Obsahy(1)
Jeden den jednoho města. Černobílá dokumentární symfonie zachycující pulzující rytmus Berlína - jeho ulic, strojů a obyvatel - je dodnes ukázkovým příkladem tzv. průřezového filmu, který měl v následujících desetiletích mnoho následovníků. (5150)
Recenzie (34)
Walter Ruttmann natočil Symfóniu Berlína tak, aby sme toto mesto po nej milovali presne tak, ako on. Inak ako ohňostrojom tento film končiť nemohol. Ku šťastiu mi len chýbal vtedy ešte nevybudovaný olympijský štadión. Menej technicky experimentálne ako napríklad Muž s kinoaparátom, čo ale samozrejme nie je chyba. ()
I taký DZIGA VERTOV ( vlastným menom Denis Kaufman, spolu s bratom Mikhailom), sa inšpirovali Berlínom Waltera Ruttmanna, pričom slávni bratia doviedli výkon do maximálnej možnej dokonalosti, aj vďaka neuveriteľnej strihovej montáži + prítomný kameraman Mikhail, čo ide v duchu : film o filme. Som spokojný aj s hlavným mestom Nemecka, Berlínom, ešte pred krachom na burze, či vstupom Nacistov na scénu, pomaly, ale isto sa spamätávali z potupy 1. svetovej vojny, a tak režisér, ktorý za pomoci scenáristu Karla Freunda ( POZOR, POZOR, on nie je žiadny zelenáč, patrí medzi špičkových kameramanov sveta, pracoval napríklad na legendárnom science - fiction METROPOLIS, či klasickom horore Dracula... ) + ďalší scenárista Carl Mayer, sa absolútne nenecháva zahanbiť, pretože bol pri “Východe Slnka” , a to je už čo povedať, vážení ! Títo páni a traja kameramani zachytávajú rozvinuté nemecké veľkomesto v takej podobe, v akej ho nepoznáme, za doprovodu všetkého, čo k tomu patrí, od skorého rána, do neskorého večera. Je až pomaly neveriacke, čo sa im všetko podarilo zdokumentovať, že to zaváňa normálne - nenormálnou túžbou uspokojivého vstrebávania mnohých informácii na ploche jednej hodiny, že to hádam nemá ani žiadnej obdoby ? Toľko strihov, toľko návštev, toľko zaujímavostí, toľko pozitívnej energie, že si to zaslúži veľký, nefalšovaný POTLESK ! A ja skrátka musím TLIESKAŤ tejto svedomitej AVANTGARDE, ktorá sa vyrovnáva vyššiemu konštruktivizmu ! ()
Zvídavá dokumentární exkurze do ulic a vůbec života Berlína v průběhu jednoho dne mě bavila. Tahle pětiaktovka je i docela dynamická (na čemž má lví podíl kvalitní střih) a během té zhruba hodiny zabrousí do opravdu různých míst města, ukáže obyvatele všemožných zaměstnání, chutí (obědová sekvence), volnočasových preferencí (od hraní hokeje přes divadlo až po klasickou hospodu), temperamentu (rváči, buřič či flirtující dvojice) a vůbec toho o tehdejším městě, životě i lidech nemálo napoví. A také je zde cítit zjevná fascinace stroji a technikou (která však neomrzí). Vytknout dokumentu lze tak snad jen jednu věc, a to přílišnou idealizaci, protože krom (doslova) pár náznaků (žebrající žena a tulák o berlích sbírající cigaretu ze země) nenabízí odvrácenou tvář tohoto města, na tu by se jistě nekoukalo tak pěkně. Nicméně solidní 4* si film podle mě zaslouží. ()
Je to hodně o kolejích a prvním U-Bahnu, starých vozech, Sprévě, strojích, lidech, novinách, neonech, buřtech a pak i o sportech, které odpoledne všichni hrají, nějak tam chyběl fotbal, se mi zdá. Symfonie: no samozřejmě i a hlavně o hudbě, která mně trochu občas přišla jako z ňákýho Indiana Jonese. ()
Muž s kinoaparátem mě oslovil více, je ještě nápaditější a nepotřebuje tolik očividně nafingovaných až hereckých vsuvek, nicméně Berlín, symfonie města je i tak úžasná podívaná. Velmi dynamickým způsobem zachycuje živoucí město na prahu hospodářské krize a před těmi strašlivými hrůzami, které přišly pak. Chtě nechtě se člověk sám sebe prostě musí ptát, jestli tenhle krásný dům zasáhla bomba, jestli tomuhle krámku vytloukli výlohy a vypálili ho, jestli tyhle děti přežily... Ach jo. ()
Galéria (4)
Fotka © rbb
Zaujímavosti (1)
- Některé části filmu byly natočeny na kamery, ukryté ve stěhovacím voze a v zavazadlech, aniž by o tom natáčení lidé věděli. (Pavlínka9)
Reklama