Millerova križovatka

Bratři Coenové se vrhli i na drsnou školu americké detektivky a to tak, že velice zdařile. V atmosféře románů Dashiela Hammetta se jim podařilo prosadit i jejich svérázný humor a není nouze ani o svérázné figurky. Gabriel Byrne v roli sympatického loosera či Jon Polito coby ukrmený boss excelují, ovšem John Turturro v roli slizkého bezpáteřáka Bernieho mne naprosto ohromil. Naproti tomu představitelka Verny je nevýrazná až běda a Albert Finney má bohužel málo prostoru. Scéna, kdy kosí nepřátelské gangstery samopalem za zvuků balady Danny Boy je geniální - zbytek filmu je (bohužel jen) velmi dobrou gangsterkou. 75%. (25.02.2012)

Po formální stránce dobrá práce, coenovka ve stylu, na jaký je divák od těchhle bráchů zvyklý. Členitý, kombinačně bohatý scénář, specifická filmová řeč, výrazné herecké typy, temná atmosféra s prvky grotesky a černé komedie, až potud klasika. Bavil mě slizký židák Turturo, tlustý plešatý taliánský mafián, nebo temná postava gangsterského homouše "Dána". Ovšem nebavila mě a film mi tak zprotivila postava hlavní, Byrneův machiavellistický gangster, který se v prvních záběrech jeví jako proklatě cool bourák a suverén, ale ze kterého se postupně vyklube slizký lhář, křivák a podrazák, který dostává neustále přes držku aniž by to na něm zanechávalo fyzické stopy, a který dějem proplouvá a ze všeho vždycky vybruslí jen díky scénáristické shovívavosti, protože v reálu mezi opravdovými gangstery by s těmi svými hrami skončil na prkně po deseti minutách. A divákovi je tenhle charakterově pokřivený oportunista představován jako hrdý a tvrďácký sympaťák a jeho podlé pletichaření jako moudrá strategie, díky které dokáže jeden hajzlík přečůrat jiné hajzlíky, poštvat je proti sobě a vyzrát nad nimi. Spíš než jako irský gangster se chová jako židovský zlodějíček a nemám ho rád. A z tohohle důvodu se jedná zatím o mou nejslaběji hodnocenou coenovku. (07.01.2020)

Coeni mi nikdy nic neříkali, ale tenhle film je skutečně perfektní... Nečekala jsem nic a dostala jsem úžasně zrežírovanou a ještě lépe zahranou gangsterku (Byrne se překonal), která se vymyká zavedenému žánrovému stylu snad ve všech směrech. Snad díky úvodnímu chaosu v postavách, snad díky mrazivému klidu Gabriela Byrnea, snad díky super reálným situacím, snad díky černému (ne)humoru, snad díky FASCINUJÍCÍ hře na náhodu... Sobotní TV překvapení roku!!! (20.09.2009)

„Look into your heart! Look into your heart! ... What heart?“ aneb lehce ironicky, po Coenovsku, (po)upravené přísloví „dvakrát do stejné řeky nevstoupíš“, uvedené v praxi. To by jsi měl, při veškeré svojí vychcanosti, Johne resp. Bernie, moc dobře vědět.. Je skutečným zážitkem, sledovat A. Finneyho coby bosse Lea, při jeho denní dávce tělocviku, zakončené randíčkem před domem, s thompsonem v jedné ruce a doutníkem v druhé aneb (po)starej se sám. Přesto samotná akce není tím, kdo resp.co (v) Miller´s crossing vládne. Tím je, vedle neobyčejně silné atmosféry s všudypřítomným noir nádechem, bezpochyby scénář resp. břitké dialogy, jímž neochvějně vládne černá. Čím by však byly samotné dialogy bez silných hráčů, kteří jim vdechují život (komu je bližší, opravdovost popř. osudovost)? Tuto otázku jsem si naštěstí nekladl sám a tak tu máme dream team. Nikoliv ten basketbalový s přívlastkem Magic (J), ale herecký vedený bratrským duem Coenů, v čele se samorostem Tomem Reaganem (přesvědčivý G. Byrne) Leovou pravou rukou, se slabostí pro hazardní hry, jehož chemie s femme fatale Vernou (M. Gay Harden) je doslova elektrizující a v určitých momentech (mi) připomínající, v nejlepších letech a formě, na sebe láskyplně štěkající duo H. Bogart – L. Bacall. Co příhra, to smeč. Navíc to vše zabaleno do příběhu, kde se valná část účinkujících pohybuje po hraně žiletky. Přesně tak, jak to mám rád. 95% [Velké zápasy poznáte tak, že i přes znalost výsledku, každá další repríza neubírá nic na působivosti resp. prožitku. Přesně tak to mám s bratry Coeni resp. Miller´s crossing.] (22.10.2013)

„Up is down, black is white.“ Zhruba po deseti letech jsem si znovu střihnul nikam nespěchající gangsterský klenot bratří Coenů, opírající se o velmi chytrý scénář a originálně vzdávající hold literárnímu směru Hard-Boiled School Dashiella Hammetta, jehož romány Rudá žeň a Skleněný klíč z přelomu dvacátých a třicátých let minulého století je Millerova křižovatka inspirována. Coenové přispěli svým nezaměnitelným rukopisem jako stvořeným pro žánr noir a navíc se mohli tradičně spolehnout na bezchybné výkony celého hereckého ansámblu. Boxovací pytel Byrne, stojící jako dopravní policajt ve středu Miller´s Crossing a manipulující dopravou všemi směry, Femme Fatale Harden, přesouvající sexuálními dovednostmi gangsterům mozky do jiných částí těla a hlavně naivní irské kápo Albert Finney, řádící s Thompsonem o bezedném zásobníku jako John Matrix. Mezi zajímavostí patří bezesporu to, že pro roli Eddieho Dána byl původně zamýšlen Peter Stormare (postava by se pochopitelně jmenovala The Swede), či pár vteřin trvající štěk Sama Raimiho (policejní pistolník před Sons of Erin Club). Vždycky se snažím vložit citát z filmu, který by nejlépe charakterizoval jeho podstatu, či můj vztah k němu, ale dnes bude ten význam přesně opačný: „If I never see him again, it would be soon enough..“ (28.07.2009)