Apokalypsa

2003: Apokalypsu jsem viděl poprvé až v Redux verzi, ale hlavní přidané scény jsem poznal - nejsou sice nezajímavé, ale docela běh filmu zdržují, aniž by děj nějak zvlášť obohatily. A přidat k už i tak dlouhému filmu dalších 53 minut je opravdu moc. Myslím, že by se režisérům tohle "přepisování historie" mělo zakázat. Původní verzi bych pět hvězdiček dal. 2020: Final Cut má tři hodiny, což je podle mne pořád ještě moc. Celá pasáž z francouzské plantáže tam být nemusela. A ten Brando mě už tentokrát vážně moc nebere. (03.10.2020)

,,Cítíte to?“ ,,Co?“ ,,Napalm synku. Takhle nic jinýho nevoní“…. Martin Sheen na své pouti ke splnění úkolu pluje po řece Mekong, prožívá zajímavé situace, potkává zvláštní lidi. Vede s nimi dialog, poslouchá monology. A MY si vytváříme SVŮJ obraz a názor. Jako v pohádce. Promiňte, samozřejmě že se nejedná o pohádku, ale o zasranou válku. A nepotkává pohádková strašidla, ale tvrdou a krutou realitu války ve Vietnamu. Filozofičtější dílo než Četa, které zanechá v mysli hlubokou nezapomenutelnou stopu. Vivat Mr. Coppola, tohle Dílo si zaslouží být NESMRTELNÉ! (12.11.2008)

F. F. Coppola si předsevzal nelehký úkol, chtěl natočit monstrózní válečný film, který ani tak neosloví diváka přímočarou akcí, jako vnitřní myšlenkou a propracovaným scénářem, povedlo se mu to na jedničku. Svou vskutku dokonalou režií vybudoval perfektní atmosféru, která diváka relativně v pohodě udrží u obrazovky po celých 202 minut. Snad jen jako jedniná zdlouhavá část by se mohla jevit scéna s francouzi (obsažena pouze v rozšířené verzi). Hlavní předností filmu je také bezesporu scénář, obsahuje zde již zmiňovaný existencionalismus, antimilitarismus, poněkud odlišný pohled na válku a zajímavé je, že vnitřní myšlenky hlavního hrdiny dokáží přimět k zamyšlení i samotného diváka. Poslední třetina filmu zanechává dějovou linii poněkud v pozadí s tím, že ten hlavní děj by měl probíhat spíše v divácké hlavě, snaží se působit více emocionálně (trochu hrůzostrašně) a (pozor SPOILER) samotné zabití Kurtze souběžně se symbolickým rozsekáním krávy je jako krvavá poezie... "I love the smell of napalm in the morning" 9/10 (22.04.2008)

Apokalypsu jsem poprvé viděl prakticky v téže době jako podobně slavnou Četu. Zatímco Stone mě nadchl, ke Coppolovu válečnému dramatu jsem zaujal, řekněme, rezervovaný postoj. Neubránil jsem se jistému zklamání, které částečně vycházelo z přehnaných očekávání - podle mnohých filmových fandů mělo jít o největší válečný snímek všech dob. Zpracování je bezesporu luxusní - Coppola předvádí živočišnou chytrou filmařinu plnou sugestivních scén, kamera dělá hotové divy, z obrazových kompozic běhá mráz po zádech. Z efektního využití dvojexpozic a prolínaček (příznačná je už úvodní scéna, kde se kamera z letky vrtulníků zaměří na detail vrtule a vzápětí přejde do hotelového pokoje, kde sledujeme vrtuli ventilátoru) by se mohl učit každý zájemce o filmovou režii. Ponurá džungle, fascinující panoramatické záběry tropické krajiny, vše vytváří to, čemu se říká atmosféra. Kvalitní herci ztvárňují vyhrocené charaktery lidí vystavených extrémním podmínkám. Potud všechno v pořádku a pověst o Apokalypse nelže. Problém mám ale s příběhem. Coppola ho převzal z románu Srdce temnoty od Josepha Conrada. Jeho děj se odehrává v belgickém Kongu a každý, kdo zná dějiny konžské genocidy a krvavých válek 20. století o tamní přírodní bohatství, pochopí, že do tamní společnosti historka o šíleném důstojníkovi, který se vymkl jakékoli kontrole, dokonale zapadá. Totéž vyprávění zasazené do vietnamské války ve spojení s americkým důstojníkem vypadá nepatřičně a přehnaně. Nehledě na to, že Coppola se natolik nechává strhnout svou uměleckou vizí, až to vypadá, že netočí válečné drama, ale inscenuje divadlo. Tahle teatrální přepjatost vrcholí popravou vzbouřeného důstojníka připomínající spíš pohanský rituál a působí na mě rušivě do té míry, že se film páté hvězdičce z mého pohledu ani nepřiblížil. Celkový dojem: 75 %. (06.02.2015)

Apokalypsa Now aneb " work in progress". Silně depresivní plavba napříč rožhaveným peklem, které nestojí na příběhu ale na pocitech. Tudíž bych to neoznačil jednoznačně jako válečný snímek. Úděsný sen, fascinující barvy, mystifikace, demaskování války, to vše v tomto jedinečném dokonale vizuálním snímku, který ale také směšuje třeba satiru s úchvatnými barevnými psychedelickými orgiemi, ukazuje napalmové ohně za doprovodu skupiny Doors, nálety vrtulníku při Wágnerově jízdě, valkýr, surfující vojáky v bitevní vřavě nebo třeba playgirls v džungli. Celý film pak působí jako jedno velké drogové opojení, a nevadil mi ani ten filozofický konec. v nemž je právě apokalypsa neustále přítomná-odpuzující a fascinující. . (11.05.2006)