Strašidelný palác

Záležitost,která má rozhodně mnohem více společného s Poem, než s HPL. Co se týče atmosféry a zaměření, Lovecraft z toho není cítiti ani na vteřinu, byť se zde občas ocituje něco z jeho tvorby a je ve výsledku už pak totálně fuk, zda jsou tam postavy s Případu Ch. D. Warda, když děj je natolik překopán, že nebýt těch jmen a Necronomiconu ,tak by onu výbornou novelu/román, znalec HPL nepoznal ani omylem. Naprosto promrhaná šance. Corman očividně rozuměl (vzhledem k jeho filmografii) velkému Poeovi o dost více, než jeho věčnému obdivovateli. (29.08.2019)

Haunted Palace představuje návrat ke starému receptu amerického gotického hororu 30. let. Tím se rozumí viktoriánské dekorace, ateliérovost, ponurost a postupné racionální vysvětlování všech událostí. Výsledkem je nesnesitelně žánrový závěr a realisticky-strnulé prostředí, v některých momentech nepatřičně exponované (blesky, objevování kastelána, klaustrofobie a nepoznatelnost místa vily). A vůbec nejde o to, jak se někdo zabije, ale jak se k tomuto zabití dopracujeme. ____ Celý film záměrně a důmyslně pracuje se systémem apriorního / aposteriorního poznávání. Události ve filmu se odehrávají o 110 let později, divák tedy díky aposteriorním znalostem ví víc než postavy. Přesto se spolu s postavami ocitá po začátku dění v pozici apriorního pozorovatele, který musí věci domýšlet, protože nedisponuje jakýmikoliv zkušenostmi. Co víc, postavy díky dědičnosti diváka v informovanosti předběhnou a vymění si s ním pozici. Což je komplikováno ještě tím, že 1, paradoxně nejvzrušivějším objektem je manželka, sic nevědoucí, přesto zachraňující vědoucí. Lépe řečeno, svoji apriornost vykupuje schopností být hybatelem děje (na rozdíl od diváka) a ženským instinktem. Pohybuje se přesně na pomezí femme fatal (na to však nemá dostatek moci) a gore-předmětu (před tím ji chrání žánr). A za 2, je to komplikováno tím, že spousta postav ví víc než jiné postavy. Neboli některé ví víc než divák a jiné ví méně než divák. Tudíž vedle klasických „hladin" každého filmu (autor - vypravěč - postavy - divák) se jednotnost postav (třetí hladiny) rozchází v tom, co jim vypravěč, potažmo autor přiřkne, co jim vědět dovolí a co zatají. (21.10.2008)

Tentokrát je to spíš Lovecraft než Poe, ale je to asi jedna z nejlepších Cormanovek co jsem viděla. Pochopitelně nechybí spousta mlhy a pokroucených stromů a větví kolem tajemného paláce nad prokletou vesničkou, ale navíc jsou tu lovecraftovské motivy starých bohů a rybích lidí a podobných věciček a samozřejmě taky šílenství a černé magie. Vincent Price tu předvádí asi nejdémoničtější výkon i postavu, i když možná je to jen těma fousama :), každopádně jeho výraz a hlas když se zrovna nejedná o pana Warda je vynikající. Kulisy a výprava a herečky pochopitelně všechno dohromady zase úžasné a hlavně velmi napínavé a k tomu všemu s takovým tím oldschoolovým strašidelným hlavním hudebním motivem, který se mi tak zdá, že někdo trošku předělal pro jinou lovecraftovskou adaptaci :) možná pro Dagona. Tohle všechno by vypadalo normálně jako na pětku, jenže film dojíždí na takovou zvláštní pomalost druhé poloviny, kterou nezachrání ani závěr filmu. Z nějakého důvodu se to prostě začne dost vléct, i když atmosféra pořád zůstává, jen to prostě vypadá jak kdyby to ztratilo směr a jen to tak zbůhdarma plynulo dopředu. Ale jinak velmi pěkný oldschoolově strašidelný film :). (27.02.2011)

Může ze spojení Rogera Cormana, Vincenta Price, H. P. Lovecrafta a E. A. Poe vzniknout špatný film? Samozřejmě by se to stát mohlo. Ale to by byl asi konec světa. A zaregistrovali jste snad, že by svět skončil? Vynikající záležitost, hodně ulítávám na studiových exteriérech, které v Cormanovkách nikdy nezklamou, stejně tak mám hodně rád Priceův zajímavý hlas, jeho tón a to, jak s ním pracuje. Skvělé kostýmy a masky, z toho nazelenalého odstínu tváří se mi až dělalo nevolno. A samozřejmě Vincent Price samotný, který zde podává nejlepší výkon, co jsem zatím viděl. Vadou na dokonalé kráse je snad jen samotný závěr, který ne že by byl špatný nebo neměl svou pointu, ale celý film mě namlsal na něco většího. 4,5* (30.04.2011)

Cormanův horor, tentokrát podle novely H. P. Lovercrafta "Případ Charlese Dextera", ovšem s názvem vypůjčeným od E. A. Poea. To je také jediné, co má toto dílo s Poem společného (diváku, nenech se mýlit, až uslyšíš úplně na konci jeden z citátů z E. A. Poea). Producenti to prosadili proti vůli Cormana, nepochybně chtěli zachovat poeovskou sérii. Jinak film lze hodnotit opět jako standardní úroveň Cormanovy tvorby. Myšlenkově to nelze brát vážně, je to brak, hrůzostrašná báchorka, jaké vycházely od konce 18. století v té nepokleslejší literatuře pro lid, který si jej půjčoval v šenkovnách., Ovšem, jak víme, několik spisovatelů dokázalo z tohoto braku čerpat a povýšit na uměleckou úroveň. Corman v tomto příběhu, odehrávajícím se v Nové Anglii v 18. a 19. století, jako obvykle vytvořil fantaskně - romantický kolorit s pohádkově hrůznou atmosférou: tajemní mrzáci, blesky, hřbitov, po zemi se válící mlha, novogotické interiéry, dobrá hudba a- hezká žena (Debra Paget, jíž známe z Desatera nebo z dobrodružných západoněmeckých filmů Tygr z Ešnapuru aj.). Mám tyhle studijní, v podstatě divadelní efekty u hororů raději než současné úsilí o co největší realitu. Zkrátka, pro milovníky klasiky 60. let jedno ze stěžejních a jedno z nejlepších děl tzv. gotického hororu... (10.10.2009)