Nepriateľ pred bránami

Hlavně za ten úvod.. Až hrozivě nejednoznačné charisma a sakra velký ranec charismatu Juda Lawa dělá z každého kousku, ve kterém se v první dekádě nového tisíciletí objevil, velký zážitek. Škoda, že v posledních letech nedostal nabídku, která by byla nějak zvlášť zajímavá. Ač některým v roli oslavovaného ruského ostřelovače tenhle Angličan úplně typově neseděl, mně jo, stejně jako typicky úsporný Ed Harris se svým podmanivým charismatem, ač kope za ty zlé. A rovněž Rachel Weisz, ač v téhle chladné stalingradské bitvě není nabízený milostný trojúhelník nějak zajímavě dotažený. Tyhle tiché zabijáky čeká vítězství nebo rychlá smrt. Když jde o popravu vysokých důstojníků, o to lépe. Náš hrdina se v téhle špinavé válce ocitl mezi hromadou mrtvol. On a politický komisař s tváří Josepha Fiennese. Oběma vystřílel cestu k dalším dnům, vzápětí se tak z něho stal ideální hrdina válečné propagandy. Dokud na scénu nenastoupí jiný lovec. Nepřítel před branami je hlavně komorní válečný kus, ač startuje velkoryse pojatou úvodní sekvencí. Krvavý přechod ruských sil se musí líbit, ač není tak dokumentárně autentický nebo drasticky lstivý jako Spielbergův start Ryana. Druhá polovina je věnovaná plížení polorozbořenými továrnami, kde někde číhá nebezpečný cíl. I tahle soukromá válka má něco do sebe. I když je místy sterilní a místy zdlouhavá. Rušivá je dle mého i zvolená angličtina. Celkově je to ovšem slušně odmakané na všech frontách, do průměru bych proto tenhle kus rozhodně neposílal. (01.04.2016)

Úvodní bojová pasáž je naprosto fantastická a svou vizuální špinavostí a šokujícím naturalistickým charakterem se emocionálně takřka vyrovná úvodní půlhodince v Ryanovi. Annaud vůbec znovu potvrzuje, jak objemnou obrazovou imaginací a působivým vypravěčským talentem byl obdařen, vrcholné scény ve spíše psychologicky orientovaném zbytku filmu patří pořád k tomu nejlepšímu ve svém žánru (hlavně nervy drásající a umně protahovaná scéna se "zpětným zrcátkem" je dech beroucí) a atmosféra stalingradského pekla se zadře hluboko pod kůži, byť v prvních minutách nastavila sama sobě nezdolatelnou laťku. Všechny zmíněné highlighty včetně unikátního souboje dvou megacharismatických sniperů (díky démonickému rozměru Eda Harrise ani nevíme, komu vlastně fandit) jsou ale soustavně narušovány nefungujícími vedlejšími motivy ohledně trochu sentimentálně zdůrazňované romance či pro vývoj děje nepotřebné politiky, které natahují stopáž neúměrně ke klíčovému atraktivnímu dění. Annaud si to měl pohlídat a nesklouzávat k laciným hollywoodským zvratům, a bylo by to jasně za 5*... (15.10.2011)

Ač technicky dobře natočeno a s mnoha výborně vygradovanými scénami, nemohu dát více, neboť shrnout celou stalingradskou bitvu do takřka westernového příběhu nepřátelství, lásky a zrady mi vzhledem k jejím rozměrům a významu připadá dosti nepatřičné. Dalším mínusem je pak typická západní představa ruské reality. Asi kdyby film zůstal čistě u té hry na kočku a myš (přesně tak jak to píše Tyler) a nestrkal do toho slzoproudý hollywoodský děj (hlavně tu vyloženě pitomou a nudnou romantickou linku), dal bych víc. (04.01.2006)

"Je mi jedno, že jste obětoval polovinu mužstva. Obětujte i tu druhou! Nebo i sám sebe." Co já pamatuju, tak to tenkrát u Stalingradu bylo ostrý. Němci mrzli, Sověti hladověli a propaganda frčela na plný obrátky. Ten úvodní boj byl masakr. Fakt bych tam nechtěl být a to ani na jedný straně. Válku totiž nemám rád, ale jsem velkej sportovní fanda. A souboj geroje Vasilije s hvězdou Königem beru jako sport. Sport adrenalinovej a přitom taktickej, kterej mě opravdu bavil, i když se odehrával v depresivně zmrzlým bahně. I v takovým prostředí se nakonec našla trochu zábavy, o kterou se postarali "motivátor" Chruščov, politruk Danilov a odstřelovač Kulikov. Asi ten svůj pacifismus trošku přehodnotím a zkusím trefit letícího komára do oka na 200 metrů, aby měl Vasja nějakou konkurenci. (19.01.2022)

Poměrně chladný příběh špičkového ostřelovače sice Annaud prokládá pro něj typicky monumentální a do detailu propracovanou výpravou, avšak samotné válečné řádění není tak realistické a tak bombasticky natočené aby vtrhlo diváka do děje a příběh dvou elitních sniperů je v druhé polovině až nepříjemně sterilní a zdlouhavý v mnoha pasážích. Rovněž neustálá přítomnost anglického jazyka v tak východním konfliktu, jakým bitva o Stallingrad je, je neuvěřitelně rušivý. Potěší výborný Ed Harris, dostatek krve a několik úchvatných sniperských přestřelek, ale jinak vzhledem k marketingové kampani a veškerého hašteření a povyku kolem pouze průměrná žánrovka. (07.05.2005)