Boj o oheň

Dva dny mi trvalo, než jsem si utřídil dojmy z tohohle neortodoxního filmu - a hned pro začátek vzdávám respekt tvůrcům, jelikož natáčet podobnou věc muselo být dosti vysilující. Příběh se odehrává před osmdesáti tisíci lety, v době, kdy byl člověk obyvatelem jeskyní, řeč mu byla ještě upřena a největší starostí bylo udržování ohně. Právě o oheň naše tlupa po střetu s nepřátelskou skupinou přichází. Tři muži (nebo samci?) se vydávají na nebezpečnou pouť, aby nalezli oheň nový a donesli ho zpět k prosperitě svých druhů. Cestou dochází k nejednomu střetu s rozličnými zvířaty a jinými skupinami pralidí. Aby mohli tvůrci lépe pracovat se symbolikou a poselstvím filmu, ustupují od prehistorických faktů a staví vedle sebe tlupy v různých fázích vývoje člověka, což nic nemění na faktu, že srozumitelné slovo (kromě psaného úvodu) nikdy nezazní. Neartikulované skřeky, náznaky primitivní řeči, mimika i hrubé pohyby jsou součástí téhle civilizace a titulní čtyřka (Everett McGill, Annaudův oblíbenec Ron Perlman, Nicholas Kadi a Rae Dawn Chong - jo, to je ta borka, co pomáhala Arnoldovi v Komandu) je naprosto skvělá. Velkou devízou je syrovost a sugestivnost, jichž se podařilo dosáhnout a skvělý cit pro vybrané lokace natáčení, jež jsou přirozeně krásné a nedotknuté, aniž by ohromovaly svou monumentálností. Neotesanost, primitivnost i autenticita z obrazu vysloveně tečou a základní emoce pralidí jsou rovněž vykresleny dobře. Stačí surová bitka na začátku, útěk před vlky a lvy, bezmoc mrznoucích uprchlíků po ztrátě tepla a přírodní necivilizovaná tvrdost stojí před divákem v plné kráse. Respekt z prozatím mocnějšího / předobraz uctívání Boha v podobě setkání s mamuty je asi vrcholem filmu. Nezvyklý a dost dobrý zážitek. (16.02.2008)

Dokonalá syntéza představ moderního člověka o pravěku, době, kterou abstraktně rekonstruujeme pouze z dochovaných archeologických nálezů a jakéhosi obecného povědomí na základě analogií s primitivními kulturami současnosti. Vize Jeana-Jacquesa Annauda je temná, syrová, ale přesto pozitivní a symbolická. Nejhodnotnější entita v životě předhistorického člověka - oheň (ne náhodou je většina dávných pohanských svátků spojena právě s ním - pálení čarodějnic, Ohnice...) a obtížná cesta k jeho získání, to je námětem filmu, který si vystačí beze slov a náročných počítačových efektů. Trikové scény jsou natočeny bravurně a přesvědčivě. Annaudovská ,,cesta do pravěku" je cestou metaforickou - cesta tří zástupců slepé vývojové větve antropoidních opic odkudsi od řeky Neandertal v okolí dnešního Dusseldorfu do neznámých končin k získání ohně je vlastně i cestou evolucí, časem a dějinami. Na jednom místě se tu setkávají se svými evolučnímu předchůdci (australopiteky) i následovníky, druhem homo sapiens. Neandrtálský člověk tentokrát vyhrává a zakouší cosi, co mu v reálu bylo asi odepřeno - až o mnoho stovek či spíše tisíc let pozdější city a pocity typu lásky, smíchu atd. V souboji evolučních faktorů a vlivů totiž prohrál a napjaté hominizační lano natažené mezi primáty a homo sapiens sapiens nikdy nepřelezl... Příroda si prostě vybrala jinak. Přesto je Boj o oheň krásný a přínosný film...a také názorná lekce antropologie... (27.09.2007)

Až na dokonale bílý a rovný chrup, kterému se jen těžko věří navzdory tomu, že cukr a sladkosti nepatřily do běžné potravy našich předků, musím ze všeho nejvíc pochválit bezesporu naprosto úžasné masky. O dané době je málo informací a ještě méně filmů, proto mě tento experimentální snímek velmi potěšil. Více by se mi určitě líbilo, kdyby se snímek držel více slabých historických pramenů. Mám pocit, že se sem tvůrci zbytečně pokusili napasovat až moc různých témat, jako je první střet s mamuty, či objev misionářského sexu či lásky jako takové. Hodně dobrá však byla linka kolem ohně. Ten úžas v očích, když viděl hlavní hrdina poprvé někoho rozdělávat oheň mi uvízne v hlavě na hodně dlouho. [80 %] (19.12.2023)

Strhující sugestivní dílo. Kamera zachycuje obrazy čisté krajiny, kde se prohánějí stáda zvěře, kočkovité šelmy a mamuti (ti jen mávají choboty :) ). Masky jsou k nerozeznání od modelů pralidí a herecké nadání představitelů je takové, že bychom je nepoznali snad ani jak opice (pochvala). Hudba dodává potřebné citové a dramatické podkreslení a jen umocňuje atmosféru snímku. K tomu ono humanistické vyznění. Veledílo se vším všudy. 95% (06.01.2008)

Annaudova vize pravěku je taková, jaký s největší pravděpodobností byl, drsná, neučesaná, nekompromisní a krutá. Jeho precizní režie, společně s prací maximálně soustředěných herců, kteří si místo slov museli vystačit pouze se základními zvukovými a výrazovými prostředky, vytvářejí naprosto jedinečnou a neopakovatelnou atmosféru, ve které se kromě jednoduchého děje najde místo i pro pár odlehčujících momentů, přes několik poeticky laděných sekvencí až k naprosto fascinujícím zážitkům mezi něž je třeba rozhodně započítat setkání se stádem mamutů. Nezvyklý, ale o to více působivý divácký zážitek! (22.10.2006)