Millerova križovatka

Joelov, kde jeho v poradí, už tretí film, mi dal poriadne zabrať, aby som ho v kľude a bez stresov, dopozeral do konca, pozerať sa na debila, ktorý hrá na dve strany, nie je pre mňa zaujímavé, pokiaľ by si ho nezahral Ryan O'Neal z Barryho Lyndona, a nie Gabiel Byrne, ktorého v jednom kuse mlátia do brucha, až som si myslel, že sa pozerám na paródiu, úplne najlepšia pasáž z filmu, je v scéne, kde sa Albert Finney hrá na nezničiteľného muža - Terminátora, i taký strih, ma koľkokrát - znechucoval, postavy, ktoré mi nič nehovorili, aspoň, že som zazrel - Buscemiho, a večne kňučiaceho - Turturra. Sklamanie je tu ! Bratia vytvorili šialený guláš postáv, na ktoré mám chuť sa z vysoka... (23.04.2016)

To se zase povedla kvalitní gangsterka. Vůbec mi nevadilo, že šlo, až na pár epických přestřelek, spíše o komorní záležitost, protože snímku nechyběla atmosféra, ani výborné herecké výkony. Gabriel Byrne i John Turrturo byli vynikající a Jon Polito se velice přesvědčivě potil. Nejvíc mě pobavila scéna, ve které se Leo brání proti nájemným zabijákům, ta byla skvěle vymazlená i s těmi vyšívanými trepkami. (20.07.2017)

První hodinu jsem jen nevěřícně kroutila hlavou. Toto, že má být retro? Ten civilní a ryze současný Gabriel Byrne? Ty dívčiny se špatnou trvalou? Ne, rozhodně nelze ignorovat fakt, že meziválečná doba je tu dělaná za pomoci šlí, zmačkaných buřinek a rádoby gangsterské zápletky prošpikované intrikami. A přitom stačilo tak málo... (22.10.2011)

Tvorba bratří Coenů jde nějak mimo mě. Neříkám, že mají špatné filmy, ale prostě to není můj šálek čaje. Ani obsazením mě film nestrhnul. Celé je to o mafiánských podrazech v 30. letech v Americe. Dva bossové jdou proti sobě a hlavní hrdina pendluje mezi nimi. Na čí stranu se nakonec přidá? To se dozvíte až na konci. "Zabij toho Žiďáka!" (09.09.2018)

Filmy bratrů Coenů se vyznačují dvěma nepopiratelnými přednostmi - tou první je výsostná stylovost, tak patrná právě v Millerově křižovatce, v níž ovšem není úplně jasná hranice, která dělí epigonství a skládání pocty danému žánru od jeho parodování. S tím souvisí i druhá přednost tvorby bratrského dua, a totiž ona všudypřítomná nadsázka (vyjma jednoho jediného případu, totiž jejich filmové adaptace románu Tahle země není pro starý, kde by jakékoliv i stopové množství nadsázky udusilo esenci díla). Pro znevažující rastr se Coeni v tomto případě nerozhodli náhodou - mnoho základních děl hard-boiled žánru má už ve svém původním DNA obsažen zveličující prvek, vždyť třeba romány Raymonda Chandlera jsou psány v duchu nepřehlédnutelné nadsázky. Za nadsázkyplnou lze tedy označit i Millerovu křižovatku. A ona se tu tak kloubí vícerozměrnost ducha dramatu - tragédie si podává ruku s komedií. A právě osudový rozměr (geniální metafora s klouboukem unášeným větrem, jen to je lidský život) navozují bratři Coenovi ve svých filmech tak umně a rádi (vzpomeňme, jak s Jeffem Dude Lebowskim povívají poryvy osudu...Tom Reagan je vlastně tak trochu Lebowského dvojník, také jen stoicky klidný mlčky pozoruje, kam ho to osud naviguje, zásadní rozhodnutí učiní až v samém závěru. A žánrových souvislostí by se mezi oběma snímky jistě našlo víc.). Složit poctu právě noir filmům se navíc ukázalo jako velmi vizionářské, neboť neonoir detektivky slaví dnes velkou renesanci a jejich boom předznamenalo mimo jiných i sofistikované úsilí bratří v triku... (09.04.2014)