Kráska v ružovom

Poslední titul Hughesovy pomyslné Molly trilogie (neboli třetí spolupráce Johna Hughese a Molly Ringwald), představuje vlastně reparát jejich první spolupráce "Sixteen Candles". Tehdy, ve svém režijním debutu, se ještě Hughes opíral do značné míry o formát dobové teenagerské komedie, byť ho zásadně upgradoval svou charakteristickou empatii vůči dospívajícím postavám a odkrývání jejich osobností a emocí za fasádou škatulek středoškolského sociálního žebříčku. Tentokrát se Hughes více zaměřil na romantickou i melodramatickou linii a více se ponořil do nitra postav tvořících ústřední trojúhelník, ale i jejich blízkých přátel. Ústřední postava byla psána vyloženě pro Molly Ringwald a zrcadlí její osobnost i životní styl a módu. Díky tomu také její postava nevyhnutelně směřuje dále od pomyslného středu středoškolské hierarchie, ale o to více je sebevědomá a osobitá než její figury v "Sixteen Candles" i "The Breakfast Club". Navzdory původně zamýšlenému finále nakonec v zájmu publika převládla tradiční linie teenagerské dívčí pohádky, která ale na druhou stranu k osmdesátkovým filmům, i těm charakterově progresivnějším nevyhnutelně patří, alespoň dokud zůstáváme v ranku hlavního proudu. V jeho mantinelech Hughes vždy zůstával, což ale na druhou stranu nikterak neubírá na sympatičnosti a šarmu jeho filmů a jeho přínosu žánru. Právě široká popularita jeho filmů o dívkách, které primárně usilují o muže svého srdce, připravily pole pro pozdější více introspektivní linii filmů o dívčím dospívání a hledání sama sebe, která vykrystalizovala v novém tisíciletí a jejíž autorky vyzdvihují formativní význam Hughesových filmů na ně samotné. (25.04.2021)

Rok 1986 je moje srdcovka. Je to nejen rok mýho narození, ale koukám že i rok parádního vkusu :)) To, co Andie udělala s těma krásnýma růžovýma šatičkama, by mělo být trestný. Film jsem si ale zamilovala, ty osmdesátky jsou prostě návykový. Včetně hudby - soundtrackový Wouldn´t it be good od Danny Hutton Hitters je fakt pecka. (16.09.2011)

Trošku překladatelský oříšek, protože Molly žádnej extra model není :) Což se taky dá říct o těch příšerných šatech, co na konci vypotila - on vůbec ten film je taková osmdesátková pekelná esence krát dvě. Vlasy a hadry jsou ještě šílenější než obvykle, ale co už .. já to mám z nějakého úchylného důvodu rád. Prostě mám rád atmosféeru té doby. Film je taková klasika, rozhodně neuráží můj jemnocit a docela příjemně se na něj kouká. Hlavní uchvatitel je docela fešák, ale tváří se celý film malinko připosraně, ke konci už mi to lezlo trochu na nervy. Musím připustit, že konec mě velice, velice překvapil. Fajn ústřední song od The Psychedelic Furs. (06.04.2014)

Ty jo... Osmdesátý léta byli drsný... Hudba, oblečení, účesy... Námět dobrej... Kdyby se toho ujal někdo dneska, dokážu si představit, že je to hit... Ale i na tehdejší dobu si mslím, že to muselo být úspěšný... Každopádně přátelství, škola, trable a první lásky s trochou sociálního dramatu... Rozhodně nelituju té hodinky a půl... (22.09.2011)

Přesně takhle jsem si představovala osmdesátky :-). Skvělé působení snímku na pocity diváka. Cítila jsem se společensky "vyhoštěnou" Andie a strašně moc se mi líbil Duckie v podání Jona Cryera a hlavně jeho taneční jakoby zoufalá scéna uplně perfektní. Na tento snímek jsem se podívala díky odkazu v Gilmorových děvčatech a vůbec toho nelituji, naopak mi připadal zábavný a opět se potvrzuje pravidlo,že se móda pořád vrací. (18.08.2012)