Šňup

Máme tu ďalší film s drogovou tématikou, ktorý ale nerieši či sú drogy zlé. On totiž nerieši vôbec nič. Drogy tvoria iba scénu, miesto kde sa to všetko odohráva, sú odôvodnením šialeného strihu, prestrihov, vtieravých zvukov a čudných animácií , ktorý majú v nás zbudiť dojem že takto nejako to vyzerá keď si trocha šňuptete. Občas je tu nápaditý rozhovor, ktorý ale nevedie nikam. Nie sú tu žiadne úvahy o živote ako v prípade requiem za sen alebo trainspotting, takže v konečnom dôsledku toto celé vyzerá ako jedno veľké šialenstvo bez posolstva ALE všetci zúčastení zahrali svoje úlohy presvedčivo a s patričným entuziazmom, takže je na to radosť pozerať a stále vyhľadávate nejakú tú osobu s ktorou by bolo radosť sa stotožniť aj keď nakoniec sme od toho ukrátený. Skrátka dopláca to na tú snahu byť originálny. Pretože film o drogách už nemôže byť originálny. Skrátka nemôže. Podobne ako temný obraz, ktorý pozmenil štylizáciu aby vzbudil vzrušenie dopláca u väčšiny divákov na to že musíte byť pri sledovaný pozorný. A filmamy o drogách skrátka hýbu charaktery nič viacej. originálnosť titulkov ktoré predstavovali hercov aj s ich filmovými menami vo mne prebúdzala nádej, že uvidím niečo nové a znamenité ale videl som len skrátka niečo nové. Akerlundovi patrí pochvala že dokázal vytvoriť také šialené dielko ktoré má aspoň aký taký zmysel ale nič viacej. Stormareová postava bola zbytočná a vôbec celý jeho zásah aj s Arquetteom boli zbytočné a film neposúvali, takže je tu veľa zbytočných postáv a tiež veľa silných postáv a všetky hrajú o dušu a to tento film zachraňuje z vôd podpriemeru, ktorému by prisadla nálepka - TAKMER NEPOZERAŤELNÉ - takto sa na to pozerať dá. (29.11.2008)

Moc scen zobrazujicich snupani a snahy zaujmout americke divactvo a malo skutecneho deje ci nejakych poburucjicich situaci. A ty vylety do stavu fetacke vymastenosti taktez nejdou srovnavat s Trainspottingem a Human Traffic. Eric Roberts ve sve miniroli jako vzdy uzasny, ostatni prumerna az podprumerna sed. (04.02.2009)

Jedná se o snímek sice ne dokonalý, ale rozhodně nestandardní a zdravě jiný – a to jak vedle běžné, tak i nezávislé produkce. Téma snímku není „nijak převratné“, pochopitelně. Dějově roztříštěný film o vzájemně se proplétajících osudech skupiny feťáků, fičících na speedu a prohryzávajících se se sněhem okolo nosních dírek vyžhavenou, vyprázdněnou realitou předměstí L.A., svým ironicky „nehodnotícím“ vyzněním někdy více a někdy méně připomíná starší filmy s obdobnou tematikou (nelze nevzpomenout přinejmenším stále omílaný Trainspotting). Navíc, vzhledem k tomu, že trpí jistou scenáristickou krátkodechostí (projevující se místy lehce křečovitou vtipností, trochu prázdným opakováním některých postupů a značnou „přeinspirovaností“ některých zákrut vyprávění), je děj tou nejslabší složkou celého tohoto filmového rauše. O poznání zajímavější je ovšem zpracování. Debutant Jonas Åkerlund se způsobem, jakým k filmu přistoupil, extaticky hlásí k tomu, že je v prvé řadě a především režisérem hudebních klipů – jeho snahou je nechat diváka sledovat film „očima speedu“, a proto bez oddechu a velmi přesvědčivě tlačí obraz do rychlého střihu, důrazu na makrodetaily, afektovanosti, krátkých řetězů obrazových asociací... a výsledek je velmi přesvědčivý. Je vtahující, nedává čas vydechnout – dokonale mapuje chutě a podivnou logiku života se speedem. Šňupu bývá vyčítána řada věcí – idealizací postav narkomanů počínaje, přemrštěným naturalismem konče. Nad těmito výtkami lze leda pokrčit rameny – smutné, prázdné, vyjedené postavy v sobě dle mého názoru nesnesou idealizaci ani náhodou; bez naturalismu a jeho „nahé sprostoty“ by snímku chyběla polovina přesvědčivosti. Jediným – i když pro většinu diváků asi jen těžko vydýchatelným – záporem je tak dle mého zmiňovaný scénář. S ním spojené mínus má potíže znegovat i kongeniální výkon stárnoucího Mickeyho Rourkea. A že je ten bývalý playboy vážně dekadentně dokonalý! (01.07.2004)

Asi není moc normální ani morální točit filmy o pohodových vysmátých cool feťácích. Začalo to Trainspottingem, pokračovalo to všelijakými těmi Human Traffic, Go či Acid House. Pro mě jsou jeden jako druhý a Šňup není o nic lepší, ale ani horší. Děj by se dal shrnout do dvou tří vět, vizuální hračičky se mi celkem líbily, na víkendové odpoledne ucházející zábava. (30.01.2010)

Je potřeba si uvědomit, že to točil klipovej režisér, takže i to podání (rychlý prostřihy, zvuky, změny, animace atd.) tomu odpovídá oproti jiným filmům. Ale sem se to hodí, protože se musím přiznat, že tak autentickej film o speedu jsem snad ještě neviděl. Herecký výkony jsou fakt parádní, člověku se chvilkama dělá až nevolno, když to sleduje, ale ono to tak prostě je, takže proč to neukázat pořádně a vybalit tak karty na stůl. A že to nemá nějakej souvislej příběh?! To právě vůbec nevadí, protože ty asociace a skoky z tématu na téma, odbočky a další úlety, to s tím všechno souvisí. Jenom ty kreslený animace byly zbytečný, to s peřím nemá nic moc společnýho. P.S.: Je vidět, že režisér měl tématiku nastudovanou do posledního detailu, klobouk dolů. (12.08.2017)