Insomnia

Keby bolo prepojenie dvoch "najdôležitejších" postáv, poňaté reálnejším spôsobom, zrejme by som vnímal vyobrazenie morálnej dilemy, či postupný prechod do šialenstva výčitiek, prijateľnejšie. Lenže ono sa to (navyše) v poslednej tretine začalo uberať tak absurdným spôsobom, že tretia hviezda je v tomto prípade pre "Nórov" medailou za "statočnosť". Čakal som viac ... (16.05.2017)

No, znova se na to už asi nepodívám, ale zajímavé to rozhodně je. Viděl jsem sice už americký remake, ten byl v něčem lepší (občasná koukatelnost), v něčem zase horší (přehnanější), ale jinak bych si netroufnul říci, který ze snímků je lepší. Toto je evropská produkce, a taková ta surovost, umělečtější tón, nepodbízení se, pesimismus a tak, to na tom filmu znát je, ale je otázkou, jestli je to problém nebo ne. Mně to nevadilo. (03.02.2008)

Bohužiaľ mi nedá zrovnávať s Nolanovým remakom, ktorý je filmom určeným jednoznačne pre veľké plátno a vyššiu návštevnosť. Aj keď je v podstate dosť náročný. Takým je aj nórsky originál, ktorý ide ešte dalej v ambivalentnosti hlavnej postavy vyšetrovateľa. Lenže film pôsobí dosť televízne a nemá takú pôsobivú atmosféru. Záver bol tiež o niečo menej silnejší. VIDENÉ ZNOVA: Insomnia je vskutku originálne krimi, výborne zahrané na všetkých frontoch a s premyslenou filmovou rečou. Preto mu aj ten slabší záver ako v remaku odpustím. (28.08.2012)

Rafinovaná věc, která je syrová a drsná, jako život sám. Americký remake pobral z původní Insmonie jen to nejdůležitější a tam, kde končí, jde tahle Insomnie mnohem dál. Stellan se chová hodně nepředvídatelně a to jenom napomáhá mrazivé atmosféře. Nečekané zvraty, boj s vlastním svědomím a krásná norská krajina... to je Insomnie. (04.02.2008)

Tam, kde Nolanova verze dominovala zjevně vyšším rozpočtem a vytříbenější režií nabízí norský originál pouze lehce nadprůměrné řemeslné provedení a pár výtvarně pěkně odvedených scén. Tak, kde si Nolan hojně vypomáhal všemožnými technickými vějičkami, působí norský originál hodně uměřeně. Přesto je z mého pohledu lepší, protože narozdíl od hollywoodské morálky nabízí seversky neučesanou zkazku o psychicky labilním detektivovi, který nedojde k žádnému vyššímu právu a celým příběhem propluje jako nevyspalá kreatura, která hraje jen a jen na sebe. Žádný řád, žádný zločin a trest. Všimněte si do očí bijících rozdílů ve scéně se psem a s výslechem kamarádky zavražděné, tam nejlépe vyniká rozdíl mravného amerického vidění a severské drsné školy. Skarsgård je úžasným prototypem hrubého a vnitřně hnusného zástupce práva, proti němuž vrah vyhlíží jako vyrovnaná a harmonická bytost. Škoda jen, že narozdíl od Williamsova mordýře je norská verze trochu nevýrazná a vzájemné dialogy s detektivem nemají patřičné pnutí. Ale vzato do důsledku mi kombinace norské přírody a psychické trosky v rouše zástupce práva velice sedla a užil jsem si jí víc než americkou verzi. A to navzdory faktu, že technicky se Norové s Nolanovou brilancí jen sotva mohou meřit... (04.02.2008)