Krstný otec

Odpočítával jsem dny, kdy před náš dům přijde hromada filmových fanoušků s pochodněma a budou skandovat: " Snad poslední člověk na světě ještě neviděl Kmotra. Na hranici s ním!". Svou zaostalost tímto dnem ukončuji a i já přícházím se svou troškou do mlýna a radou, proč je zrovna tohle dílo tím přelomovým. Inu F.F. Coppola dostal od Boha velký dar. A to, že dokáže sledující lidi napnou čímkoliv, třeba klapáním bot v nemocnici. On s těma lidma chodil spát (v hlavě samozřejmě leželi) a právě proto jsou všichni tak uvěřitelní a celá famílie se vám přisaje k srdci jako klíště. Některé scény mi připoměly i naší rodinu (ne opravdu nejsme vrazi) například ta ve které se celá rodinka fotagrafuje a nakonec zjistí, že vedle nich nestojí ten nejdůležitější a všichni na něj musí čekat. Určitě se divíte, proč dávám jen čtyři hvězdičky. No nebudu vás napínat, je to tím, že Godfather, ač je to nádherný film, nenakopl mě do gulí a možná jsem i čekal víc. Rozhodně vám, ale nebráním shlédnout toto epické dílo, naopak. Teď mě ovšem napadá, kterou roli měla moje oblíbenkyně Sofia Coppola? Musím to zjistit a podívat se na to znova... :D (20.08.2007)

Tak nějak chápu, proč se tenhle film stal legendou. Abych se přiznala, mě moc nebavil, ale musím uznat, že zvuk, provedené některých scény jsou geniální. Proto ty čtyři *... jinak prostě: mafie mi nic moc neříká, její hyerarchie už vůbec ne, častokrát jsem se nachytala, jak se nudím. Vidět už to znovu nemusím, ani se mi nechce. Ano, Brando byl skvělý, přeměna Pacina skvělá, ale mám takové tušení, že jako knihu by mě to bavilo mnohem více. Ale ten konec se mi líbil, to jako fakt :-) (06.11.2009)

Zase tady vidim hodnocení přes 90% a nestačim se divit. Téměř 3-hodinová stopáž je sice varovnej signál, ale od filmu, kterej je v hodnocení na IMDB dokonce na 1. místě, jsem teda nečekal, že to bude až taková nuda. A obávám se, že i kdyby se vystříhaly všechny ty scény, kde banda Italů žere špagety a chlastá víno a další nudný pasáže, tak to stejně Scorseseho Mafiánům nebude sahat ani po kotníky. Kmotr je akorát další kultovní film, kterej mě nechal naprosto chladnym a na další díly ani nemam moc chuť. (03.06.2007)

Teprve stříbrné plátno mi konečně umožnilo pocítit velikost tohoto skvostu, který mi v omezené a mělké ploše televizní obrazovky přišel vždy jaksi rozvláčný a bez hloubky některých dalších Coppolových děl. Byl to, samozřejmě, omyl. Kmotr je neobyčejně robustní epikou, ryze narativním filmem, jehož monumentálnost je plná jemných detailů a scén vystavěných s architektonickou precizností (způsob, jakým režisér mistrně kombinuje různé složky vypravování, aby umocnil intenzivní napětí, je jedinečný). Nelze ho konzumovat po částech, nelze u něj vypnout pozornost. Coppola je intenzivní, scény do sebe logicky vplývají (prolínačkový střih není samoúčelný) a fascinující je sledovat proměny postav, které jakoby s filmem stárly a radikálně se vnitřně přetvářely. Kmotr je "film-život", radikální manifest fiktivního času, který svou sevřeností a silou dokáže zcela ovládnout ten aktuální. Podmanivý, kontemplativní zážitek, který to plátno velké skutečně potřebuje. (12.01.2011)

Díky úžasnému příběhu, podanému s noblesou a (svým způsobem) sympatickým postavám, zahranými špičkovými herci (Marlon Brando je už navždy Vito Corleone, Al Pacino rovněž v životní roli atd.) jsem se dokázal přenést do poválečných let, fandit celé rodině a hnusným krysám Carlovi a Turkovi přát co nejbídnější konec. Kmotr vtrhl do Hollywoodské kinematografie jako uragán a zapříčinil, že film už nebyl takový jako dřív. Dodnes můžeme filmové dějiny dělit na ty "před Kmotrem" a "po Kmotrovi". 100%. (17.03.2009)