Réžia:
Ladislav SmoljakHudba:
Petr SkoumalHrajú:
Ladislav Smoljak, Petr Brukner, Zdeněk Svěrák, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Marek Šimon, Petr Reidinger, Zdeněk ŠkrdlantObsahy(1)
V pražské restauraci „Pod Vyšehradem”, kam Cimrman rád chodíval na rybí speciality, přisedl k němu jednoho večera majitel hostince a zeptal se ho, zda by pro příští ples ledařů branického pivovaru nesestavil živý obraz „Češi na severním pólu”. Cimrman nabídku přijal a rozhodl se, že prostuduje polární tematiku přímo na místě. Nejcennějším přínosem jeho cesty do Arktidy byl jeho objev sněžného člověka (játyho). Cimrman se s ním osobně setkal, a jelikož k tomu došlo právě v době říje, mohl zblízka pozorovat jeho pohlavní život. Po návratu do vlasti, jsa silně nachlazen, nadiktoval svému sousedu Padevětovi hru „Přetržené dítě”, která byla takřka nehratelná v podobě, jak ji rekonstruoval dr. Brukner, která je však naprosto hratelná po revizi textu, kterou později provedl prof. Vondruška. Když se Cimrman uzdravil, ale jeho pravá ruka díky omrzlinám nebyla s to udržet pero, napsal levou rukou hru „kompaktní a čirou jeko střechýl” (Šalda) Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Z ní se svět – bohužel pozdě – dovídá, že čtveřice pražských otužilců stanula na nejsevernějším bodu naší planety o celý den dříve než Američan R. E. Peary. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (359)
Co se týče hry samotné, preferuji Záskok jako číslo jedna. Pokud jde ale o seminář, jen těžko se dá najít konkurence, tak vtipný a přitom kreativní úvod jsem opravdu nečekal a o to příjemněji jsem byl pekvapen. V ostatních ohledech jde samozřejmě o pětihvězdičkovou záležitost, kde vypisovat všechny klady by zabralo tak týden čistého času. "Tady soudruh jim bral klobouky.... promiňte já mám ještě starej text." ()
Vynikající začátek s básničkou a živými obrazy. Hra byla taky dost dobrá, jak už to u Cimrmanových děl bývá, ale něco mi tam chybělo. Skvělých hlášek byla spousta, ale o veškerou zábavu se tentokrát staral jen pan Smoljak a ostatní se v podstatě vezli, aspoň tak mi to připadalo. Nebýt jeho postavy, nedosahovala by hra ani zdaleka takových kvalit. Na cimrmanology mi to sice připadalo slabší, vzhledem k jiným hrám to ale stále patří k tomu nejlepšímu. ()
Tuto hru jsem slyšel nejprve na kazetě, kde hrál ještě zdravý Kašpar a živý Vozáb, takže to muselo být hodně staré představení. A bylo to úžasné, geniální, zkrátka neměl jsem slov. Pak jsem viděl představení novější, a ani jsem to nedokoukal - pánové už byli starší, z jejich hraní se vytratila energie, Penc při vší snaze charizma vůdce nemá. Ale možná křivdím, že je to jen tím, že jsem zvyklý na jinou verzi, že ty dvě pojetí by byly pro nezaujatého diváka rovnocenné... ()
Ale jo, je tam celkem hodně gagů, co člověka rozesmějí, ale ruku na srdce...zas tak geniální a neskutečně vtipné to není. Jasně, líbí se mi mix inteligentního a absurdního humoru, podtrženého vynikajícími hereckými výkony, ale nemohu si pomoci od toho, že mi přijde Dobytí severního pólu, trošku přeceňované. Vlastně docela hodně přeceňované... ()
Já se přiznám, že humor Járy Cimrmana, resp. pánů Smoljaka, Svěráka a dalších docentů jsem nikdy nepobral. Nevím, jestli jste se všichni opravdu řehnili celou dobu, já tedy ne, některé "vtipy" mi přišly "nevtipné", ale závěrem kolem a kolem to je přesto jediný Cimrman, který se dal zkonzumovat celý bez přeskakování hluchých míst. ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (13)
- Hra měla premiéru 25. října 1985 v Divadle Jiřího Wolkera i přesto, že tehdy soubor působil v Divadle Solidarita (dnes Strašnické Divadlo). (mnaucz)
- Závěrečné slovo o osudu výpravy (puštěné na nahrávce) namluvil Miloň Čepelka. (mnaucz)
- Miloň Čepelka se po infarktu role (lékárník Vojtěch Šofr) v této hře vzdal. (mnaucz)
Reklama