Rambo

A je tu další neohrožený hrdina!! Omšelý outsider, kterému nechybí čest a odvaha, se nechá arogantními vidláckými policisty vyprovokovat, což promění místní stereotypní venkovský život v otevřenou válku. Traumatické vzpomínky v něm probudí stroj na zabíjení, který nemá slabých míst. Nevšedně populární Stallone ukazuje, jak je možné zpracovat trauma z Vietnamu a polonahého neurotika v dalších letech napodobovala celá plejáda slabších snímků. K legendární postavě dotýkající se nesmrtelnosti je třeba přičíst i nezapomenutelnou hudbu Jerryho Goldsmithe. (20.05.2009)

Existuje zákon, že tady nemůžu dostat najíst? - Jo, já! - Proč se do mě navážíš, nic jsem neudělal? Nestárnoucí akční drama, se spoustou nezapomenutelných scén, podmanivou hudbou legendárního Jerryho Goldsmithse a s vynikajícím Sylvesterem Stallonem v hlavní roli. Jeho postava  zde zvedá varovný prst americké vládě... (ale to už bysme zacházeli opravdu daleko). K filmu: kouzlo tohoto nadčasového příběhu nevyprchalo ani po téměř třiceti letech a film se dnes právem řadí mezi klasiku svého žánru. Nejvíc s Johnem soucítím, když objeví světlo na konci tunelu. Doslova. Tam se mi vždy rozbuší srdce. Závěrečná scéna, kdy si Rambo, v náručí plukovníka Trautmana - vylévá své bolavé srdce a poodhaluje svou rozlámanou vojenskou duši, zničenou válkou - je naprosto neuvěřitelná (doporučuji vidět v originálním znění). Filmová legenda. P.S. Snímek se mezi některými neznalými fanoušky nikdy nezbavil své násilné nálepky a to i přesto, že Rambo, ta mašina na zabíjení, zde vůbec nikoho neusmrtí. It's a Long Road. (17.11.2009)

Stallone na mna vzdy posobil ako chodiaca kopa svalov s neschopnostou priviest divaka do citoveho tranzu. Teraz vsak zistujem, ako som sa zmylila, pretoze ak tu nieco funguje na 100% - okrem napatia a akcnych segmentov - tak je to zaverecna chvilka emocionalneho rozpolozenia od - na prvy pohlad - bezohladneho veterana. Necudujem sa, preco je mnohymi tento film oznacovany ako filmova klasika. ,,Ide sa na lov.'' ,,Ale ved on lovi nas.'' (12.07.2009)

Film Rambo: První krev ukazuje teritoriálně úzce omezený ozbrojený konflikt, který se nejčastěji odehrává uvnitř lesa či mezi dvěma lesy. Obyvatelé lesa do nich nejsou přímo zataženy (v roli aktivních válčících stran). Těmi se stává jen hrstka policistů. Pokud dochází k intervenci z vnějšku, jedná se o pokusy Rambovu válku ukončit a nastolit mír. Lokální válka tedy zůstává izolována pouze na les regionálního významu a díky policii se v něm nešíří. Je třeba pochopit jaká je tedy Rambova válka, zda válka ze ziskuchtivosti, válka ze strachu nebo válka ze zásady. V momentě uchopení Rambova motivu, pochopíme i jeho pohnutky a tak i celou filozofickou podstatu celého filmu. Rambo je totiž nevinnou obětí systému. Vymyká se všem zažitým paradigmatům a zcela se tříští při rekognoskaci nového prostředí. To je alfou a omegou celého jinak výtečného filmu. Je tedy naprosto pochopitelné, že všem těm policistům chce roztrhnout prdel až k lopatkám a nezbývá, než film doporučit všem příznivců Truffauta či Tarkovského právě pro svou poetickou hloubku myšlení rozpolceného hrdiny. (07.09.2011)

Motiv navrátilce z války, kterou sám jistě nezavinil, v níž nasazoval krk, byl mučen a která ho nakonec paradoxně vyloučila ze společnosti obyčejných a "slušných" lidí, právě tento motiv zaznívá v prvním Rambovi velice silně a oprávněně. Fakt, že cílem filmového ostří nejsou špičky společnosti, ale společnost jako taková, považuji za cenný už proto, že reálně (ano, mimořádně si to opravdu myslím) může vést k divákově (přinejmenším v Americe) sebereflexi v tom nejlepším slova smyslu. Zdejší filmové postavy mohou být sice ploché, vývoj událostí dosti nereálný, film mnoho dalšího nesděluje, ale nic z toho ho zcela nepotápí. A rozhodně ho nepotápí uměřená, prostředí přizpůsobená akce, skrz kterou Rambo, Vietnam v sobě nosící, přinese jej až domů a zaměstnání i těm, kteří jeho skutečnou podobu jen tušili. Silné ***. (17.06.2009)