Rocky

Ještě pár let před tím, než se na plátna kin dostal Scorseseho Zuřící býk, který sklidil řadu uznání, natočil nikterak známý režisér neméně pozoruhodné dílo. Tvůrci přišli s postavou otrhaného ztroskotance, muže jenž rezignoval na své velké sny a spokojil se s přežíváním v chudé čtvrti, v obyčejném bytě. Muže zamilovaného do obyčejné dívky, nijak zvlášť krásné. Člověka žijícího ze dne na den, beroucího vše co se naskytne, jen aby si přivydělal pár babek navíc. Jestli někdo kritizoval herectví Sylvestra Stallonea, že je toporně prkenné, pak tady jej tedy dovedl k téměř naprosté dokonalosti. Ta jeho těžkopádná mluva, jak v originále pak i v dabingu, tak ta k postavě a jejímu charakteru naprosto pasuje a pomáhá jí dotvářet. Zpočátku se celé vyprávění táhne v takovém syrovém duchu, prostý styl záběrů, dialogy ve scénáři, taková ta gangsterská atmosféra mafiánských filmů z prostředí New Yorku. A tam kdesi na pozadí hoří malý plamínek milostného vztahu dvou hlavních postav. Člověk by při sledování řekl, že ty dobrácký řeči, ta možná až příliš zdůrazňovaná dobrácká povaha budou v kontrastu vůči svalnaté muskulatuře působit neopravdově, ale to je chyba lávky. Tohle všechno je navíc doplněné o tóny nezaměnitelného hudebního doprovodu z tvůrčí dílny Billa Contiho. V druhé polovině se už konečně přes tu nebetyčnou skromnost, kupu řečí v silném duchu amerikanismu a výměně názorů přechází do zlomové fáze, fáze o té síle vůle, vytrvalosti a chuti něčeho dosáhnout. V rozšmajdaných keckách a špinavé teplákovce se začíná dotvářet nejen oscarové sportovní drama, ale taktéž přímočarý a citlivý pohled na člověka, jeho duši a sny. No a v samotném ringu se pak zrodilo průkopnické spojení zmiňované síly vůle s potoky krve, kterého se v pozdějších letech chytila kupa béčkových akčních filmů s Van Dammem a jemu podobnými. Stallone napsal poměrně slušný scénář, kterým dostatečně prokázal svou tvůrčí všestrannost. Ten nepříliš známý režisér John G. Avildsen film zručně ukočíroval a pozlacená soška rozhodně není v nesprávných rukou. O to víc zamrzí, že to v současnosti dopracoval k těm už jednou přemílaným béčkovým filmům. Krom režie byl zlatou soškou oceněn i celý film a střih, jenž právě napomohl k té silné emotivní atmosféře. Kamera nebyla a ani nemohla být nijak dynamická, dokonce ani v ringu samotném, ale přesto se o tu atmosféru zasloužil kameraman James Crabe v míře nemalé. Talia Shire zůstala pouze u nominace, ale nelze jí upřít, že byla Stallonemu rovnocennou partnerkou, stejně jako výběr jeho velkého soupeře v podání Carla Weatherse. Oba si své role navíc zopakovali v dalších dílech. Co na závěr? Je tohle už legendární záležitost? To ukáže doba, ale tenhle film krom již trocha sentimentálního vlivu zametl cestičku mnohým lepším či horším pokračovatelům v celkem populárním oboru sportovního dramatu. Proto nemohu jinak než za 5. (10.01.2005)

Země neomezených možností otevře svou náruč i omezenému člověku a ani nemusíte vidět trenky Apollo Creeda, aby vám bylo jasné, o jaké zemi se bavíme.. Stalloneho kariérový jackpot, u kterého naprosto chápu jeho popularitu (Gonna Fly Now dokáže divy) a oceňuji přímočarost, s kterou se zhostil vzestupu prosté Popelky s Jižní tlapou, ale mě to Hřebcovo courání s iritující řečí těla mezi tělocvičnou, zverimexem a milostným tápáním, zakončené nenápaditě natočeným zápasem mužů, které před 15. kolem napadl roj včel, nikdy moc nebralo. A že to v ´76 bylo lepší než Taxikář? To mluvíte ke mně..? (07.03.2019)

Rocky Balboa, jakožto jedna ze dvou největších Stalloneových filmových postav. Rockyho zarputilost, odhodlání, houževnatost, zuřivost, touha a schopnost jít přes bolest je stejně působivá jako 5 syrových vajíček exnutých ve 4:03 hodin prvního tréninkové dne. Skvělý vývoj postav (zejména Adriana) v závislosti na výrazných hereckých projevech (Stallone, Shire). Všechna ta Rockyho tvrdost, výdrž a bojovnost je tak motivační, že bych si po shlédnutí nejradši obléknul šedý nátělník s kapucí, obul si plátěné tenisky a vyrazil na výklus do tovární části města a dal si třeba závod s rozjíždějícím se uhelným vlakem. Svojí neotřesitelnou pozici tu má hudba Billa Contiho, zejména ta, která doplňuje trénink či samotný zápas. Ten má samozřejmě do skutečného boxerského zápasu daleko, ale diváci jej chtějí vidět přesně takový jaký je. Outsider řeže do Creedova trupu jako do bezvládně visících půlek prasat a žebra praskají... Výjimečně silný film podle schématu: z nuly hrdinou, plný lásky (scéna prvního polibku je krásná) a toho největšího odhodlání. 90% 1,2 miliónu dolarů(rozpočet)/225 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (25.07.2007)

Rockymu a jemu podobným, tedy sympatickým houževnatým týpkům se širokým srdcem a smůlou na patách, jdoucích si pro kousek toho štěstí, jsem vždycky fandil jak ve filmu, tak i v životě. A tenhle film je jim upřímnou poctou. Navíc atmosféra ušmudlaných dělnických čtvrtí staré Philadelphie je nadmíru působivá. První a nejlepší Rocky! 100%. (07.02.2005)

„Apollo Creed se utká s Italským hřebcem. To zní jak nějaký velkofilm.“ Tak předně, u mě jako jednoho z nemnoha zcela odpadá nostalgie. K tomu se ještě před projekcí přidal značný despekt z toho až podezřele vysokého hodnocení. No a přesně jak jsem čekal, Rocky…ne, koukal jsem jak sůva z nudlí, film mě hodně mile překvapil! Především by mě nenapadlo, že budu Rockymu tak moc fandit (získal si mě už želvičkami, liška podšitá) a hlavně se bavit. Je to fakt „sympoš“ a snad ani nejde si ho neoblíbit. K čemuž napomohla i fungující (!) romantika. Ty jejich nesmělé, nemotorné chvilky, všechna ta rozpačitá snaha o kontakt korunovaná zvaním do bytu… působilo to na mě mile přirozeně. No a samozřejmě jsem se pak bavil i tím samotným tréninkem a následným zápasem, který kupodivu nebyl tak moc přepálený, jak jsem čekal. A konec? Žádné skřípání zubů se opět překvapivě nekonalo. Hodnotím solidními 4*, minimálně druhý díl dám též. „To je skvělý, Apollo. Je to velmi americký.“ - „Ne, Jergensi. Je to velmi chytrý.“ (13.07.2016)