Cotton Club

Přece jenom, byl jsem před zhlédnutím filmu trošku skeptický a tajně doufal, že to nebude něco (pod)průměrného. Moje poslední setkání s Coppolou nedopadlo zrovna dobře (snímek Dracula mě opravdu neoslovil ;-)), ale teď bych před ním asi smekl klobouk, kdybych nějaký měl. Film byl skvěle namixován dramatickými prvky (mafie a vše kolem ní), milostnými (vztah muzikanta/filmové hvězdy a zpěvačky/milenky ganstera; černošského tanečníka a bílé zpěvačky), humornými (některé ty hlášky mezi mafií a umělci) a nakonec hudebními a tanečními (spousta kvalitní hudby a stepu). Co se týče herců, nemám výtku. Dost mě zajímalo, jak hráli "za mlada" Richard a Nicholas a zvláště z prvního jmenovaného jsem byl nadšen. Ale rozhodně to nebylo jen o nich 2 (Hoskins, Remar také stojí za zmínku), všichni do toho krásně promazaného stroje plného mafiánů, hudby a stepu perfektnězapadli. Mám fakt velký dilema, jak hodnotit, ale proč nedat plný počet něčemu, z čeho jsem fakt nadšenej ;-) (21.05.2008)

Peníze, noční klub, gangsteři, bouchačky a hezký holky, zkrátka dobovka se super atmosférou jako víno. Přiznávám, že příběh jako takový byl na druhé lajně, protože já sledovala a poslouchala tu muziku, tanečky a stepování s takovým zaujetím, že mně trochu unikal děj. Ale vůbec mi to nevadí, třeba dám jednou repete a nastoupím na kolej zvanou scénář, režie a podobně. A co bylo maximální, tak sledovat to hvězdné obsazení jak Gereho, tak Cageho a jiné o cca třicet let mladší. To byl prostě bonbonek celého Cotton Clubu. (28.05.2017)

Velkolepé, skvěle natočené (Coppolova se nezapře), atmosféra té doby zde funguje na jedničku, ale bohužel trochu nudné a rozporuplně zahrané. Na jedné straně brilantní Bob Hoskins a Nicolas Cage, na té druhé maximálně tak průměrný Richard Gere, jemuž jsem tu jeho roli moc nevěřil. Navíc zde není narozdíl od jiných gangsterských filmů příliš mnoho scén, na které bych se ochotně díval furt dokola. Ale jinak řemeslně skvěle zvládnuté. 70% (24.08.2005)

„Bavlnový klub” je nočný, TOP-špičkový, harlemský podnik, zažívajúci asi najväčšie fanfáry už od roku 1928, kde sa do rána tancuje a spieva, že publikum je automaticky, úplne celé bez seba, lebo aj takí HERCI: Charlie Chaplin, Jim Cagney, či aj taká speváčka Fanny Brice, sem radi vkročia. No, taktiež sem i takí zločineckí mafiáni s veľkou obľubou zavítajú, že koľkokrát dôjde ku stretom, ktoré končia totálne-fatálne. Nadaný, jazzový trumpetista Michael “Dixie” Dwyer, ktorého meno vyslovuje snáď iba jeho matka, čo tu inak stále tak o dušu na trubke vyhráva (aj hranie na klavíri zručne ovláda), že raz, pohotovo a duchaprítomne, s vlastnou odvahou, zachráni miestneho gangstera Dutcha Schultza pred dynamitom, ktorý mu bol pod stôl náhle hodený od dvoch, falošných fízlov, keď práve odvtedy, sa mu stáva akousi spojkou, prostredníkom, cez ktorého sa budú rozvíjať ďalšie udalosti, trebárs, znepriateliť si iného gaunera (Owneyho Maddena), absolútne nepripadá do úvahy, pretože svoje chápadlá, má asi všade ? A tak radšej, kvôli bezpečnosti, Dixie prikývne na lukratívnu ponuku z Hollywoodu, kde má jednak Madden svoje styky, alebo herečka Gloria Swanson, mu na začiatok udelilí odporúčanie. Čiže od jedného hrdloreza, k druhému, keď aspoň, extra, dobije ešte "strieborné plátno" s filmom "Šéf bandy" . Zatiaľ tu mám typickú, kriminálnickú, filmovú zložku, ktorá sa často miesi s vystupovaním afroamerických umelcov, od prvotriednych steperov, ktorí sa snažia presadiť v šoubiznise s predsudkami zo strany bielych, až po sexy speváčku, miešankyňu Lilu Rose Oliver, a tak teraz vážne neviem, čo chcel režisér a scenárista Francis Coppola, nakrútiť skôr, či gangsterský alebo hudobný film ? Pravdepodobne skombinoval obidva žánre dohromady, čím sa vytvára taký zvláštny mix, o ktorom neviem, čo si mám vlastne myslieť ? Určite viem, že Diane Lane je síce krásavica, najmä za mladých čias, ale herecké nadanie isto nemá, ako jej kolega Richard Gere, ktorý mi tu zase prišiel, ako fackovací panák, ktorému sa nikdy nič nestalo. Francis už trošku preceňuje svoje sily ?! (24.05.2020)

Netradiční mafiánský film oživený o četná jazzová hudební vystoupení. Ústřední hrdina v podání Richarda Gerea je poměrně nevýrazný a daleko větší pozornost na sebe strhává postava Gregory Hinese, především svými tanečními a stepařskými kreacemi. Líbil se mi i drsný gangster "Dutchman" Jamese Remara (nepochybně jedna z nejlepších rolí v jeho kariéře). Celkově se Cotton Club odehrává v typicky pomalém "Coppolovském" tempu a milovníci Kmotra si zde přijdou na své. Příběh možná není tolik propracovaný jako u největších klasik tvůrce, ale muzikálové prvky v kombinaci s tradičními atributy žánru z něj dělají velice kvalitní podívanou. (21.03.2012)