Tvrdá osma

Každý režisér musí mít svůj debut a především u vyhlášených režisérů je velmi zajímavé sledovat jejich posun od jejich prvotiny po nejnovější snímky. Pro Paula Thomase Andersona byl jeho první snímek právě Gambler neboli Hard Eight. Už u Gamblera je poté vidět výrazný Andersonův styl, přesto je ale na Gamblerovi poznat, že to není v rámci jeho filmografie vrchol a především, že má k dokonalosti víceméně opravdu daleko. Už u svého režijního debutu PTA předvedl svůj silný režisérský rukopis a především dokázal, že hlavní síla jeho filmů tkví v jeho scénářích a následně v do rolí skvěle padnoucích herců. U Gamblera je to především perfektně zvolený Philip Baker Hall, který se stal tím hercem, který nikdy nebude hvězdou ale filmový divák u něj začne tušit povědomý obličej. Je tu výborný John C. Reilly, velmi dobrá Gwyneth Paltrow, skvěle padnoucí Samuel L. Jackson a především Philip Seymour Hoffman. Sice jen ve formě camea, jeho scéna je ale nejenom nejlepší scénou filmu ale zároveň definitivně položila základy proto aby se stal Hoffman Andersonovým dvorním hercem, kterého PTA obsadil do většině svých filmů do doby Hoffmanovy smrti. Ohledně Gamblera mám především dramaturgické výtky a to především co se týče faktu, že i když film trvá pouze 100 minut tak je vlastně v několika momentech vyloženě tempově mrtvý. Velký plus dodává závěr filmu, který v sobě má sílu a funguje jako to správné emocionální vyvrcholení všeho toho co se dělo předtím. Předtím je tu několik vyloženě přetažených sekvencí a někdy film obsahuje vyloženě taková místa, která ani nepůsobí nějak výrazně pocitově. Dost možná je na vině fakt, že měl být film brutálně z původní verze zkrácen a místo delší a smysluplnější verze dorazila verze tato, která má sice silný emoční závěr, všechno předtím je ale oproti tomu úplně studené a bezcitné. Už u Gamblera je poznat, že je PTA člověk co má talent. Silný schopnosti u psacího stolu, silnou režijní ruku a velmi ukázkově umí pracovat s hereckým ztvárněním jednotlivých rolí. To všechno dělá z Gamblera dobrý film, který ale zároveň má spoustu chyb a řadí se společně se Skrytou vadou k těm nejslabším Andersonovým filmům. Ve finále ale vlastně ani ne tak proto, že by byl Gambler špatným filmem. Spíše proto, že PTA poté chytil novou vlnu a začal (většinou) točit filmařské povedené až výborné pecky. Gambler tak slouží především jako slušná ukázka toho jak tento režisér začínal a rozhodně to není film, který by se měl Anderson pokusit smazat ze své biografie. Zároveň ale rozhodně ani zdaleka nejde o jeden z nejlepších režijních debutů všech dob.... (29.08.2020)

Český název mi přijde zavádějící, protože o hráčství tu až zas tak nejde. Film byl evidentně pořízen za pár šupů, ale má aspoň vlastní ksicht. Scénář dlouho a dobře pracuje s tajemstvím, všechny scény jsou rozehrány mezi jednou až čtyřmi postavami, většinou v interiérech, tempo je pomalé, hudba nezvyklá a Philip Baker Hall v hlavní roli perfektní (70%). (27.07.2011)

Na úvod - tvrdá osma je , ak vám v kasíne na oboch kockách padnú dve štvorky. Sydney (starší pán) z ničoho nič osloví spustnutého Johna a nezištne mu ponúkne pomoc v jeho životnej mizérii. Vytiahne ho zo spodných poschodí poklesnutia mysle a obaja si nachádzajú cestu k sebe. Ale že to nebola len taká obyčajná nezištnosť, sa dozviete až v závere ..... (24.08.2003)

Neo-noir ze světa Las Vegas a drobných herních fíglů a podvodů. Spíš je to ale velmi silný příběh několika hlavních čtveřice postav - starého hráče Sydneyho, jeho mladého chráněnce Johna, jeho lásky prostitutky Clementine ("jako v tom filmu") a vykutáleného černocha Jimmyho ve skvělém podání Samuela L. Jacksona. (25.02.2016)

Působí to jako roztahaná bakalářská historka, nikam to nespěchá a někdy to na mě fungovalo a  jindy zase ne, ale dost mi to vynahrazuje fakt, že mě bavilo sledovat počátky Andersonových postupů, které už tady jsou dostatečně neotřelé, často se projevují, jsou skvěle nasnímané a efektně sestříhané a hlavně díky tomu je Tvrdá osma (Gambler je název poněkud mimo) sympatický a silný debut. Dokonce i s propracovanou a celkem chytrou výstavbou, kde se podstatné děje úplně na začátku nebo úplně na konci a vše mezitím meziřádkově buduje jednotlivé postavy. Sice ne zrovna detailně, ale zato každou nezapomenutelně a výrazně, což ve zvoleném stylu k zážitku stačí. Navíc netrvá příliš dlouho, takže se u mě fascinace z osobitosti nestihla vyčerpat (což se mi stalo u Boogie Nights) a výslednému dojmu pomáhají i charismatičtí herci. Je to holt hlavně o tom stylu, buď vám sedne, nebo ne a já se do něj naštěstí dostal už v úvodní scéně, ačkoli jsem se do něj místy musel zase vracet. Tak jako tak se to z hlavy nevykouří a něco do sebe to opravdu má. Slabé 4* (14.08.2024)