Napola: Hitlerova elita

Úvod je takový průměrný a nijaký, jenže pak se to naštěstí rozjede do dost atmosférického válečného příběhu, který mě pak dokázal naprosto pohltit. Sice mi v tom vadí ta předvídatelnost, nedostatečné představení a využití většiny postav a to občasné nahodilé skákání z tématu do tématu, ale jinak to funguje dost slušně. I přesto, že to chvílemi působí jako Zlo mezi námi zasazené do prostředí nacistického Německa. Ale jinak se mi líbil ten příběh, herecké výkony a kamera jsou tu taky na dost slušné úrovni, zanechalo to ve mě nějaký silnější dojem a celkově to prostě má něco do sebe. Ani utahané mi to nepřišlo, spíš naopak, snad potřetí v životě bych byl radši, kdyby to trvalo déle a víc se tu tak pracovalo s ostatními postavami a mělo to údernější konec. Ale i tak jsem spokojený. 4* (24.06.2021)

Tohle bude spíše taková úvaha. Myslím, ze mnoho lidi dělá stejnou chybu, jako v případe filmu Pád třetí říše tvrzením, že Hitlera zobrazuje "příliš lidsky". Účelem práce není dokazovat, že Hitler své nestvůrnosti dával průchod každým činem (tak byl zobrazován třeba v některých starých sovětských filmech). Stejné je to s Napolou. Nelze zjednodušit nepochybnou zrůdnost vyučované ideologie tím, že bychom v každém záběru z učebny ukázali nechutného odporného lektora vřískajícího o světové zkáze a vítězství nacionálního socialismu. Nacisté byli dobří psychologové a věděli, že takové věci se musejí podsunovat postupně, okrajově až podprahově (v tom byl Goebbels mistr, jeho propaganda málokdy primo útočila na nepřítele, většinou se na to šlo oklikou). Pochopil jsem film opět jako snahu ukázat, proc může byt pro normální lidi přijatelné přijmout zavrženíhodné myšlenky i konfrontaci ideálů (právě ta obrazová dokonalost, pohled na sportovní těla...). Krásně je to vystiženo scénou, kdy Friedrich nadšené s úsměvem zpívá "Vlajku", aby byl vzápětí konfrontován s buzerací staršího studenta. Celkově musím říct, že film ve mně zanechal opravdu silný dojem jak z vizuálního zpracování (ech, kdy už se to naučí i naši tvůrci), tak z děje jako takového (například scéna vystřízlivění z bojového napětí po postřílení zajatců), a také z hereckých výkonů. Po formální stránce film připomíná snímky Leni Reifenstahlové. Záměr vidím v tom ukázat, jak něco co na povrchu vypadá krasně a čistě uvnitř může "smrdět". Ostatně takový Michael Bay, oblíbenec mnoha filmových fanoušků jistého vkusu, jde po formální stránce k Reifenstahlové mnohem mnohem blíž, a dělá to - stejně jako ona - proto, ze to hezky vypadá. Na rozdíl od Napoly ovsem neodliší třeba vnější dojem z krásné války, jak bychom ho mohli vidět v propagačním týdeníku nebo náborovém filmu (což i u nás krasně předvedl Renč :)) od skutečné reality (nejen smrt, ale zapařené nohy, špatné jídlo, buzeraci atd.). Moje přítelkyně po filmu probrečela celý den, a to už se mnou absolvovala ledasco. Kdosi film popsal jako takového zvráceného Foglara. Do jiste míry je to trefné, čili jak může byt touha po čestnosti, kamarádství, ochota se obětovat zneužita k něčemu takovému jako nacismus. (12.10.2005)

Film natočen v České republice na Moravě na hradě Bouzov. Je to skvělý film, který ukazuje německou přesnost, přísnost, ale též krutost na téměř ještě dětské duši. Film měl daleko zajímavější záběry (což se dá vidět v Bonusu na DVD), ale nechápu proč byl tak sestřihán ? Snad proto, aby se neukázala celá pravda i krutost na výchově mladých chlapců - budoucí vládní elity Německa. Je to skvělý film pro toho, kdo chce bez zaujatosti poznat, jak to za Hitlera i v Německu bylo pro chytré chlapce těžké. (18.05.2008)

No tak nevím, ale sledovat teenagerské drama z přostředí hitlerjugend a vcítit se do těch chudáků při jejich životním boji zatímco poslouchají nesmysly o nadřazené árijské rase, není zrovna to co by mě úžasně bavilo. Navíc se jedná jen o průměrný film a pokud chcete něco z podobného prostředí (školního, ne nacistického), tak vřele doporučuji švédský film Ondskan (Zlo). (14.11.2006)

Velmi silný a působivý snímek, na který jsem při některých scénách hleděla doslova s otevřenými ústy. Některé pasáže jsou sice předvídatelné, tušíte, co se asi stane, ale zřejmě nevíte, komu se to přihodí. A také zdání klame. Myslela jsem si, že ten milý, černovlasý chlapec je hodně citlivý a neuznává to, kvůli čemu na škole vlastně je. Ale nenapadlo by mě, že udělá to, co udělal. Všichni protagonisté hrají velmi dobře, uchvátil mě Max Riemelt, který od dob v potrhlé komedii Holky to chtěj taky, začal projevovat svůj nesporný talent v silných a kvalitních snímcích. Při několika scénách jsem měla slzy v očích. (31.05.2008)