Millerova križovatka

Perfektně vybalancovaný kus poučené filmařiny. Primárně na dialozích postavená, přesto strhující podívaná, která rysy klasických gangsterek zdůrazňuje až do extrémů budících smích. Právo usadit se natrvalo ve vaši paměti si nejhlasitěji nárokuje nádherně „přestřelená“ akční scéna s Albertem Finneyem, k dokonalosti ji chybí jenom hláška „Hasta la Vista, Baby!“. V centru dění celého filmu příznačně stojí muž, jenž se vlastní aktivitou blýskne teprve během posledních minut. Do té doby je víceméně pasivně unášen osudem, který (v podobě klobouku) bere pevně do rukou až ve chvíli, kdy již nikomu „nenáleží“. Dvojsečnost této svobody zrcadlí hořké zakončení linie s pomyslným otco-synovským vztahem (Leo a Tom) – otec opouští syna, nikoliv naopak. Millerova křižovatka, kde se komplikovaně, byť přehledně proplétají životní cesty většiny postav, je místem, přes nějž musí každý párkrát za život projít. Bratři Coenovi jej ve své nejlepší tradici ukryli do filmu o zločinu a přidali své charakteristické ingredience: zvratky, divná jména, ječící tlouštíky, dialogy o ničem a (přitom) o všem. Jako jejich fanoušek jsem maximálně spokojen, ale máte-li chuť na „něco jako Kmotr“, poohlédněte se raději jinde. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, dzej dzej, ScarPoul, UncleG (26.06.2010)

Další Conevci, kteří mi pro jednou nesedli. Na gangsterkách mám vždycky ráda především tu pestrost mafiánské éry a všelijaké charismatické postavy. Miller's Crossing je ale strašně jednotvárný film, kterému sice nechybí takové ty komičnosti typické pro Coeny, ale příběh mě málem unudil k smrti. Jak už tu psal Renton, zápletka se ze začátku tváří hrozně komplikovaně, ale ono je to vlastně strašně jednoduché. Klasický kamenný výraz Gabriel Byrnea už mě nemá čím překvapit a jeho postavy jsou všechny na jedno brdo. Když poctivou gangsterku, tak Public Enemies nebo ještě lépe Boardwalk Empire. (01.10.2011)

Bratři Coenové se vrhli i na drsnou školu americké detektivky a to tak, že velice zdařile. V atmosféře románů Dashiela Hammetta se jim podařilo prosadit i jejich svérázný humor a není nouze ani o svérázné figurky. Gabriel Byrne v roli sympatického loosera či Jon Polito coby ukrmený boss excelují, ovšem John Turturro v roli slizkého bezpáteřáka Bernieho mne naprosto ohromil. Naproti tomu představitelka Verny je nevýrazná až běda a Albert Finney má bohužel málo prostoru. Scéna, kdy kosí nepřátelské gangstery samopalem za zvuků balady Danny Boy je geniální - zbytek filmu je (bohužel jen) velmi dobrou gangsterkou. 75%. (25.02.2012)

S Coeny to mám těžký. Buď se mi jejich film hodně líbí nebo se mi pro změnu vůbec nelíbí a umírám u něj šílenou hrůzou. Takže pokaždý, když do něčeho jdu, je to strašnej risk a já nikdy nevím, jak to s tím filmem dopadne. Posledně jsem od nich viděl film Barton Fink a ten neměl chybu. Pak Opravdovou kuráž, která taky nebyla špatná. Mezitím období jako filmy Tahle země není pro starý, Bratříčku kde jsi, Fargo mi zase ukázala, že dokážou těžce otrávit náladu a roznuděnýho člověka dohnat prakticky k šílenství. Každopádně jsem to zkusil a teď už vím, že Millerovu křižovatku už nikdy nechci vidět. Nápad by byl, ale v tomhle případě jsem se sám sebe ptal, proč na to těch 110 minut koukám, co od toho pořád čekám. (05.10.2011)

Osamělost půlnočního střelce aneb Gabriel Byrne s grácií proplouvající galimatyášem intrikujících mafiánů. Více konverzační a herecká než střelecká mafiánka je postavena především na Byrneově hereckém výkonu, dobrých vedlejších postavách (excelující John Turturro v roli židovského lišáka Bernieho Bernbauma), důsledné retro-výpravě a hudbě s jedním výrazným podkožním motivem. Millerova křižovatka mi pouze potvrdila, že z filmografie bří Coenů jsou pro mě skousnutelné pouze retro-výlety do dob dávno minulých (Záskok; Muž, který nebyl). (03.11.2006)