Metallica: Some kind of monster

Výborné, souboj dvou egoistů v přímém přenosu, sonda do té části muziky kde se točí miliony. Album st. anger jsem před shlédnutím tohoto dokumentu neměl rád a ani jsem ho moc neposlouchal, po shlédnutí jsem změnil názor. Mohlo to být namixované s nějakou tou historií metallicy a dalším komentářem Jasona Newsteda (třeba na úkor psychologa a sezení s ním). Nějaké části dokumentu by podle mého názoru vypadaly jinak kdyby se neodehrávaly před kamerou (např. co se týče robova podílu na zisku), ale přez všechno je to asi nej. hudební dokument co jsem viděl(pravda že moc jsem jich neviděl). (13.05.2008)

Pripadalo mi to ako trochu zvláštny druh reality šou a mám z toho celého trochu zmiešané pocity. Nový album od Metallicy som vnímal, no ako štrnásťročný fagan som ju ani moc nepočúval, ani mi príliš neprirástol tento nový zvuk k srdcu. Teraz s odstupom času si vravím, že to nie je až také zlé. Nezhody v kapele mi trochu pripomínali moju vlastnú bandu, hoci si neviem celkom živo predstaviť, že by sme sa o dvadsať rokov dokázali takto hašteriť a vlastne sa navzájom vôbec nepoznať. Príde mi to fakt trochu pritiahnuté za vlasy, hoci peniaze, drogy a alkohol určite vedia spraviť svoje. Celkové hodnotenie z filmu je ale pozitívne. Opäť som o niečo múdrejší. (18.07.2012)

[3,5*]     "Maybe we should talk about next week." "Well, all next week is therapy."     Dokumentárny portrét slávnej metalovej skupiny v čase ich silnej krízy. Najväčšou devízou tohto oceňovaného, psychologicky ladeného diela je tá jeho úprimnosť a hlavne to, ako z neho cítiť skutočnosť. Spočiatku mi to ale vôbec tak nepripadalo a cítil som v tom skôr tých "Osbournovcov" s nádychom tupej reality show (pôvodný zámer tvorcov), čo absolútne nepatrí do mojej oblasti záujmu. Vyostrením krízy v skupine a odchodom Jamesa Hetfielda na liečenie sa to však zlomí a dostáva to úplne iný náboj. A keď sa ešte na scéne objaví môj obľúbenec Dave Mustaine a vyjasňuje si s Larsom Ulrichom dávne krivdy, už viem, že sa mi dokument bude veľmi páčiť. Odhaľuje pomerne veľa zo súkromia členov kapely (predstaví napr. ich zlaté deti, či podivného Larsovho otca, čo pôsobí ako nejaký guru), aj to, akí sú to ľudia (taký Lars v tom obraze nevychádza veľmi lichotivo). Akurát mi tam vadil ten slizký psychoterapeut, pôsobiaci ako nejaký kazateľ. Film trochu trpí zvyčajným neduhom hudobných dokumentov a síce tým, že tej hudby je v ňom veľmi málo a aj tá čo tam je, je len útržkovitá. Domnievam sa, že dokument osloví predovšetkým priaznivcov kapely, ktorí ho budú velebiť (tiež som tým do istej miery postihnutý) a tým ostatným zrejme až tak veľa nepovie. Existuje inak aj druhá epizóda z roku 2014 (27 minút, na IMDb ako "Metallica: This Monster Lives"), ktorá ale za veľa nestojí - ide len o ničnehovoriaci, divoký zostrih tých istých scén, doplnený o pár nových postrehov z aktuálnej doby.     "You went into another voice there, dude." "Which one of me are you talking to?" (08.07.2023)

Metallicu miluju z celého srdce, ale jsem zároveň nohama pevně na zemi a vím, co takové hraní v kapele obnáší...Určitě se neřadím mezi fanatiky, čili velké plus za poskytnutí prostoru bývalým členům Metly a jejich názor na odchod z ní (hlavně u Davea jsem při dialogu s Larsem skoro nedýchal). Dalším plusem je určitě poodkrytí soukromí jednotlivých členů a nesmí chybět ani solidní dávka materiálu ze samotného nahrávání alba. Klíčovým bodem byla určitě doba, ve které byl dokument pořízen. Nejtemnější období celé kapely, která je rozhádaná, odchází jim basák, najímá si terapeuta a frontman se vydává na léčení. Některé rozhovory mají opravdu hloubku a špičkování mezi Larsem a Jamesem je někdy dost ostré. Celou dobu jsem stál za Larsem. Za jeho názory...na hudbu, přátelství, fungování v kapele. Není to bůhvíjaký master na bicí, ale to on je srdcem kapely. Výborný dokument, který nejen, že je atraktivní svým obsahem, ale také dokáže zaujmout filmovou řečí. [Přesná stopáž: 140 min] (02.02.2011)

První půlka stála za houby. Dívat se na bandu lidí, kterým peníze a sláva očividně hodně narušily psychiku, jak sedí v jedné místnosti s psychoterapeutem a hádají se na mém fanouškovství moc nepřidalo. Druhá půlka už je na tom lepší. Možná proto, že se Hetfield vrátil z léčení, inu s alkoholiky je těžké pořízení. A konečně se přestali hádat a začali tvořit to oč tu běží METAL! (03.07.2011)