Rambo

Sebelátač a ústní obrněnec (jako že má na držce obrnu, hihň hihň, chápete, ne?) se vrátil z potulky po Indočíně. Doma zatím kapitalistická společnost pokračovala ve svém vývoji mílovími kroky a tak úplně mu nerozumí, což je v podstatě reciproční...První Rambič měl určitý přesah, ve své době byl kvalitním připomenutím, že válkou porouchaní zabijáci dost těžko koexistují se zbytkem společnosti. Týpek, který si pár let krátil čas přidržováním střev kamarádů, kterým ty hovnovody záludně klouzaly z pootevřené břišní dutiny, bude jen těžko tolerovat buzeraci okresního korupčnického fízla. Vše zabaleno v akčním hávu, zkousnutelném i pro pubíka. (14.07.2012)

Film Rambo: První krev ukazuje teritoriálně úzce omezený ozbrojený konflikt, který se nejčastěji odehrává uvnitř lesa či mezi dvěma lesy. Obyvatelé lesa do nich nejsou přímo zataženy (v roli aktivních válčících stran). Těmi se stává jen hrstka policistů. Pokud dochází k intervenci z vnějšku, jedná se o pokusy Rambovu válku ukončit a nastolit mír. Lokální válka tedy zůstává izolována pouze na les regionálního významu a díky policii se v něm nešíří. Je třeba pochopit jaká je tedy Rambova válka, zda válka ze ziskuchtivosti, válka ze strachu nebo válka ze zásady. V momentě uchopení Rambova motivu, pochopíme i jeho pohnutky a tak i celou filozofickou podstatu celého filmu. Rambo je totiž nevinnou obětí systému. Vymyká se všem zažitým paradigmatům a zcela se tříští při rekognoskaci nového prostředí. To je alfou a omegou celého jinak výtečného filmu. Je tedy naprosto pochopitelné, že všem těm policistům chce roztrhnout prdel až k lopatkám a nezbývá, než film doporučit všem příznivců Truffauta či Tarkovského právě pro svou poetickou hloubku myšlení rozpolceného hrdiny. (07.09.2011)

A je tu další neohrožený hrdina!! Omšelý outsider, kterému nechybí čest a odvaha, se nechá arogantními vidláckými policisty vyprovokovat, což promění místní stereotypní venkovský život v otevřenou válku. Traumatické vzpomínky v něm probudí stroj na zabíjení, který nemá slabých míst. Nevšedně populární Stallone ukazuje, jak je možné zpracovat trauma z Vietnamu a polonahého neurotika v dalších letech napodobovala celá plejáda slabších snímků. K legendární postavě dotýkající se nesmrtelnosti je třeba přičíst i nezapomenutelnou hudbu Jerryho Goldsmithe. (20.05.2009)

Čekal jsem, že proběhne konflikt, začnu fandit hlavní postavě a pak budu buď méně, nebo více trpět žánrovými neduhy. Omyl. S akcí jako takovou jsem překvapivě neměl větší problém, přišla mi v pohodě, v mých očích selhala hned úvodní naprosto nezvládnutá zápletka. Přestože se k němu policajt nechoval zrovna zdvořile, John si mohl jít po svých, několikrát měl příležitost nechat to být (tzv. mít ho „někde“ a ustoupit) a problémy si de facto způsobil sám. Mnohokrát mohl spolupracovat a mít klid, hrdost či co mu to však nedovolila, navíc se začal chovat jako totální magor, takže je logické, jak se policie potom zachovala, a upřímně nevím, proč bych měl s někým takovým soucítit, nebo mu snad fandit. „Prolili první krev!“. Jestli někdo začal mlátit všechny okolo a při svém útěku ještě sejmul nevinného chlápka a čapnul mu motorku, byl to Rambo. Poprvé, kdyby se snad dala ospravedlnit Johnova potřeba se mstít/bojovat, byla chvíle, kdy se vzdával, a přesto dostal jako odpověď spršku kulek. Ale vzhledem k tomu, že do teď utíkal a unikat svým pronásledovatelům mohl klidně dál, tak šlo zase o dost zkratovité chování, kterému jsem prostě nevěřil. Naivní návrh Rambova cvičitele mě už ale opravdu rozesmál, i když ještě více Johnův um s kamenem, srovnáte-li si výšku vrtulníku a škodu, kterou by takový nerost způsobil, za předpokladu, že by vůbec k vrtulníku doletěl. Snímek se asi snažil naznačit, že by se k válečným veteránům, kteří prožili pro obyčejného člověka nepředstavitelné hrůzy, mělo chovat s úctou a v rukavičkách, ale když jim hrabe, tak je to těžké. Asi bych měl výše popsaná negativa snímku odpustit, jde přece jen o „hloupej béčkovej akčňák, tak to tolik nehroť“, ale nepřipadá mi, že by se tak na venek úplně prezentoval, nebo by tomu odpovídalo zdejší silně přepálené hodnocení, takže dávám jen 2*, ze zvědavosti asi zkusím dát druhý díl (ten mi už taky snad nabídne smysluplnější zápletku). (17.03.2013)

Stallone na mna vzdy posobil ako chodiaca kopa svalov s neschopnostou priviest divaka do citoveho tranzu. Teraz vsak zistujem, ako som sa zmylila, pretoze ak tu nieco funguje na 100% - okrem napatia a akcnych segmentov - tak je to zaverecna chvilka emocionalneho rozpolozenia od - na prvy pohlad - bezohladneho veterana. Necudujem sa, preco je mnohymi tento film oznacovany ako filmova klasika. ,,Ide sa na lov.'' ,,Ale ved on lovi nas.'' (12.07.2009)