Stratení v mori

Silný příběh plný emocí sledujíc ztracení syna, jeho postrádání i posléze nalezením. Cení se za originální nápad. Téma je velmi vážné, přesto se ale nemusí všem zamlouvat. To by se mělo respektovat. Ti, kteří si užívají filozofování a psychologii, budou zaručeně filmem nadšeni. Ze strany Bena se dočkáte hodně překvapivých rozhodnutí. A (jak nečekané) na samém konci se dozvíme, jak to skutečně mezi bratry tehdá bylo. (07.04.2023)

Překvapivě poměrně dramatická jízda, která pojednává o krásách a úžasnostech rodičovství. Konkrétně potom o jednom uneseném dítěti, které se tedy mělo výrazně lépe než ostatní unesené děti, ale ve výsledku si rodiče prošli srovnatelným peklem. Michelle Pfeiffer zde byla úžasňoučká. Co se týče luxusního vzhledu, tak i důvěryhodnosti jejího vžití se do role. Opravdu nešťastnou (krásnou) maminku připomínala. Ostatní herci a herečky také fajn, a to včetně dětských rolí. S výjimkou Whoopi Goldberg, která mi do role černé, lesbické detektivky prostě nesedla. Když byl unesený chlapec malý a neunesený, tak býval roztomilý, takže úvodní část je super. Když se poté vrátila jeho odrostlejší forma, tak byl roztomilý méně, takže to člověk už tolik neprožíval. Tedy minimálně já to takhle vnímal. Celé je to v podstatě o zoufalých pokusech vyrovnat se s nevyrovnatelným. Konec je takový rozpačitý a poměrně slaboučký. Jinak bych po té 4. hvězde určitě sáhl. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybral uživatel fimler. (05.05.2016)

Pomaly ako nedokončený a útržkový film a keďže je to podľa knihy, tak mám obavy či pán autor netrpel nejakými ťažkosťami s finalizáciou vecí, myšlienok a scén v jeho knihe. Alebo by to mohla byť chyba scenáristu? Príbeh dobrý, ale skáče sa z roviny na rovinu, vôbec sa nedáva extra priestor na emócie okrem šialeného kvílenia pani Pfeifferovej v jednej chvíli, nejde sa do hĺbky už len v tom, že a čo tá druhá strana? To vážne zoberieme otcovi chlapca a ten po rokoch len povie, tak čau, nebojuje, neslzí, nič. Len smútok sťaby labrador. Film/kniha nahodili tému, ale nevyťažili z nej veľa resp. nie toľko, čo mohli. A je to sakra vidieť. Ponúka len naivné zakončenie, kde si chlapec skáče, ako sa mu zachce, no a taká Goldbergová je tu použitá len vyslovenie agitačnej vety: som černoška a som lesba... Taká päsť na oko, ako keby Freeman povedal Pittovi vo filme Sedem, keď našli toho tlusťocha, že či nemá pri sebe análne kolíky a či mu ho nechce vyfajať. (23.07.2023)

Složitě rozehraná story má jeden nesporný problém. Ať už skončí jakkoli, nikdy to nebude to správné uzavření. Nahozená problematika ztráty a znovunalezení dítěte je totiž natolik mnohovrstvá, že ani v praktickém životě nemá skutečného řešení. Sentiment někdy pomáhá a někdy filmu škodí a tak tím nejlepším, co film krom zajímavé myšlenky nabízí, jsou herecké výkony... (20.03.2004)

Review filmů s Michelle Pfeiffer #2: Ten film jsem shlédl v letadle z Maroka, když jsem po letech znovuobjevil talent a krásu Michelle Pfeiffer, a rozhodl se, že bych mohl podniknout důslednější exkurzi po její filmografii. V marockém Netflixu to byl její jediný dostupný film, takže jsem si ho uložil do offline. Na ten film bych se zřejmě jinak nikdy nepodíval, což bych zpětně hodnotil jako chybu. Je to melodrama klasického střihu, ale někdy si musíte najít čas i na takové filmy. Nebudu nic prozrazovat o ději, protože hlavní pozitivum tohoto příběhu je jeho postupné rozkrývání (nejedná se o žádné twisty, ale prostě je ten příběh fajn a vyplatí se nevědět moc dopředu) – možná jenom řeknu, že hlavním tématem je RODINA, což je pro mě vždycky silný motiv. Některé scény jsem si tak užil možná o to silněji, protože jsem se do nich sám projektoval. Čemu chci ale věnovat speciální odstavec je výkon Michelle Pfeiffer, protože tohle bylo zřejmě její nejsilnější období, a i když scénář není z těch nejvypilovanějších, její ztvárnění role obyčejné matky je skrz naskrz autentické a pohlcující. Dokáže ve vás vyvolat emoce jak v těch nejvypjatějších momentech, tak v těch intimnějších, kdy se všechno důležité odehrává pod povrchem. Je ospravedlnitelné, když herce míjí nominace na herecké ceny jenom za to, že podávají skvělé výkony v průměrných filmech? Těžko říct. Pozor SPOILER!: Čeho je v jinak příjemně plynoucím filmu škoda, je rozhodně samotný závěr, který svou „jednoznačností“ nedává prostor pro realistické a plastičtější vyústění. Je to klasický hollywoodský konec, kdy se vyprávěnka z předměstí dobere svého vytouženého finále a všichni jsou opět šťastní. Zamrzí to o to více, když víte, že Michelle Pfeiffer jako jedna z producentek bojovala za více nejednoznačný konec, ale studio mělo prostě jiný názor. Hollywood zkrátka dokáže někdy načrtnout zajímavou skicu, ale v drtivé většině případů ji pak chce vybarvit výraznými barvami, aby nezůstalo pochyb o tom, že filmové plátno je pro pohádky, nikoliv pro opravdové příběhy. (08.12.2021)