Futbaloví chuligáni

Dalsi z rady filmu, ktere se snazi americkemu publiku priblizit neco, cemu nerozumi. Nezavisla produkce? Mozna ,ale "nezavisle" tento film rozhodne natoceny neni a ani zde vymodelovani rowdies, jenz jiste maji predlohy v realnem svete, nejsou zcela reprezentativnimi vzorky a nedokazi psotihnout tak komplexni a slozitou problematiku, jakymi fotbalovi radikani fanousci jsou. Tak rozsahle tema by si zalouzilo spise tak 3hodinovy dokument od BBC a ne Elijaha Wooda, ktery si uvedomi, ze "telo neni z porcelanu". A taktez nechapu komentare nekterych navstevniku tohoto webu, kteri odsuzuji udajne sladkobolny zaver. Ti si asi neuvedomuji, ze vetsina prumernych obyvatel potrebuje jasne a kratke ponauceni na konci, aby si mohla odnest to, co autori zamysleli. Pro ne prosim tolerujme tyto nutnosti, je nutne vyvest si z filmu nejake myslenky a zavery, ale ne kazdy tento "dar" ma... (19.02.2006)

Skoro bych až řekl, že Chuligání mě zklamali, ještě když byl film 20 minut před koncem, byl jsem vcelku znechucen, říkám si, že tohle není snad ani průměr a pokud je, tak jen díky Claire Forlani. Ne, že by mi nějak vadil vyvařený námět, ale ono ani to provedení nebylo nijak nápadité, srovnávat s Klubem Rváčů by bylo čisté rouhání, tak aspoň uvedu takový Romper Stomper, který se mi ale taky líbil víc. Naštěstí oněch posledních 20 minut bylo nesrovnatelně lepších, až mě zaráží, jak může film najendou otočit o téměř 180 stupňů. Výborně zpracovaná poslední bitka a příjemný závěr zanechají v divákovi alespoň trochu pozitivní pocit. 6/10 (04.02.2008)

Průměrný Angličan utratí ročně za fotbal několik desítek tisíc korun. Průměrný Čech za fotbal utratí několik pětek nebo na něj nejde vůbec. Pro Brity je zkrátka fotbal náboženství a hráči jejich týmu bozi. Celý film je názorné ztvárnění tohoto ideálu uctívačů, jenž jsou ochotni za slávu svých mistrů prolít krev. Krásné vykreslení vztahů mezi "firmami", jejich vzájemnou nenávistí vůči konkurentům. Pravda, film co se týče brutality vůbec nešetří a krev tam občas stříká proudem a za to si tvůrců velmu cením, že se nebáli ukázat toto temá "bez obalu". Co mne bohužel odrazuje od vyžšího hodnocení je Elijah Wood. Sice celý svůj "přerod" zahrál skvěle a na konci z něj opravdu má člověk strach, ale ten jeho obličej mi tam prostě vůbec mezi tu bandu nesedí. Dále musím se přiznat, že jsem nikdy moc fotbalu neholdoval a to že jednou vyhraje Sparta a podruhé Slávie se jen náhodou dozvídám z novin. Uznávám tento film jako velmi přesné ztvárnění obsese anglických fanoušků svým národním sportem, ale i když tam bylo mnoho srdcervoucích a skvělých scén, nikdy jsem neměl pocit propadat depresi. I tak se jedná o velmi originální a kvalitní počin. (18.12.2008)

(Budu spoilerovat.) Celý příběh je tak trochu nerealisticky chtěně dramaticky vyhrocený, ale dejme tomu, že ten oblouk přijmu tak, jak je, a budu ho respektovat. Stejně mě ale strašně rozčiluje, že Elijahova postava trochu nepřímo a hodně přímo může za zničení životů obou bratrů. Jeden je mrtev v přímé souvislosti s jeho rozhodnutími a druhý, který už byl vykoupen, rovněž kvůli němu přišel o zdraví, o bratra, o ženu i o dítě. To je trauma jako blázen a břímě viny tak na tři filmy, takže mi přijde až urážlivé, že Elijah si z toho vezme "ponaučení", vrátí se do Ameriky a pokračuje přesně tam, kde skončil, aniž by přijal byť jen špetku odpovědnosti za svoje počínání. Krom toho si myslím, že atmosfericky se dalo z námětu vytěžit mnohem, mnohem víc než jen slow-mo záběry na krev létající z mnoha úst za doprovodu nějaké písničky nebo veselé montáže s voiceoverem za doprovodu jiné písničky. Jednou jsem při procházce po městě sledovala jakési policejní manévry - obrněná auta, koně, těžkooděnci - na Václavák, protože mě zajímalo, jestli už nastává konec světa, a podle temného řevu, co se tam odsud ozýval, jsem si myslela, že jo, ale byli to jenom hooligáni skandující smrt smrt a mávající vlajkami cestou na Letnou, což jsem shodou okolností měla při cestě k domovu, tak jsem šla za nimi. Bylo to jako takový ten dlouhý sledovací záběr v uprchlickém táboře z Potomků lidí (ať zůstanu tématická s Charlie Hunnamem). Masa lidí, bezvýznamnost jedince, zvuky připomínající střelbu, kouř z dýmovnic a urputný pocit, že velký průser je špičkách prstů natažené ruky, přesná hranice mezi strachem a zvědavostí. A to se tam reálně nic nestalo, banda chlapů "jenom" přešla z místa A do místa B a poházela kolem cesty něco nepořádku, ani jsem neviděla nikoho se prát. Hooligans pracuje s mnohem dramatičtějšími a tragičtějšími událostmi, ale tomu pocitu vystrašeného vzrušení se jim nepodařilo ani přiblížit. (29.09.2017)

Tváří se to jako low-budget nezávislárna, avšak napěchovaná zajímavými hereckými jmény, která nezklamou. Přímočarý příběh o divokých fotbalových fanoušcích je zábavný, svižný a správně syrový, čemuž pomáhá dobré prostředí i obstojně natočené bitky. Hlubší smysl to nemá a závěr je obšlehlý podle x-krát viděného klišé, ale určitou sílu momentu přece jen Hooligans občas disponují. Na režijní debut OK. (16.05.2022)