Apokalypsa

Miluju říční a jungle filmy, ale do Apokalypsy jsem musel dospět - dlouho mi přišla opulentní, ale nezáživná (!) a až když jsem se na ni nedávno podíval znova, poprvé mi přišla naprosto úžasná. Jednotlivé epizody z cesty po řece, které nám dávají nahlédnout podoby vietnamského konfliktu, jsou šílené i zábavné (Duvall), rozjímavý monolog hrdiny pomáhá reflektovat válku i budí zvědavost ohledně hledaného Kurtze a závěrečného střetnutí s ním, výprava je epická a Martinu Sheenovi věříte drsnost i zranitelnost jeho postavy. (16.03.2021)

Neuvěřitelně silný mystický zážitek, který mě provedl devíti kruhy Dantova Pekla. Společně s hrdinou jsem zažil - dá se říci na vlastní kůži - hrůzostrašnou odysseu lidskou bestialitou, úpadkem morálky a hodnot, filozofií války a šílenstvím, cestu, o které budu ještě dlouhé dny usilovně přemýšlet, pravděpodobně zcela bez výsledku. Jeden apokalyptický obraz střídá druhý, vše je nejisté. Za vším se skrývá obtížně dekódovatelná symbolika. Coppola konfrontuje chaos války a dnešního světa s nevšímavou divokostí přírody, s transcendentální povahou bytí a nebytí, nechává z podvědomí vyplout ty nejtemnější démony, strachy a touhy a halí vše do neproniknutelného rubáše grotesknosti a nepostižitelnosti kosmických mystérií. A co teprve ta forma! Kryptický, netradiční, depresivní, maniakální. (25.09.2008)

Tohle není film o válce, to je drásavé vyhřeznutí pekla lidské duše do kulis Vietnamu. Podobně jako Conradův Marlow v Srdci temnoty, i Coppolův Wilard se po řece pouští do cesty očistcem, aby na jejím konci našel peklo. Apokalypsa je koncipována jako sled různorodých historek, které z rozdílných úhlů nasvěcují hrůzu. Hrůza je klíčové slovo filmu. Je jedno, jestli se jedná o hrůzu z pohledu tomíků, rákosníků, nebo Francouzů... je to tatáž hrůza, kterou Kurtz ztělesnil ve svém apokalyptickém a pohansky brutálním ležení. Je to tatáž hrůza, která Willarda stravuje od počátku... Prázdnota. Odlidštěnost. Coppolův film je natočený v takřka cynickém tónu. Absurdita mnohdy svojí silou evokuje Hellerovu Hlavu XXII... Gradace, navzdory stopáži, úžasná... Nenašel jsem slabé místo. Každý záběr, každá promluva, každý zvuk tvoří na zakrváceném plátně vietnamské džungle strhující obraz hrůzy – utrpení, ztráty lidskosti, ztráty sebe sama. Zdráhám se napsat, že Apokalypsa je metaforou. Ne, je děsivě doslovná a explicitní. Je přímým obrazem, který zasahuje všemi použitými prostředky. Filmovým mistrovstvím po všech stránkách. Co do sugestivity neznám silnější válečné dílo. Herci působí neuvěřitelně naturalistickým dojmem – šílený Brando, šílející Sheen... jakoby i je peklo pohltilo. Apokalypsa je mistrovská i v tom smyslu, že ač říká mnohé o podstatě vietnamského konfliktu, její dopad je univerzální. Prozrazuje něco z temnoty lidské duše... A co se často zmiňované nedořečenosti zápletky týče... lze doříci něco, co stále trvá? Coppolova Apokalypsa nekončí titulky... ve filmové světě možná. (04.02.2005)

Každý z nás v sobě kus něčeho „zlého“ má. A kdo jednou překročí hranici lidskosti… Analýza traumatu z vietnamské války podle Francise Forda Coppoly není pro každého hlavně kvůli své mamutí délce (viděl jsem víc než tříhodinovou verzi). Kdysi příkladný plukovník Marlon Brando si v džungli vytvořil vlastní království s děsivou filosofií a kapitán Martin Sheen má krutého poloboha zlikvidovat. Cesta proti proudu řeky u vietnamsko-kambodžské hranice je zajímavá díky výpravě, hereckým výkonům i skvostné kameře Vittoria Storara, ovšem s vyvoláváním silných emocí a s nějakými zásadnějšími cejchy bych byl sakra opatrný. (19.05.2021)

F. F. Coppola si předsevzal nelehký úkol, chtěl natočit monstrózní válečný film, který ani tak neosloví diváka přímočarou akcí, jako vnitřní myšlenkou a propracovaným scénářem, povedlo se mu to na jedničku. Svou vskutku dokonalou režií vybudoval perfektní atmosféru, která diváka relativně v pohodě udrží u obrazovky po celých 202 minut. Snad jen jako jedniná zdlouhavá část by se mohla jevit scéna s francouzi (obsažena pouze v rozšířené verzi). Hlavní předností filmu je také bezesporu scénář, obsahuje zde již zmiňovaný existencionalismus, antimilitarismus, poněkud odlišný pohled na válku a zajímavé je, že vnitřní myšlenky hlavního hrdiny dokáží přimět k zamyšlení i samotného diváka. Poslední třetina filmu zanechává dějovou linii poněkud v pozadí s tím, že ten hlavní děj by měl probíhat spíše v divácké hlavě, snaží se působit více emocionálně (trochu hrůzostrašně) a (pozor SPOILER) samotné zabití Kurtze souběžně se symbolickým rozsekáním krávy je jako krvavá poezie... "I love the smell of napalm in the morning" 9/10 (22.04.2008)