. Tu a tam se člověk i (hořce) zasměje, ostatně „sbližování“ dcery a otce je dost bouřlivé (a nechtěl bych u něj být osobně jako Clive). Hodnotím solidními 4*. „Určitě nepotřebuje doktora?“ - „Doktorů se bojí.“ - „Jak to můžeš vědět?“ - „Je jako ty. Bojí se všeho skutečnýho.“ (09.06.2019)

Road movie o zblížení dávno nevideného otca a dcéry. Cez strasti spoločného cestovania a flashbacky do radostne stráveného detstva k otepleniu dávno vychladnutých citov. Umelo vykonštruovaná zápletka (so snahou o prirodzenosť) a snaha zapôsobiť dojímajúcim humorom ožranského otca sú značne nevierohodné a posúvajú celý film od autentickej rodinnej drámy skôr k oslave prosperujúcich častí Európy, tak rozličných a predsa blízkych. Vtipná európska road movie ani náhodou (takou je napríklad belgická Aaltra). (10.09.2004)

Pokus o vykreslení rozpolcených vztahů několika lidí za pohnutých okolností v jednom skandinávském roadmovie. Kaisa (Lena Headey) bere svého otce, který má velmi vážné problémy s alkoholismem, za umírající matkou Helen (Charlotte Rampling, kterou můžete znát z úžasného filmu Woodyho Allena Stardust Memories, a která si po filmu Znamení a zázraky opět zahrála partnerku Stellana Skarsgårda). Jejím motivem je soucit a respekt k matčinu přání, krom toho už přišla o všechny důvody k cestě do symbolického skotského Aberdeenu. Charaktery postav jsou dle mého názoru vykresleny přesvědčivě, což se promítá i ve vzájemných vztazích, které jsou rovněž realistické. Dojem se snaží umocnit i kamerové zpracování. Obraz je svěží a prosluněný a často sleduje dění s nezúčastněným odstupem. Život je nevděčný a proměnlivý jako den, kdy se oslnivý úsvit s časem mění v žár a později v soumrak. Právě zmíněné světlo je povýšeno z pouhého atributu obrazu na prvek vyprávění. Další z technických kvalit je hudba. Nejprve nostalgicky monotématické piano, později zas umírněné ozvěny větru při cestě setmělou pustinou a neskutečně optimistický motiv je vyčleněn vzpomínkám na dětství. Přes veškerou snahu a kvality mi Aberdeen nedovolil hlouběji proniknout do problematiky. Může za to pravděpodobně jasný direkt, kde je jsou pravidla dobrého a zlého předem stanoveny a není připuštěn vlastní náhled diváka. V jinak upřímném pohledu na lidi a jejich trápení se tak prokresluje několik polopravd o lidských citech a reakcích. Ale to je na dlouhou polemiku. (20.01.2006)

Nejdřív jsem si říkal, že to bude trapas nebo jeden z těch filmů Filmovýho klubu ČT, na který se sice rád kouknu, ale už nikdy více. Trapas to sice nebyl, ale to druhý je pravda. Bavilo mě to, hlavně ty alkoholické excesy a neustálé hádky mezi těma dvěma. Rušivej element byla určitě matka, nejen svou filmovou účastí, ale i herečkou. Myslím si, že kdyby tam vůbec nebyla, tak by to bylo zajímavější. Jinak potěšilo mě, že hned den po jejich shledání umřela. Škoda toho dojemnýho konce. Lena Headey se mi líbila nejen svým vzhledem (to její jakoby pozvednuté obočí jí dělá fakt sexy pohled) (ty scény, kdy nestydatě ukázala kozenky taky nebyly k zahození), ale i po herecké stránce. (07.06.2007)