Stav ohrozenia

(93%) Stav obležení, v originálu nesoucí název The Siege mi dlouhé léta unikal a tak jsem se na to nakonec vrhl. A musím říci, že jsem nečekaně spokojen a nadšen jak se tento politický thriller povedl. Hodnocením je to zde jen lehce nadprůměrné, ale to je mi zcela ukradené. Vždy si k filmům utvořím vlastní názor. Ono téma politika je dost citlivé téma, takže z toho mnohdy vzniká začarovaný kruh a třeba může být film naprosto kvalitní, ale někteří diváci některé politické scény můžou zavrhnout a stěžovat si, že to tak není v reálu atd. Abych byl, co se týče politiky konkrétní v tomto snímku, tak je podaná docela jednoduchým stylem, takže i běžný a nenáročný divák se zde bude orientovat bez problému. Téma Arabů, Islámu atd bylo zde v té době (r.1998) nastíněno pouze na okraj, kdyby byl tento film točen v současné době, bylo by to politicky zřejmě dost specifičtější. Takže v tomto ohledu jsem byl spokojen – vše bylo hezky nastíněno. Děj to mělo rovněž výborný, žádná hluchá místa jsem zde nenašel. Ve finále to mělo jednu solidní pointu, která nebyla ani tak šokující, ale zahraná byla dobře. Atmosféru a napětí – opět velká spokojenost, tady není o čem diskutovat. Co mě ale nejvíc na této skvělé filmové záležitosti nadchlo, byly dva aspekty. Zaprvé: Skvělé herecké výkony, zejména od mého velkého oblíbence Denzela Washingtona, který zde přímo exceloval. Věřil jsem jeho roli snad každou vteřinu. Jeho osobnost, dialogy, emotivní a především IMPULSIVNÍ výjevy – to klobouk dolů. Vedle něho jako filmový parťák Tony Shalhoub zde seděl jako ulitý. Dále, Annette Bening mě rovněž bavila, zpočátku jsem ji vnímal jako obyčejnou ženu, ale později si mě víc a víc získávala, zejména když už se blížil závěr, tak se ve mně i dost emocí nahrnulo. A do čtveřice tu máme Bruce Willise v poctivé, vedlejší roli, kde hrál generála Deverauxe – zahrál ho na výbornou, jen bych jeho roli víc rozvedl, aspoň o takových 10 minut, což je asi jediný nedostatek, který jsem zde shledal. Celkově mohl být film o takových 15-20 min delší, to už by z toho byla snad stoprocentní pecka. No, nějak jsem se s prvním bodem rozvášnil. Nicméně, zadruhé: Druhá nejlepší věc na tomto skvostu byly rozhodně zapamatovatelné, dynamické a emotivní scény. Už třeba výbuch autobusu – to byla scéna, kdy jsem čuměl s otevřenou pusou. V dnešní době běžná součást scénáře, kdy vybouchne nějaký bus, ale zde to bylo opravdu silné. Dále, třeba pasáž, kdy Denzel nekompromisně vběhne do třídy, kde jsou jedním teroristou drženy děti – to byla skutečně riskantní scéna, která ve mně opět zanechala spoustu emocí. Soundtrack od Graema Revella byl dobrý jako vždy, nejvíc se asi dá poslouchat v průběhu filmu než samostatně, ale i tak super. Chápu, že každému to asi nemusí sednout nebo až tak uchvátit jako mě, ale takových filmů s obdobnou tématikou se točí v dnešní době opravdu mraky a právě zde v tomto „devadesátkovém“ snímku snad vše fungovalo tak jak má. Četl jsem i trochu negativnější názory a recenze. A rozhodně nesouhlasím, že je film pojat chladně a že tu chybí jistá brutalita. Přece není nutné vidět tu scény, kdy armáda řeže prsty a provádí waterboarding, i tak mi to zde přišlo dost reálné, takže tu nějaká příliš velká krvavost rozhodně nechyběla. Sem tam se našlo pár tak trochu brutálnějších scén jako např.žena scházející schodiště po výbuchu, které chyběla ruka atd. Myslím, že už nemám co dodávat. Tohle ještě do budoucna s radostí uvidím víckrát. V rámci žánru je to vrchol. Holt co člověk, to názor. (11.08.2019) (menej) (viac)