Rocky

Nezatracujem Rockyho, v dobe svojho uvedenia musel príbeh o samotárskom outsiderovi, ktorý sa dennodenne pretĺka životom, vyvolať omnoho priaznivejšie ovácie a chápem, že sa stal kultom v oblasti športu. Ale prvá hodina je taká naťahovaná, dlhá a pomalá, že nemôžem ísť s hodnotením vyššie. Budovanie psychologického profilu mu nezazlievam, ale aj to sa dalo skrátiť do prijateľne znesiteľnej dĺžky. Eastwoodov Million Dollar Baby sa mi zdá po stránke vnútorného oboznámenia s postavami omnoho komplexnejší a je tiež z prostredia boxu. Stallone hrá dobre, zrežírované je to citlivo, ale nezdieľam tu nadšené dojmy. (18.09.2010)

Rockymu a jemu podobným, tedy sympatickým houževnatým týpkům se širokým srdcem a smůlou na patách, jdoucích si pro kousek toho štěstí, jsem vždycky fandil jak ve filmu, tak i v životě. A tenhle film je jim upřímnou poctou. Navíc atmosféra ušmudlaných dělnických čtvrtí staré Philadelphie je nadmíru působivá. První a nejlepší Rocky! 100%. (07.02.2005)

Nekomplikovaný hrdina neochvějně kráčící za splněním svého amerického snu s přiměřenou dávkou žánrových klišé, potu, krve a snadno předvídatelného finále. O reálných filmových kvalitách Rockyho myslím dobře vypovídají komentáře Tosima a Isherwooda. Když k tomu připočtete, že k hereckému umění Sylvestera Stalloneho, jak to jen diplomaticky říci, jsem dejme tomu rezervovaný a že opravdu nemám rád box jako sport a zábavu (kdybych si měl vybrat za společníka u večeře MikeTysona nebo Hannibala Lectera, bez váhání bych pozval toho druhého), pak bych jen s největšími potížemi hledal důvod, proč dát víc než 2*. Takže pro mě celkový dojem 45 %. (19.11.2010)

Rockyho jsem měl vždycky rád a pokaždé, když ho vidím znovu, žasnu. Asi nikdy mě nepřestane udivovat, jak přirozeně celý film působí, že se obejde bez jedného klišé a jak sympatický je jeho hlavní hrdina. A nejlepší je, že za to všechno vděčí Sylvesteru Stallonovi, herci, scenáristovi i choreografovi zápasů. Box mě obyčejně nezajímá, pokud se za tím naklepáváním masa neschovává zajímavý příběh. Rocky (stejně jako Zuřící býk nebo Někdo tam nahoře mě má rád) ale takový příběh má. (30.12.2015)

Ještě pár let před tím, než se na plátna kin dostal Scorseseho Zuřící býk, který sklidil řadu uznání, natočil nikterak známý režisér neméně pozoruhodné dílo. Tvůrci přišli s postavou otrhaného ztroskotance, muže jenž rezignoval na své velké sny a spokojil se s přežíváním v chudé čtvrti, v obyčejném bytě. Muže zamilovaného do obyčejné dívky, nijak zvlášť krásné. Člověka žijícího ze dne na den, beroucího vše co se naskytne, jen aby si přivydělal pár babek navíc. Jestli někdo kritizoval herectví Sylvestra Stallonea, že je toporně prkenné, pak tady jej tedy dovedl k téměř naprosté dokonalosti. Ta jeho těžkopádná mluva, jak v originále pak i v dabingu, tak ta k postavě a jejímu charakteru naprosto pasuje a pomáhá jí dotvářet. Zpočátku se celé vyprávění táhne v takovém syrovém duchu, prostý styl záběrů, dialogy ve scénáři, taková ta gangsterská atmosféra mafiánských filmů z prostředí New Yorku. A tam kdesi na pozadí hoří malý plamínek milostného vztahu dvou hlavních postav. Člověk by při sledování řekl, že ty dobrácký řeči, ta možná až příliš zdůrazňovaná dobrácká povaha budou v kontrastu vůči svalnaté muskulatuře působit neopravdově, ale to je chyba lávky. Tohle všechno je navíc doplněné o tóny nezaměnitelného hudebního doprovodu z tvůrčí dílny Billa Contiho. V druhé polovině se už konečně přes tu nebetyčnou skromnost, kupu řečí v silném duchu amerikanismu a výměně názorů přechází do zlomové fáze, fáze o té síle vůle, vytrvalosti a chuti něčeho dosáhnout. V rozšmajdaných keckách a špinavé teplákovce se začíná dotvářet nejen oscarové sportovní drama, ale taktéž přímočarý a citlivý pohled na člověka, jeho duši a sny. No a v samotném ringu se pak zrodilo průkopnické spojení zmiňované síly vůle s potoky krve, kterého se v pozdějších letech chytila kupa béčkových akčních filmů s Van Dammem a jemu podobnými. Stallone napsal poměrně slušný scénář, kterým dostatečně prokázal svou tvůrčí všestrannost. Ten nepříliš známý režisér John G. Avildsen film zručně ukočíroval a pozlacená soška rozhodně není v nesprávných rukou. O to víc zamrzí, že to v současnosti dopracoval k těm už jednou přemílaným béčkovým filmům. Krom režie byl zlatou soškou oceněn i celý film a střih, jenž právě napomohl k té silné emotivní atmosféře. Kamera nebyla a ani nemohla být nijak dynamická, dokonce ani v ringu samotném, ale přesto se o tu atmosféru zasloužil kameraman James Crabe v míře nemalé. Talia Shire zůstala pouze u nominace, ale nelze jí upřít, že byla Stallonemu rovnocennou partnerkou, stejně jako výběr jeho velkého soupeře v podání Carla Weatherse. Oba si své role navíc zopakovali v dalších dílech. Co na závěr? Je tohle už legendární záležitost? To ukáže doba, ale tenhle film krom již trocha sentimentálního vlivu zametl cestičku mnohým lepším či horším pokračovatelům v celkem populárním oboru sportovního dramatu. Proto nemohu jinak než za 5. (10.01.2005)