Meno ruže

Jedná se sice o velmi okleštěný přepis románu Umberta Eca, ovšem sám spisovatel byl tímto filmem nadšen!!! A stejně jsem na tom byl i já po shlédnutí tohoto skvostu. Prvně jsem ho viděl asi před deseti lety, vysílala jej Nova v nočních hodinách. Až později jsem se dozvěděl, že se film už krátce po natočení stal klasikou a že mimochodem byl nejnavštěvovanějším zahraničním filmem v Československu v 80. letech. Ve čtvrtém ročníku jsme na tom byli v kině se školou na mimořádném promítání, coby příprava k maturitě z češtiny a literatury. Kvalita obrazu byla různá a některé scény vystříhány (kupříklad erotická scéna), zážitek však nebyl o nic menší. To ponuré místo, kde se tváře pod kápěmi plíží jako přízraky, tváře mnichů, na která se matka příroda vykašlala, vynikající herci a děj, který ani na okamžik nezabředne do nudy. Sean Connery v roli Williama z Baskervillu podal zřejmě nejlepší výkon své bohaté herecké kariéry, Christian Slater též. Za zmínku ovšem stojí také F. Murray Abraham v roli ďábelaského inkvizitora Bernarda Gui. Každý jeho pohled, každé slovo je ďábelské (ať jej slyšíte v originále či v obou verzích dabingu). Nemám ani čtvrt slova proti závěru, který se rozchází s knihou. Režisér Annaud potvrdil svůj vysoký kredit. Zfilmovat nezfilmovatelný román, sice značně vykuchaný, ovšem s tím nejsilnějším z knihy. Bývalý Leoneův dvorní kameraman Tonino Delli Colli i v prostředí špinavého kláštera vytváří působivé obrázky a neodpustí si záběry krajiny a zasněžených kopců. Jméno růže je legenda. Kniha i film. 100%. (05.08.2007)

Ano, jistě že je to výborná detektivka, již však sám Umberto Eco zavrhl a kvůli jejímuž zpracování se rozhodl, že již nikdy nepřenechá filmařům práva na své knihy (co se týká Eca, zajímalo by mě, jaký to je napsat svou nejlepší knihu před třiceti lety a už nikdy nemít ani naději, že napíšu něco podobnýho). Knížku jsem četl a musím říct, že do filmu je převedena více než dobře. V knize totiž jde hlavně o poznávání a různou jinou vrstevnatost a různé možné způsoby, jak se určité události mohly stát. A myslím, že zvýraznění detektivní linie filmu moc prospělo. Já osobně jsem knížku dočetl až napodruhé (přestože jedním dechem a o osm let později). Knížka je čtivá, to jistě, jenže mnohdy několika (mnoho) stránkové pasáže, kdy se kněží hádají o všemožné věci dotýkající se víry nemůžou ani na plátno být převedeny, natož tak, aby diváka bavily. A přiznám se, že při čtení jsem měl mnohdy chuť tyto pasáže i přeskakovat, protože to bylo strašně o ničem a nicneříkající. Eco se v knížce přímo vyžíval ve vymýšlení si dialogů a monologů, které by se za určitých těžko dosažitelných podmínek mohly odehrát. A to Ecovi vadilo nejvíc, že ve filmu není ten jeho styl, kdy si člověk nemůže říct, že to tak určitě nebylo (plus samozřejmě taky absence všemožných dalších věcí charakteristických pro postmodernu). Ještě něco k filmu. Jak píše Douglas, že je potřeba mít povědomí o středověku, tak to má jistě pravdu, jenže si nemyslím, že bych nuitně kvůli filmu potřeboval vědět, kdo to byl Dolcino nebo o čem je Aristotelova Poetika (a přiznám se, že to nevím dodnes).Tohle je ve filmu spíše okrajová záležitost a jen by mě zajímalo, kolik procent lidí kdy o dolcinovi vůbec slyšelo (já teda jen ve spojitosti s Jménem Růže). Penitenzi agitte! (20.03.2006)

„Neľutujem svoje rozhodnutie a predsa, ako tak píšem tieto riadky, starý a šedivý, je spomedzi všetkých tých tvárí, ktoré sa mi objavujú mihotavo pred očami, tou najjasnejšou tvár dievčaťa, o ktorom som za celé roky neprestal snívať. A hoci pre mňa toľko znamená, nikdy som sa nedozvedel ani len jej meno.“ 1327, opátstvo v horách, ktoré Boh dávno opustil (ak tu niekedy vôbec bol). Dokonalá atmosféra. Proste absolútne a bez jedinej debaty DOKONALÁ. Temný Stredovek ešte nikdy nebol taký temný. Beštiálna temnota sála snáď z každej minúty a keď nie z každej minúty, tak aspoň z každej tretej. V tomto filme (hoci prioritne nejde o horor resp. VÔBEC nejde o horor) je strašidelné, nechutné, odporné, depresívne a brutál-temné všetko. Vrátane jednej z najautentickejších erotických scén desaťročia, ktorá asi mala byť vzrušujúca a teoreticky aj je, ale prakticky je to tiež jeden veľký (a ponurý, neviem, či som to už spomínal) horor, kedy máte pocit, že slečna mladému Slaterovi odtrhne hlavu a jeho krvou vymaľuje najbližšiu kaplnku. Nemilosrdná taliansko-nemecko-francúzska (wtf) koprodukcia je na filme jednoznačne poznať (celé je to výrazným spôsobom sexuálne a homosexuálne, s nábehom na pedofíliu, toto by v čisto americkom filme asi nebolo možné). Perfektný mentor Connery, jeho perfektný učeň Slater, perfektný Ron Perlman ako svojrázny požierač cintorínových krýs (!) a vo vedľajších úlohách toľko „ksichtov“, že z nich budete mať nočné mory. Odporné, nezabudnuteľné vraždy a absolútne fenomenálna výprava v hmle utopeného megakláštora v nehostinných horách, ktoré sú asi také "bezpečné", ako ústav pre sexuálnych deviantov, ktorí dva roky neboli pod lekárskym dozorom. Z Mena ruža som mal zlé sny už ako chlapec a ešte aj dnes, hoci mám po štyridsiatke, si ho s obrovskou chuťou po sto prvý raz pozriem v telke, keď ho dávajú (ideálne s mocným slovenským dabingom). A oni ho, našťastie, dávajú pomerne často. Knihu som čítal, ale nebavila ma. Spolu s Milencom môj najobľúbenejší Annaud. Potešia kvalitné dialógy („Hrozne dlho som o tebe nepočul.“ – „Chcel som, aby na mňa ľudia zabudli.“) a hlášky („Pripúšťam, tento muž samovraždu nespáchal.“). (05.11.2006)

V temném středověku, kde moc a bohatství střeží zakázané poklady historie a pokroku, dojde na opatství benediktinů k záhadnému úmrtí. Zrovna ve stejné době se na tomto opatství koná koncil, kterému má být přítomen i mnich William z Baskervillu, který svou touhou po odpovědích a svou nekrotnou intuicí a čistým rozumem začíná rozkrývat spletitou síť otázek i odpovědí o této záhadě. (26.03.2018)

Přecijen tato záležitost postupně stárne, i když se musí nechat, že kulisy ve kterých se tato středověká detektivka společně s herci jsou naprosto jedinečně přesné. Sean Connery v roli Williama z Baskervillu také není špatný. Pokud ovšem dojde na srovnání s naší legendou Kladivo na čarodějnice. Tady zkrátka není moc o čem. 70% (22.11.2021)