Nepriateľ pred bránami

Rok 2001 byl rokem válečných filmů z druhé světové s milostnými trojúhelníky (TMAVOMODRÝ SVĚT, PEARL HARBOR, NEPŘÍTEL PŘED BRANAMI) a paradoxně u mě nejvíc zabodoval ten, na který jsem se těšil nejmíň a sice NEPŘÍTEL. Hned úvodní čtvrthodinka s příjezdem do Stalingradu, ve které jsme spolu s hrdinou hozeni do stalingradského mlýnku na maso, je - podobně jako u ZACHRAŇTE VOJÍNA RYANA nebo NÁVRATU DO COLD MOUNTAIN - naprosto šílená a dá vám okamžitě pocítit tu hrůzu z absolutního válečného zmaru. Následuje špičková odstřelovačská scénka v kašně, kterou odstartuje souboj sovětského a německého snipera, o kterém vypráví zbytek filmu, komplikovaný funkčním milostným trojúhelníkem mezi hrdinou, jeho holkou a kámošem, který nevyhnutelně postaví kamarády proti sobě. Jednotlivým střetům nechybí napětí, zvraty a odstřelovačské vychytávky a jsou prokládány působivými emotivními scénami jako Kulikovovo vyprávění o tom, jak přišel o zuby, vyprávění Táni o smrti jejích rodičů nebo milování Vasilije a Táni v kolektivní "ubikaci" aj., které dobře prodávají herci i parádní Hornerova hudba. Moc se mi líbila postava schopného mladého politruka (Fiennes) a celá jeho propagandistická linie. Suma sumárum, můj nejoblíbenější válečný film. (04.06.2005)

Podle mého názoru povedený válečný snímek, i když se v něm realističnost ztrácí pod nánosem naivity a záměrného patosu, který má připomínat válečné filmy z produkce Sovětského svazu a podtrhovat ústřední téma konfrontace propagandou ikonizovaného hrdiny s hrdinou reálným. Zpomalené a patetizované záběry rudoarmějců či samotného Zajceva při jeho heroických činech mi zde nepřipadaly vůbec nepatričné, spíš mě mrzelo jak málo bylo poodhaleno z tajů sniperského "řemesla". Rovněž je třeba dodat, že válečné filmy z SSSR nejsou jen silně patitecké, ale především nesrovnatelně drsnější, bezprostřednější a autentičnější než tato hollywoodsky uhlázená nápoda. (10.11.2007)

Ač technicky dobře natočeno a s mnoha výborně vygradovanými scénami, nemohu dát více, neboť shrnout celou stalingradskou bitvu do takřka westernového příběhu nepřátelství, lásky a zrady mi vzhledem k jejím rozměrům a významu připadá dosti nepatřičné. Dalším mínusem je pak typická západní představa ruské reality. Asi kdyby film zůstal čistě u té hry na kočku a myš (přesně tak jak to píše Tyler) a nestrkal do toho slzoproudý hollywoodský děj (hlavně tu vyloženě pitomou a nudnou romantickou linku), dal bych víc. (04.01.2006)

Nepřítel před branami je typickým příkladem filmu, který má explozivní začátek, průměrný střed a výborný konec. Kdyby se rejža a asi i režisér snažili o malinko více (hercům podle mně není nic moc co vytknout), mohl z toho být takový jarní blockbuster. Jinak za začáteční scénu samotnou zvedám určitě oba place hodně nahoru. (10.03.2009)

Souboj dvou elitních sniperů v ruinách rozbombardovaného Stalingradu s dokonalou, takřka až hrůzostaršnou, výpravou a skvělými herci. Jude Law i Rachel Weisz byli příjemně civilní, avšak veškerou pozornost si získává Ed Harris, který tím nacistickým ostřelovačem prostě je. Nebýt poslední uloudané půlhodiny a závěrečného přílišného hraní na city, byl bych maximálně spokojen. Jean-Jacques Annaud ukázal, že ani válečné drama mu není cizí. 75%. (30.05.2005)