Recenzie (2)
Majitel někdejší tiskárny ve Vídni, pan Holzinger, mě kdysi pozval na operu Albana Berga "Vojcek". A protože z toho jaksi sešlo, dal jsem se do zkoumání syndromu "Vojcek" po vlastní ose. Nejvíc mě zajímalo, proč drama Georga Büchnera dosáhlo takové obliby nejen v divadelním, ale i (a možná ještě více) v hudebním a filmovém prostředí. A kdo je vůbec ten "Vojcek"? Stárnoucí křupan, železniční pošuk, pomatený pámbíčkář, zoufalý či milosrdný vrah? Asi to všechno a mnohem víc, a přitom smíšeno v takovém poměru, že se cítíme sami osloveni. Jinak by jeho nicotný a banální příběh nevzrušoval a neoslovoval už tolik generací. Kde je tu zakopán pes opravdu nevím! Vím jen, že když k tomu přistoupí tak citlivý a kreativní tým jako je János Szász, Tibor Máthé a Lajos Kovács, spolu s vyváženou hudbou Purcellových andělských chorálů, konkrétních zvuků a zcizujícím komandováním nádražním rozhlasem, pak může vzniknout skutečné dílo. ()
nudny a banalny pribeh, reziser Szasz je tu len zrucny rutiner . 50 % ()