Hlavička

Překvapivě chytrá, dobře obsazená komedie, která je do jisté míry o fotbale, ale především o lidských charakterech a pokřivených poměrech v jednom malém provinčním městě, kde se každý zná s každým a jeden velký podnikatel vlastnící zároveň fotbalový klub k pobavení plebsu rozhoduje vlastně o všem. Film mi svým černým humorem a exemplární ukázkou malosti svých antihrdinů tak trochu připomněl, i když pochopitelně bez politického rozměru, známý Formanův snímek Hoří, má panenko. Pátá hvězdička utekla Annaudovi jen těsně, stačilo ještě trochu víc zatlačit na kvalitu dialogů a přidat pár gagů v hlušších pasážích. Hlavička je komedie, která stojí hlavně na vtipném a nosném scénáristickém nápadu. Celkový dojem: 85 %. (23.09.2009)

70% Fotbal nemusím, ale jako komedie to funguje a Annaud se za svůj druhý celovečerní snímek nemusí stydět (popravdě, on se nemusí stydět za žádný ze svých filmů, vyjma Minora:-P). o Patricku Dewaereovi jsem v životě neslyšel, ale teď vidím, že bych si na něj měl dát pozor. Škoda, že umřel tak brzy. (01.08.2011)

Jeden z přínosů k mapování francouzské společnosti, kde vyniká předčasně zesnulý Patrik Dewaere. Oprávněně má pocit křivdy, náhoda mu pomohla, že byl vytažen na výsluní maloměsta, a tak si může vyrovnávat účty s těmi, co mu ubližovali, co jím pohrdali. Přední v městečku jsou z jeho počínání vyděšení, vyvolává v nich značný strach a paniku, a těžko se vyrovnávají s novou situací a obnovují svoje EGA. Každý ví, podobně jako i Hlavička, že možnost vyrovnat si účty, je jen dočasná. Pak se vše vrací do normálu, většina lidských povah se nemění. Výsledně, pro Hlavičku, vše dopadá snad dobře, idylicky, neb si k sobě našli ve finále cestu dva lidi, ON a ONA, a film se s námi loučí v okamžiku, kdy jsou spolu šťastní. Zajímavosti: Francois Perrin není tak trochu sukničkář, Tohle nehezké slovo vymysleli určitě nějaké závistivé drbny, a Francois by se křivdilo, on jen navazuje občas hezký vztah k ženám, což je přece pro nezadaného muže s přirozenými potřebami po druhém pohlaví samozřejmostí. (01.06.2010)

Francois Perrin (případně Pignon, chcete-li), tentokráte trochu jinak. Žádný roztžitý smolař a "dotěrný chlap", který svými zmatky nevědomky hází klacky pod nohy ostatním. Spíše paličatý rebel v podání tipově přesného Patricka Dewaera. A také patrně nejvíce trpký scénář Francise Vebera, jaký jsem kdy viděl. Sice na nějaké kritičtější motivy u něj můžete být zvyklí, ale až tak hořká byla snad jen Hračka. Na ni navazuje v postavě všemocného podnikatele, zde navíc majitele místního fotbalového týmu, kterým maloměsto Trincamp, ve kterém se film odehrává, žije. Za srdečným fanouškovstvím se ovšem schovává pokrytectví, tahání za zákulisní nitky a falešné přátelství. Díky svěžím dialogům a hudbě slušný kousek, ale rozhodně ne nepřetžitý proud smíchu. 70% (06.02.2011)

Spoiler! Vtipná francouzská komedie o tom, jak věčný smolař ke štěstí přijde a dá za vyučenou všem falešným pochlebovačům a patolízalům. Mistr Annaud s komediálním mágem Veberem přesně vystihli nadčasovou neupřímnost většiny, která by jednoho dne křivě obviněného klidně ukamenovala, zatímco na druhý den, když se onen obviněný vyhřívá na výsluní, by mu dali svoji dceru za ženu. Asi první film, kde jsem viděl Patricka Dewaera a jsem nadmíru spokojen. A když si přečtete o jeho životním osudu, nemůžete se divit, že Raphael Haroche složil takový šanson na jeho počest, jaký složil. (30.08.2016)