Splašený vlak

„Whatever doesn't kill me makes me stronger!“ Když se na vás výhružně podívá tím svým menším očkem ukázkový asociál Jon Voight, začne se vám na hřišti tvořit bláto.. Pan Modrý z Gaunerů podepsán pod režisérsky dovedně vedené útěkové drama, které ovšem občas sráží k zamrzlé aljašské půdě dialogy patřící spíše do filmů amerického ninjy Dudikoffa. Té centrále vlakového provozu evidentně chyběl dispečerský nadhled Lloyda Bridgese z Připoutejte se, prosím! (14.10.2009)

Výborný thriller se skvělou beznadějnou atmosférou. Příběh je jednoduchý a přesto ve své podstatě geniální: Nechat uhánět vlak s dvěma uprchlými trestanci, bez možnosti zastavení Aljašskou pustinou. Šílenec Manny patří k tomu nejlepšímu co Jon Voight kdy hrál a Eric Roberts podává svůj životní výkon (nominace na Oskara). A ještě ten konec... (11.11.2006)

Spojené státy Americké, osmdesátá léta dvacátého století. V té době zde vznikalo spoustu akčních filmů a různých thrillerů, které by se daly co se týče úrovně rozdělit do tří skupin. První skupinou jsou naprosté braky, které okamžitě zapadly v propadlišti filmových dějin. Druhé jsou filmy, které u nás před lety kolovaly na videokazetách a které jsou až na výjimky populární spíše ze zcela nostalgických důvodů. A třetí skupinou jsou skutečné perly žánru, některé se staly klasikou a na některé se neprávem zapomnělo. A právě do této kategorie patří "Splašený vlak". Drsný thriller (místy brutálnější než Tarantino !!!) s naprosto perfektním scénářem (no taky když ho napsal Akira Kurosawa), režií a hereckými výkony. Jon Voight v roli ultradrsana Mannyho je naprosto famózní a sekundují mu také vynikající Eric Roberts ve své nejlepší roli (a jediné oscarové nominaci) a tehdy začínající Rebecca De Mornay, která nebyla v těch černých vlasech téměř k poznání. První půlhodina je celkem tuctová, ale pak se film pořádně rozjede a ke konci Vás nenechá vydechnout. Andrej Končalovskij pořádně zatlačil na pilu a natočil svůj možná nejlepší film. Takže pokud jste tento film ještě neviděli, sežeňte si ho. Budete mít pořádný napínavý zážitek. (18.05.2006)

Docela podařené filmové béčko, které nereprezentuje úplný béčkový brak, ale naopak to lepší z něho. Žánr útěkového filmu se tu prolnul s thrillerem z drsné dopravní tepny, který je tak typický pro americkou kinematografii 70. a 80. let. Drsní chlapi řítící se napříč Amerikou v útrobách kamionu či v tomto případě na dieselové lokomotivě (respektive hned na čtyřech) jsou odrazem vystihujícím legendu o hrdinech, kteří osidlovali kdysi Ameriku - žili podobně drsně a vždy museli vyrvat svůj osud ze spárů smrti. Splašený vlak je tak ultramachochistickým filmem, výhradním světem mužů, kam sice pronikly asi dvě ženy, ale obě dvě se sotva dostanou ke slovu. Práce ajzboňáků na Aljašce je skutečně jen pro vyvolené jedince, ten omrzlý vlak řítící se krajinou byl zřejmým symbolem obtížnosti boje člověka za vlastní přežití. Tento výjev měl vizuálně skutečně ohromující sílu. Škoda toho osmdesátkového akčního looku a příšerné hudby, kdyby se tvůrci vymanili z ryze béčkového zasazení, mohlo se jednat o jeden z nezapomenutelných snímků této dekády. Už jen ten fakt, že scénáristou byl jistý Akira Kurosawa...:-) (29.06.2010)

Čtyři splašené lokomotivy, dva uprchlíci a nekonečné sněžné dálavy. Snímek, který funguje ve všech scénách přímo z vlaku. Navíc má velmi silný závěr, dobré herce a slušně navozenou atmosféru nehostinné krajiny a bezvýchodné situace. Co ovšem Splašený vlak sráží, a to tak že hodně, je béčkoidní postava zlého bachaře a takřka všechny scény z velína. Zbytečně rozmělňují divákův zážitek. Kdyby se naplno soustředili jen na rostoucí napětí v neovladatelném vlaku, tak by udělali lépe. Přesto, především díky závěru, jde nakonec o výborný filmový zážitek. (03.09.2007)