Ticket to the Memorial
Réžia:
František FilipScenár:
Jiří HubačKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jiří SrnkaHrajú:
Karel Höger, Blanka Waleská, Stella Zázvorková, Vladimír Menšík, Josef Větrovec, Zdena Burdová, Karolina Slunéčková, František Hanus, Lubomír Kostelka (viac)Obsahy(1)
Inženýru Kalinovi (K. Höger) je už sedmdesát let, on ale stáří neuznává. Na začátku příběhu se vrací do rodného městečka, aby se tu setkal se svou první láskou Bětuškou Jarošovou (B. Waleská). Kdysi jí dal slib, že se pro ni vrátí, pak se ale jejich osudy rozešly. V městečku je už ale všechno dávno jiné a oni dva se také změnili. Po dobrodružném hledání se nakonec s Bětuškou setká, ale už jako se starou paní. Zopakují si svou někdejší mileneckou procházku, svezou se kočárem, posedí ve „své vinárně“ v lese… (Česká televize)
(viac)Recenzie (64)
Donkichotský návrat o 47 let zpět aneb "sbírání drobků svého mládí" v podání Karla Högra. Shledání milenců a jejich užívání si okamžiku je poetické. I když retrospektivní flashbacky posun časem o půlstoletí moc nenavozují. Také postavy sestry (přes veškerou snahu Stelly Zázvorkové) a synovce příběh zbytečně rozmělňují. Zajímavý motiv stárnutí, ke kterému se Jiří Hubač vrátil v Babím létě. Osobně mám s Karlem Högrem raději Romea a Julii na konci listopadu. ()
Karel Höger ve svých 66 je stále štramák. Hraje sedmdesátníka, ale nenaučil se, co já už v tomto věku dovedu: dovedu poznat, jak staré ženy vypadaly ve svém mládí (Blance Waleské je o rok méně). V rodišti Fráni Šrámka je v této oblasti možné leccos. Třeba jejich láska vypadala takto: Hezký hoch, který se nám líbí, který jde s námi a nebude náš, stává se naší bolestí a proměňuje naši bolest e vztek, vztekáme se a děláme špatné tahy, které urychlují naší porážku; dobýváme lásky neobratnou lopatou, která ji zahrabává (Šrámek: Tělo). Uvěřitelné, nadějné a milostné naráží na nemožné. ()
90% - Nádherný příběh. Jiří Hubač to uměl napsat, František Filip natočit a všichni herci prožít. Příběh o muži, který hledal po téměř padesáti letech lásku a našel ji tam, kde ji asi nikdy nečekal. Nejdojemnější pro mě ovšem nebylo setkání dvou lidí, kteří kdysi prožívali společnou lásku (Karel Höger a Blanka Waleská), ale zpověď Kalinovy sestry (Stella Zázvorková), kterou učinila na lavičce svému prasynovci (Ivan Vorlíček), a pak její rozhovor se svým bratrem na konci filmu, kdy on pochopil. Po shlédnutí mi bylo příjemně smutno. ()
Nádherný film o lidech, kteří z pohledu společnosti jsou už staří a odepsaní, ale oni pořád chtějí žít plnohodnotný život bez omluv a odříkání. Silný, poetický snímek, kde exceluje Karel Höger a Blanka Waleská, která jako Bětuška Jarošová odvádí výkon, před kterým se tají dech. Tolik citu, skromnosti, ženskosti a neuvěřitelné přitažlivosti, to by jeden pohledal.... ()
Tato smutná hra na návrat je vlastně především variací na Romea a Julii na konci listopadu – ovšem v nových kulisách, tedy v jinak vychýleném prostředí a s jinak založenými závazky, které její původní smysl obměňují a rozšiřují. Höger je zde opět přesvědčivý; žel Waleská působí stále jen jako kamarádka osudové ženy než jako ta, za níž mělo smysl se vracet, neřku-li: na niž se dalo po všechny noci vzpomínat. Zázvorkové se trestuhodně dostalo jen málo prostoru na to, aby vyjádřila vážnost a tíhu osobního údělu: zatímco oba dávní milenci si uchovali alespoň iluzi svého věčného mládí, ona - bez vlastního přičinění - žádné mládí neměla, a tento nedostatek se jí nadto nyní vytýká jako charakterová vada. ()
Galéria (61)
Zaujímavosti (7)
- Stella Zázvorková hraje sestru Karla Högera. Ve filmu říká, že jej hlídala od pěti let a že ho vodila do školy. V reálu byla Zázvorková o 13 let mladší než Höger. (Pedro72)
- Na filmu spolupracoval architekt Jan Zázvorka, bratr herečky Stelly Zázvorkové. (M.B)
- Inscenace byla mezi diváky tak populární, že se hudební vydavatelství Supraphon rozhodlo vydat její záznam na gramofonové desce v roce 1978, bohužel ve zkrácené podobě z důvodu omezené možnosti delšího záznamu. (sator)
Reklama