Berlín, symfónia veľkomesta

Když se v roce 1887 narodil malý Walter, nikdo netušil, kolik filmařů jednoho dne inspiruje. Takže zdravíme Vertova. Ruttmann fascinován pohybem snímá jeden den města v pohybu, jeden běžný den Berlína. Kdyby si náhodou chtěl obraz na chvíli odpočinout a připozastavit se, přispěchá Ruttmann a rozpohybuje alespoň kameru. (18.10.2019)

Celou dobu jsem bojoval s nutkáním z projekce odejít a věnovat se něčemu příjemnějšímu (třeba spánku), ale vždy přišla nějaká bez přehánění geniální střihová sekvence, která mne strhla zpátky. Ruttmann postihuje na ploše jedné hodiny a jednoho města obdivuhodné množství témat. Jeho avantgardní dokument s hranými vsuvkami příznačně zachycuje tentýž civilizační neduh jako trilogie Godfreye Reggia o mnoho dekád později: lidi se pořád někam/za něčím ženou. Práce i odpočinek znamená to samé - pohyb. Být rychlý, rychlejší, nejrychlejší. 90% (25.02.2010)

Berlín v pohybu očima avantgardního estéta. Stěží dokument - 1920s nebyla ani pro toto město zdaleka tak učesaná léta, jak by si Ruttmannovy oči nejspíš přály, a jeden mrzák na přechodu pro chodce jeho přehnanou glorifikaci nenapraví. Podstatný je ale snímek krásnou ukázkou kinetismu, kde syntéza pohybu a výtvarného umění (a hudby) filmovými prostředky předkládá živoucí organismus města se svou tepající, už v té době hektickou a interaktivně složitou sociální strukturou. Navíc kvituju trochu té ironie. (30.11.2011)

Je to hodně o kolejích a prvním U-Bahnu, starých vozech, Sprévě, strojích, lidech, novinách, neonech, buřtech a pak i o sportech, které odpoledne všichni hrají, nějak tam chyběl fotbal, se mi zdá. Symfonie: no samozřejmě i a hlavně o hudbě, která mně trochu občas přišla jako z ňákýho Indiana Jonese. (17.12.2009)

Zvídavá dokumentární exkurze do ulic a vůbec života Berlína v průběhu jednoho dne mě bavila. Tahle pětiaktovka je i docela dynamická (na čemž má lví podíl kvalitní střih) a během té zhruba hodiny zabrousí do opravdu různých míst města, ukáže obyvatele všemožných zaměstnání, chutí (obědová sekvence), volnočasových preferencí (od hraní hokeje přes divadlo až po klasickou hospodu), temperamentu (rváči, buřič či flirtující dvojice) a vůbec toho o tehdejším městě, životě i lidech nemálo napoví. A také je zde cítit zjevná fascinace stroji a technikou (která však neomrzí). Vytknout dokumentu lze tak snad jen jednu věc, a to přílišnou idealizaci, protože krom (doslova) pár náznaků (žebrající žena a tulák o berlích sbírající cigaretu ze země) nenabízí odvrácenou tvář tohoto města, na tu by se jistě nekoukalo tak pěkně. Nicméně solidní 4* si film podle mě zaslouží. (01.06.2015)